Výpisky z biologie

Krytosemenné rostliny (latinsky Magnoliophyta) jsou velmi obsáhlou nadtřídou (patří sem všechno možné od pšenice přes lekníny a růže až po vrby). Patří logicky do říše rostlin, konkrétně do podříše cévnatých rostlin. Vyvinuly se z nahosemenných, ale narozdíl od nich mají semena ukrytá v plodech (proto "krytosemenné"). Rozlišujeme je na rostliny jednoděložné a dvouděložné...

Květy krytosemenných

květy se vyvinuly z šištic nahosemenných rostlin jako adaptace na opylení hmyzem
k šišticím se přidružily listy a přeměnily se na nápadné květní obaly
květní lůžko – část stonku, na kterou květ nasedá
kromě květních obalů květy obsahují také tyčinky (přeměněné samčí šištice) a pestíky (přeměněná samičí šištice)

KVĚTNÍ OBALY

chrání květ, lákají opylovače (hmyz)
u rostlin mohou nastat dvě možnosti:

okvětí - nerozlišené květní obaly
kalich (zelený) a koruna (barevná) - rozlišené květní obaly

u některých rostlin květní obaly úplně chybí (např. vrba, topol…)

TYČINKY

skládají se z nitky a prašníku
prašník obsahuje dva prašné váčky
každý prašný váček je rozdělen na dvě prašná pouzdra (samčí výtrusnice)
z prašných pouzder se uvolňují pylová zrna (samčí výtrusy)

PESTÍKY

vznikly srůstem plodolistů a uvnitř obsahují vajíčka (samičí výtrusnice)
u vývojově starších rostlin – pestíky vznikají srůstem (stočením) jednoho plodolistu (a obsahují často jen jedno vajíčko)
u vývojově pokročilejších rostlin – pestík vzniká srůstem několika plodolistů (a obsahuje vice vajíček)
u pestíků lze rozlišit:
- semeník (spodní část s vajíčky, později z ní vznikne plod)
- lepkavou bliznu (zachytí pylová zrna)
- někdy protaženou čnělku (spojuje bliznu se semeníkem)

SOUMĚRNOST KVĚTŮ

pravidelné – květem lze proložit vice rovin souměrnosti
souměrné – mají jen jednu rovinu souměrnosti

JEDNOPOHLAVNÉ KVĚTY

jednopohlavné – květy, které obsahují pouze tyčinky, nebo pouze pestíky
jednodomé – rostliny, které na jednom jedinci nesou pestíky i tyčinky (většina rostlin)
dvoudomé – rostliny, které na jednom jedinci nesou pouze samčí a na druhém jedinci pouze samičí květy (např. kopřiva, vrba, topol, chmel, ...)

Květenství krytosemenných

květenství je soubor více květů uspořádaných do typického tvaru, například:

hrozen – květy vyrůstají z jednoho stonku na stopkách (rybíz, řepka, hyacint, ...)
klas – jako hrozen, ale květy nemají stopky (jitrocel, ...)
okolík – z jednoho místa vyrůstá několik květů na stopkách (pelargonie, prvosenka, ...)
lata – složená květenství, hrozen složený z hroznů (šeřík, vinná réva, mnohé trávy, ...)

Způsoby opylení u krytosemenných

živočichy

květy jsou nápadné
vylučují sladkou tekutinu nektar
pylová zrna jsou lepkavá nebo mají drobné ostny a háčky
nejčastějším opylovačem – hmyz (včely, čmeláci, motýli, mouchy, pestřenky, ...)
květy mohou být opylovány i obratlovci (kolibříky, netopýry, ...) – květy pak bývají robustní, tuhé, většinou sytě červené (např. fuchsie, bromélie)

větrem

pylová zrna jsou drobná a lehká
pylu se tvoří velké množství (velké ztráty)
blizny jsou často velké a rozvětvené (aby zachytily pylová zrna)
květní obaly jsou nenápadné nebo úplně chybí

vodou

pylová zrna obsahují tuk a jsou chráněna voskovými obaly (některé vodní rostliny)

Rodozměna u krytosemenných

Krytosemenné rostliny mají různovýtrusou rodozměnu, která je v podstatě stejná jako u nahosemenných. Sporofytem (nepohlavní generací) je celá zelená rostlina. Vajíčka (samičí výtrusnice) jsou ukryta v pestíku - v každém vajíčku vzniká jeden haploidní mladý zárodečný vak (samičí výtrus), ten se přemění na samičí gametofyt – zralý zárodečný vak, v něm vzniká 8 haploidních jader, z nichž jsou důležitá tři: jedno se stane základem buňky vaječné (samičí gameta) a dvě zůstávají pohromadě jako tzv. jádro zárodečného vaku.

Samičími výtrusnicemi jsou prašná pouzdra (v každé tyčince jsou 4), z nich se uvolňují haploidní pylová zrna (samčí výtrusy). Po dopadu na bliznu z pylového zrna vyklíčí samčí gametofyt zvaný pylová láčka, která prorůstá pestíkem až k zárodečnému vaku (bývalému vajíčku) a na svém vrcholu nese dvě spermatické buňky (nepohyblivé samčí gamety).

