Takzvanou generaci "májovců" utvořili mladí autoři, kteří si zamanuli sepsat almanach podle svých názorů na literaturu. Sbírka básní Almanach Máj vyšla v roce 1858. Přispěli do něj jak mladí Máchovi obdivovatelé (např. Vítězslav Hálek a Jan Neruda, viz níže), tak ti starší (např. Božena Němcová, Karel Jaromír Erben a Karel Sabina).
ZPÁTKY
Májovci patří do české realistické literatury. Jestli se potřebujete zorientovat v realismu nebo v realismu u nás, stačí kliknout na tyto samostatné kapitoly. Erben a Sabina byli autoři převážně romantističtí a Němcová psala na hraně romantismu a realismu.V almanachu se střetávají romantické a častější realistické prvky. Hlavními myšlenkami almanachu byly nespokojenost s absolutistickým režimem a snaha o dohnání západoevropské literatury. Májovci prosazovali uměleckou svobodu a nechtěli se upínat jen k lidové slovesnosti. Byli za to samozřejmě terčem kritiky - za bezbožnost, nedostatečnou morálnost, žádné vyšší cíle a tak podobně. Bylo jim zkrátka vyčítáno to, co Máchovi.
Po sepsání tohoto almanachu začal každý psát na vlastní pěst...
Vítězslav HÁLEK se narodil do chudé rodiny kousek od Mělníka, studoval na pražském gymnáziu a už od mlada novinařil - do studentského časopisu psal kritiku proti Rakousku. Právě kvůli němu bylo celostátně zakázáno vydávat jakékoliv studentské časopisy. Studia na univerzitě nedokončil a naplno se začal věnovat žurnalistice. Stal se redaktorem časopisu Květy a pracoval i v Národních listech. Věnoval se i tvorbě fejetonů. Přivydělával si jako učitel v rodině advokáta, do jejíž dcery se zamiloval. Deset let musel vydělávat, než se přestal stydět a požádal ji o ruku. Dnes je Hálek uznáván hlavně za svou lyrickou poezii o lásce a přírodě. Je považován za nejrozněžněnějšího a nejoptimističtějšího z jeho vrstevníků autorů. Mezi jeho známé sbírky poezie patří třeba:
Jan NERUDA se narodil v Praze, vyrůstal na Malé Straně - v Nerudově ulici v domě "U Dvou slunců". Snažil se studovat práva, přešel na filozofii a nakonec z univerzity odešel úplně. Začal se živit jako novinář v německém tisku, kde pracoval jako "lokálkář" - místní zpravodaj. Krátce také jako pomocný učitel učil na střední škole a psal kritiku a fejetony do Národních listů. Měl poměr s vdanou Karolínou Světlou (viz níže), ona ale vztah ukončila a Neruda zemřel v osamění. Ve své době byla jeho poezie kritizována (na rozdíl od Hájka), dnes je ale ceněna. Za svůj život napsal asi 2000 fejetonů, vydával je ve fejetonových sbírkách.
Co se poezie týče, byl tehdy srovnáván s Hálkem (viz výše), což mu uškodilo. Neruda totiž psal mnohem pesimističtější básně, o které nebyl v revoluční době takový zájem. Nebál se realisticky kritizovat, skepticky uvažovat a při psaní básní přemýšlet. Jeho díla odmítají idyličnost. Mezi Nerudovy sbírky patří:
První Nerudovou prózou byla sbírka povídek Arabesky (1864), kde si autor dal práci s vykreslováním portrétů obyčejných lidí. Nesnažil se pojmout celou společnost, používal "drobnokresbu" - zaměřoval se na ty nejmenší detaily na lidech, vztazích i prostředích. Drobnokresbu použil i ve svém vrcholném díle Povídky malostranské (1878). To je sbírka 13 povídek, odehrávajících se na Malé Straně, která je vylíčena jako klidné samostatné maloměsto. Neruda si všímá problémů a životů obyčejných obyvatel převážně z nižších vrstev, přičemž se soustředí spíš na charaktery postav než na děj.
