Tělní tekutiny
Mimobuněčná tekutina
-
tkáňový mok
- mezibuněčná tekutina
- vznik z krevní plazmy
- výživa buněk tkání, odvod zplodin
- podobné složení jako krevní plazma
-
míza (lymfa)
- proudí v lymfatických cévách
- vznik z tkáňového moku
- imunita (v míze jsou bílé krvinky), odvádí přebytky moku a tuky
Mimobuněčná tekutina
- součást buněk
Krev
červená neprůhledná kapalina
muži 5–6 l, ženy 4,5–5 l
koluje v cévách, uzavřený krevní oběh
ztráta 550 ml organismus snese, 1,5 l a více ohrožení života
-
funkce:
- transportní (přenášení dýchacích plynů, rozvod živin a odvádění zplodin, přenášení hormonů a vitamínů)
- obranná (imunita)
- termoregulační (rozvod tepla po těle)
-
složení:
- krevní plazma
-
krevní buňky
- červené krvinky (erytrocyty)
- bílé krvinky (leukocyty)
- krevní destičky (trombocyty)
-
krevní obraz – soubor laboratorních vyšetření zahrnující stanovaní množství hemoglobinu a počet erytrocytů, leukocytů a trombocytů v krvi
Krevní plazma
tekutá složka krve, nažloutlá
55 % objemu, 91 % vody, 9 % rozpustné látky (hormony, vitamíny, …)
krev bez krevních buněk
-
rozpustné látky:
-
plazmatické bílkoviny
- albumin – udržuje stálý osmotický tlak plazmy, přenos vápníku, mastných kyselin apod.
- globuliny – imunitní reakce, transport lipidů
- fibrinogen, protrombin – srážení krve
-
plazmatické bílkoviny
-
glukóza
- glykemie (= hladina glukózy v plazmě) je 0,1 % (3,6 – 6,3 nmol/l))
-
ionty anorganických solí
- sodné, draselné, chloridové
- regulace pH plazmy (7,4)
-
hormony
Červené krvinky (erytrocyty)
- muži 5,5 milionů v mm3, ženy 4,5 milionů v mm3, životnost 120 dní
- savci bezjaderné, kruhovité
- s vyšší nadmořskou výškou a u sportovců se počet zvyšuje, krev lépe zásobuje tkáně kyslíkem, vyšší výkon
-
tvorba (erytropoéza)
- probíhá v kostní dřeni
- je potřeba dostatek železa, vitaminu B12 a hormonu erytropoetinu
-
protein hemoglobin
- červené krevní barvivo
- bílkovinná část globin a nebílkovinná část hem (obsahuje centrální atom železa Fe2+)
- váže kyslík
- oxyhemoglobin: hemoglobin + O2
- karbaminohemoglobin: hemoglobin + CO2
-
karboxyhemoglobin: hemoglobin + CO
- mnohem pevnější vazba, vyřazena výměna plynů – vede k dušení
- anemie (chudokrevnost) = nedostatek červených krvinek a hemoglobinu; příčina např. nedostatek železa (maso, vejce, zelenina, obilniny) nebo radioaktivní záření
-
hemolýza
- rozpad červených krvinek, příčina zestárnutí buněk
- vliv hypotonického roztoku, ultrazvuku, třepení krve, změn teplot, vliv kyselin a zásad, hadího jedu
- hemoglobin se přeměňuje na žlučová barviva (žloutenka)
- hematokmit – udává objemový podíl erytrocytů v krvi
- sedimentace – sedlivost červených krvinek, rychlost sedimentace se zvyšuje při infekcích, zánětech, infarktu, menstruaci, nádorech a těhotenství
Bílé krvinky (leukocyty)
- mají jádro
- bezbarvé, kulovité, ale mohou měnit tvar
- imunita organismu
- 4000–10000/mm3 – kolísá, stoupá při infekcích, zánětech, životnost různá (hodina až měsíce)
- tvorba (leukopoéza) probíhá v kostní dřeni
- schopnost procházet kapilárami/vlásečnicemi (diapedéza)
- schopnost pohlcování cizorodých částic (fagocytóza)
Granulocyty
- v cytoplazmě mají dobře barvitelná zrna
-
neutrofilní
- fagocytóza bakterií
- chemotaxe (putují do místa zánětu, diapedéza), mění tvar, např. mikrofágy
-
eozinofilní
- množství stoupá při alergiích a parazitních onemocněních (tasemnice, roupy)
-
bazofilní
- ne při fagocytóze
- produkují látky, které rozšiřují cévy (histamin) nebo mají protisrážlivé účinky (heparin)
Agranulocyty
- neobsahují větší barvitelná zrna
-
B-lymfocyty
- látková (hormonální) imunita
- vytvářejí protilátky (imunoglobulin)
- molekuly se vážou na povrchové struktury virů nebo bakterií – přispívají k likvidaci
-
T-lymfocyty
- dozrávají v brzlíku (thymus)
- buněčná imunita
- likvidace buněk napadených viry, z části likvidace nádorových buněk (někdy i buněk transplantovaných tkání)
-
monocyty
- největší leukocyty
- v krvi jako nezralé buňky v tkáních se proměňují na makrofágy – fagocytují a rozpoznávají cizorodé struktury