U krytosemenných dochází k dvojímu oplození, kterého se účastni obě buňky spermatické. První buňka spermatická splývá s buňkou vaječnou, vzniká zygota a z ní embryo budoucího nového sporofytu. Druhá buňka spermatická splývá s diploidním jádrem zralého zárodečného vaku, tím vznikne triploidní jádro (3n), z něhož se vyvine triploidní výživné pletivo zvané endosperm. Semeno je útvar, který obsahuje embryo, endosperm, a semenné obaly (vznikají přeměnou obalů vajíčka). Z pohledu genetiky je semeno kombinaci tří generaci – tedy i tří geneticky odlišných jedinců. Semenné obaly jsou z původního sporofytu, endosperm je zvláštní kombinaci (triploidní buňky jsou v živé přírodě naprosto unikátní) samčího a samičího gametofytu a samotné embryo je novou generaci sporofytu.

Plody krytosemenných

vznikají přeměnou semeníku
obsahují jedno nebo více semen, která jsou kryta společným obalem zvaným oplodí

SUCHÉ NEPUKAVÉ PLODY

vznikají přeměnou jednoho plodolistu
obsahují pouze jedno semeno
například:

nažka – tenké blanité oplodí (pampeliška, slunečnice, jasan, javor, ...)
oříšek – tvrdé sklerenchymatické oplodí (líska, dub, ...)
obilka – tvrdé oplodí pevně spojené se semennými obaly, typický plod lipnicovitých rostlin - trav (lipnice, pýr, pšenice, kukuřice, žito, ...)

SUCHÉ PUKAVÉ PLODY

vznikají z jednoho i více plodolistů
obsahují více semen, otvírají se různými způsoby
například:

měchýřek – vzniká z jednoho plodolistu, puká jedním otvorem (pryskyřník, blatouch, ...)
lusk – vzniká z jednoho plodolistu, puká dvěma chlopněmi od špičky (hrách, fazol, jetel, akát, ...)
šešule – vzniká ze dvou plodolistů, puká dvěma chlopněmi od stopky, uprostřed zůstává blanitá přepážka (brukev, řepka, penízek, ...)
tobolka – vzniká z vice plodolistů, puká vice chlopněmi nebo se otvírá vice otvory (tulipán, mák, kaštan, ...)

DUŽNATÉ PLODY

mají i po dozrání semen dužnaté oplodí (obsahuje cukry a je zpravidla barevné), které láká živočichy ke konzumaci (semena jsou po strávení oplodí rozšiřována trusem)
například:

peckovice – obsahuje jen jedno semeno, s velmi tvrdými semennými obaly (třešeň, švestka, mango, avokádo, ...)
bobule – obsahuje více semen (pomeranč, angrešt, okurka, rajče, paprika, meloun, borůvka, ...)

Třída Jednoděložné (Liliopsida)

JEDNODĚLOŽNÉ ROSTLINY mají zárodek s jednou dělohou. Jejich cévní svazky jsou rozptýlené (nebo "roztroušené"), takže jejich stonek druhotně netloustne - roste jenom "do výšky", tím pádem jde pouze o byliny. Jednoděložné rostliny mají svazčité kořeny (nenajdeme "hlavní" kořen) a trojčetné květy (nejčastěji 6 okvětních lístků). Jejich listy bývají přisedlé, občas i řapíkaté, většinou mají souběžnou žilnatinu. Pro představu sem patří pšenice, cibule, hyacint, orchidej nebo palma.

Mezi jednoděložné patří asi čtvrtina krytosemenných rostlin. Dělí se do čtyř podtříd (v závorce jsou příklady zástupců):

Alismatidae (žabník)
Liliidae (lilie)
Arecidae (lipnice)
Commelinidae (žumara)

>> Kompletní systém jednoděložných rostlin najdete v kapitole Jednoděložné rostliny.

Dvouděložné rostliny

DVOUDĚLOŽNÉ ROSTLINY mají dva prvolisty, takže semena klíčí ze dvou děloh. Žilnatina bývá zpeřená, dlanitá, síťovitá či znažená, cévní svazky otevřené v kruzích s kambiem (takže mohou druhotně tloustnout), kořeny se rozlišují na hlavní a vedlejší a květy bývají dvoučetné nebo pětičetné (často 5 okvětních lístků). Primární kořen je zachován a kambium je vyvinuto, takže stonek druhotně tloustne. Patří sem naprostá většina krytosemenných rostlin, vizte příklady níže.

Dvouděložné rostliny se dnes dělí do dvou tříd...

TŘÍDA NIŽŠÍ DVOUDĚLOŽNÉ (MAGNOLIOPSIDA)

Patří sem jen zhruba 3% rostlin. Mezi zástupce patří např. šácholan, leknín a stulík žlutý.

>> Nižší dvouděložné rostliny jsou popsány zde.

TŘÍDA VYŠŠÍ DVOUDĚLOŽNÉ (ROSOPSIDA)

Patří sem přibližně tři čtvriny krytosemenných rostlin. Dělí se do pěti podtříd:

Ranunculidae (např. pryskyřník, sasanka, mák)
Caryophyllidae (hvozdík, opuncie, špenát, pohanka)
Saxifragidae (lomikámen)
Rosidae (růže, jabloň, buk, bříza, vrba, jahodník, hrách, kakost, kopřiva, violka, dýně, hořčice)
Ateridae (lilek, rajče, jitrocel, hluchavka, miřík, astra, zvonek)

>> Vyšší dvouděložné rostliny jsou podrobněji popsány zde.

David, Jirka část výpisků poslala Hanka