Karolina SVĚTLÁ, vlastním jménem Johanna ROTTOVÁ, pocházela z bohaté pražské rodiny a byla proto náležitě vychována. Navštěvoval ji soukromý učitel, který ji učil francouzštinu, ruční práce, hru na klavír a všechno, co se očekávalo od takového děvčete z vyšších kruhů. Jmenoval se pan Mužák, podporoval ji i v psaní a nakonec se stal jejím manželem. Existoval pravděpodobně i milostný vztah mezi Světlou a Nerudou (viz výše). Vzorem byla pro Karolinu Světlou Božena Němcová - co se týče literatury i emancipačních myšlenek. Poté, co ji zemřela dcera, se uchýlila do Světlé pod Ještědem (odtud její pseudonym), kde se snažila rozvíjet charitu a vzdělávání v češtině. Psala i pražské povídky, mnohem známější byly ale její venkovské romány o výjimečných venkovských lidech (to je ještě znak romantismu). Postavy v těchto románech jsou často příliš uvědomělé a emancipované ženy.
V roce 1867 byl vydán Vesnický román s prvky romantismu (netypizované a zajímavé postavy) i realismu (třeba dialekty).
DĚJ DÍLA "VESNICKÝ ROMÁN"
Příběh je o ovdovělé rychtářce, která si vezme za manžela svého čeledína Antoše, na kterého začne brzy žárlit. Jako pomstu najme děvečku Sylvu, která se do Antoše zamiluje. Antoš přemýšlí i o rozvodu, ale matka mu to rozmlouvá kvůli jeho dětem. Rychtářka vztah Sylvy a Antoše prokleje, ale když zjistí, že toto prokletí sleduje Sylva, Rychtářka zemře. Sylva se kletby bojí a tak odejde do klášterního špitálu, Antoš poslechne matku a zůstane v horách.Kříž u potoka je romanticko-realistický román.
DĚJ DÍLA "KŘÍŽ U POTOKA"
Ve vesnici koluje pověra o rodině Potockých - žádné manželství s Potockými nemá být šťastné. Hlavní hrdinkou je Eva, která s vezme Štěpána Potockého. Nejprve to vypadá dobře, ale Štěpán se postupně mění k horšímu. Eva se mezitím také začne sbližovat s Štěpánovým bratrem Ambrožem. Vztah se vyhrotí, Štěpán Evu při jedné hádce zraní, Ambrož ji z této hádky zachrání a nabídne jí útěk. Eva ale odmítne, aby zlomila kletbu a přivedla Štěpána na správnou cestu. Oznámí Štěpánově milence, že si Štěpána bere zpět, na Štěpána to zapůsobí a kletba je zlomena.Jakub ARBES je o generaci mladší než ostatní májovci, ale také byl ovlivněn Nerudou a tak ho k májovcům řadíme. Vyrostl v rodině dělníka na Smíchově. Jako první z českých literátů studoval technicky zaměřenou školu. Psal do Národních listů a za názory, které tam vyjadřoval, byl dokonce chvíli vězněn. Věnoval se i literární kritice a rozluštil zašifrované deníky Máchových deníků. Přinesl nový žánr - romaneto, což je druh novely s fantastickými nebo detektivními prvky. Součástí bývá nějaká tajemná záhada, která se ale nakonec racionálně vysvětlí.
Svatý Xaverius (1873) je romaneto, které vypráví mladý novinář.
DĚJ DÍLA "SVATÝ XAVERIUS"
Novinář často chodí do chrámu Sv. Mikuláše pozorovat umění, zejména oltářní obraz umírajícího svatého Xaveria. Stejným obrazem je zaujat i další muž, tito dva se po několika setkáních dají do řeči. Novinář zjistí, že tento tajemný muž se také jmenuje Xaverius - jeho babička pracovala u malíře tohoto obrazu a když malíř umíral, prozradil babičce, že obraz skrývá tajemství o pokladu. Babička i její dcera tak zasvětili celý svůj život modlením se k tomuto obrazu. Mladý Xaverius k tomu přistoupí racionálně - věří, že obraz ukrývá mapu k pokladu. Vydá se na vinici Malvazinka, kde začne kopat - objeví draze vypadající kameny a Xaverius s nimi uteče. S novinářem se znovu setkává ve vídeňském vězení - novinář tam sedí za politické články a Xaverius za krádež, kterou ale nemohl spáchat. Novinář vypovídal v Xaveriův prospěch, ale v den propuštění Xaverius umírá. Pokladem nakonec byla trpělivost a vytrvalost při jeho hledání.Dalším romanetem je Newtonův mozek (1877) - jakási první česká sci-fi. Hrdina v něm cestuje časem, historii hodnotí negativně, protože vidí jen války a zabíjení. Nakonec se zjistí, že byl všechno jen sen.
VPŘED
Chronologicky následují skupiny ruchovci a lumírovci.Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.