Krevní destičky (trombocyty)
- nejsou to buňky, ale úlomky buněk – odškrcení cytoplazmy z megakaryocytů (obrovské buňky)
- schopnost adheze (přilnavost) a agregace (shlukování)
- 150–300 tisíc/mm3, životnost 9–12 dní, nepravidelný tvar
- tvorba (trombopoéza): v kostní dřeni
- zánik: slezina, játra, kostní dřeň
- působí při zástavě krvácení (hemostáza) – umožňují srážení
- trombus = sražená krev v cévě
- dočasný trombus – primární hemostáza
- definitivní trombus – sekundární hemostáza
- tromóza – chorobné srážení krve v cévách
- embolie – trombus ucpe cévu, která zásobuje určitý orgán
Krevní skupiny
- AB0 systém (Jan Janský, 1907) a Rh faktor
- krevní skupiny jsou založeny na existenci antigenu a protilátek
- antigeny (aglutinogeny) – molekuly na povrchu červených krvinek
- protilátky (aglutininy) – v krevní plazmě, způsobují shlukování (anti-A, anti-B)
AB0 systém
-
podle přítomnosti antigenů se určuje krevní skupina:
- A – pouze antigen A
- B – pouze antigen B
- AB – antigen A i B
- 0 – žádný antigen
-
o typu protilátek rozhoduje krevní skupina:
- A – protilátka anti-B
- B – protilátka anti-A
- AB – žádná protilátka
- 0 – protilátka anti-A i anti-B
univerzální přijemci – AB, nemají žádné protilátky
univerzální dárci – 0, nemají žádné antigeny
-
pokud by například příjemce B dostal krev A, potká se antigen A s protilátkou anti-A, dojde ke shlukování červených krvinek a tvorbě sraženin, které mohou ucpat cévy
Rh-faktor
- poprvé objeven u opice makak rhesus v roce 1940
- pouze jediný aglutinogen = Rh-faktor
-
nejdůležitější je antigen D, podle něj rozlišujeme 2 skupiny:
- Rh+ – antigen D je přítomen
- Rh− – antigen D chybí
- Rh- nesmí dostat Rh+, univerzální dárce 0-
- mezi Evropany cca 85% Rh+, jinde téměř 100%
- matka Rh-, otec Rh+ → dítě Rh+
- fetální erytroblastóza – těžká forma novorozenecké žloutenky, hemolytická nemoc novorozence
Onemocnění krve
-
leukémie
- rakovinné onemocnění
- zvýšené množství nezralých bílých krvinek, snížená obranyschopnost
-
hemofilie
- chorobná krvácivost, dědičná
-
anémie
- chudokrevnost
- v krvi je snížen počet červených krvinek a hemoglobinu
Oběhový systém
Krevní cévy
Tepny (artérie)
- cévy vedoucí krev směrem ze srdce (do těla), okysličená krev
- stěny jsou pružné a pevné
- větví se na tepénky (arterioly)
-
stavba:
- vazivový obal s kolagenními vlákny
- vrstva z elastických vláken a hladkého svalstva
- endotel – vnitřní epitel (výstelka) a lumen (dutina)
Žíly (vény)
- cévy vedoucí krev směrem do srdce
- dolní končetiny: kapsovité chlopně – umožňují průtok krve směrem k srdci, zadržují krev, aby se nevracela směrem dolů
- větví se na žilky (venuly)
- stěny tvořeny stejnými vrstvami jako u tepen (slabá svalovina)
Vlásečnice (kapiláry)
- stěny tvoří pouze vrstva endotelových buněk – výstelkové buňky
- prostupují tkáně
- jejich tenkou stěnou prostupuje kyslík a živné látky z krve do tkání
- z tkání do krve pak oxid uhličitý a odpadní látky metabolismu
Srdce
- kuželovitý tvar, cca 300 g
- za hrudní kostí mezi pravou a levou plící v dutině hrudní
- dutý sval uložený v osrdečníku (perikard) – pouzdro z vazivové tkáně
-
stavba:
- epikard = vazivo na povrchu
- myokard = srdeční svalovina
- endokard = nitroblána srdeční – vnitřní vazivová výstelka srdce
- rozděleno na 4 části: pravá a levá síň a komora
- komory jsou větší, krev nejprve vtéká do síně
-
mezi síní a komorou jsou srdeční chlopně cípaté (síňokomorové) – brání zpětnému toku
krve z komor do síní
- dvojcípá – mezi levou předsíní a levou komorou
- trojcípá – mezi pravou předsíní a pravou komorou
-
mezi komorami a tepnami (na počátku aorty a plicní tepny) jsou
poloměsíčité chlopně (pulmonální)
- uzavírají srdce, zabraňují toku krve do srdce
- při uzavírání chlopní slyšíme srdeční ozvy (slyšitelné fonendoskopem/stetoskopem)
- při vadách chlopní nejsou ozvy ostře ohraničené, slyšíme šelesty
- nedomykavost chlopní je příčinou srdečních vad
- do pravé síně vstupuje horní a dolní dutá žíla, které přivádí neokysličenou krev z těla
- z pravé komory vystupuje plicní tepna do plic
- do levé síně vedou plicní žíly okysličenou krev z plic
- z levé komory vystupuje aorta (srdečnice), která rozvádí okysličenou krev do těla
Výživa srdce
- přívod okysličené krve zajišťují věnčité (koronární) tepny – vycházejí z aorty
- zúžení nebo uzavření věnčitých cév vede k nedostatečnému zásobení srdce krví – srdeční ischemie (nedokrvenost tkání)
- infarkt myokardu – ucpání koronární tepny, zástava toku krve
- angina pectoris –předchůdce infarktu, nedostatek kyslíku do srdce
Činnost srdce
rytmická, impulzy vznikají v srdci – vlastní automacie (převodní systém srdeční)
-
střídavé smršťování (systola) a ochabování (diastola)
-
srdeční cyklus – od naplnění síní a komor krví až po vypuzení krve ze srdce:
- systola síní a diastola komor
- síně vypuzují krev do komor, komory jsou ochablé (nasávají krev)
- diastola síní a systola komor
- síně začnou ochabovat a nasávají krev ze žil, komory se naopak začnou stahovat a vytlačují krev do tepen (uzavřou se cípaté chlopně – v hrudníku je slyšet zřetelný úder známý jako první srdeční ozva)
- diastola síní a diastola komor
- síně zůstávají ochablé (nadále nasávají krev ze žil), komory ukončí stah, začnou opět ochabovat (uzavřou se poloměsíčité chlopně – je slyšet slabší úder známý jako druhá srdeční ozva)
tento proces se opakuje 70–80krát za minutu (70–80 tepů za minutu)
-
tep = puls – sledujeme na předloktí na palcové straně, tlaková vlna, která probíhá arteriální částí, vzniká vypuzením krve do aorty
-
krevní tlak – hypertenze, hypotenze, systolický a diastolický, normální tlak 120/80 mm rtuťového sloupce
-
akční srdeční potenciál – lze snímat elektrodami, EKG = elektrokardiogram
Řízení srdeční činnosti
-
převodní systém srdeční
- buňky, které mají schopnost autonomně vytvářet vzruchy a následně je rozvádět po celém srdci
- jednotlivé srdeční stahy tak vznikají v samotném srdci nezávisle na nervové soustavě
- systém je automatický, autonomní a rytmický
- impulz vzniká v sinusovém (síňovém) uzlíku – v pravé síni při ústí horní duté žíly
- impulz se šíří do síňokomorového uzlíku v pravé síni – převádí vzruchy dále do komor
- z tohoto uzlíku vychází síňokomorový svazek = Hisův svazek – rozděluje se na 2 raménka, která končí jako Purkyňova vlákna v obou komorách
-
vegetativní – autonomní nervstvo může zrychlovat (sympatikus) nebo zpomalovat (parasympatikus) činnost srdce
-
hormony – adrenalin
Malý plicní oběh
- začíná v pravé komoře kmenem plicním (plicnice) – dělíme na pravou a levou plicní tepnu, vstupují do plic
- obohacení krve kyslíkem (vlásečnice obklopují plicní sklípky – výměna kyslíku a oxidu uhličitého)
- 4 plicní žíly (vedou okysličenou krev) do levé síně
Velký tělní oběh
-
začíná v levé komoře, odkud vede tepna aorta (srdečníce)
- vzestupná – odstupují 2 věnčité tepny
-
oblouk aorty – má 3 části:
- kmen hlavopažní
- levá krkavice (zásobuje hlavu)
- levá tepna podklíčková (zásobuje horní končetiny)
-
sestupná
- aorta hrudní
- aorta břišní (rozvětvení na pravou a levou tepnu kyčelní)
-
tepny se v orgánech větví na hustou síť kapilár – v nich se uskutečňuje předávání plynů a látek a přebírání zplodin látkové přeměny z tkání
-
horní dutá žíla – sbírá krev z dolních končetin, z břišních a pohlavních orgánů, z ledvin a jater a vede do pravé síně
-
ve VTO rozlišujeme několik obvodů:
-
vrátnicový
- v dutině břišní
- vlásečnice z žaludku, stěny střeva, slinivky břišní a sleziny odvádějí krev do vrátnicové žíly a do jater
- v játrech jsou odevzdány vstřebané látky a z nich vede krev jaterní žilou do dolní duté žíly
- ledvinný
- horní a dolní systémový
- srdeční
-
vrátnicový
Onemocnění krevního oběhu
- křečové žíly – dolní končetiny, dlouhodobé stání
- ichs (ischemie) – cévy zanesené tukem
- ateroskleróza (kostnatění tepen) – ukládání cholesterolu a vápenaté soli ve velkých cévách
- angina pectoris – nedostatečné okysličení srdce
- infarkt
- hypertenze – vysoký krevní tlak (norma 120/80)
- hypotenze – nízký krevní tlak
- kardiostimulátor – léčba poruch srdečního rytmu
- bypass – přemostění zúženého nebo uzavřeného úseku tepny