Rozmnožování zabezpečuje vznik potomstva. Rozlišujeme rozmnožování nepohlavní a pohlavní.
Nepohlavní (asexuální) rozmnožování
Nepohlavní rozmnožování znamená, že z části jednoho rodičovského organismu vzniká nový, geneticky identický jedinec – vlastně klon. Je to častý způsob reprodukce u organismů, které mají:
- velké množství potomků (aby dokázaly vyrovnat velké ztráty)
- krátké vegetativní období (málo času na rozmnožení se)
- potomky s relativně méně vyvinutou stavbou těla
MOŽNOSTI NEPOHLAVNÍHO ROZMNOŽOVÁNÍ
- dělení – u buněk
- pučení – u jednobuněčných (např. kvasinky) i mnohobuněčných (např. nezmar) organismů
- rozpad (schizogonie) – nejprve se jádro násobně rozdělí na plasmodium (mnohojaderný jednobuněčný útvar), pak hostitelská buňka praskne a z každého jádra vznikne nová buňka; funguje to u jednoděložných, příkladem je zimnička napadající červené krvinky a způsobující malárii
- rozpad (fisiparie) – mateřský jedinec se rozdělí na segmenty (ne na jednotlivé buňky) a původní jedinec tím někdy zanikne (třeba u tasemnice); u medúzovců se tomu říká „strobilace“ 5. fragmentace – od rodičovského organismu se postupně oddělují části; rozmnožuje se tak např. paolo a řasa Byopsis
- vegetativní rozmnožování – pomocí vegetativních orgánů (oddenků, hlíz, cibulí, šlahounů, …); např. cibule, lilek, jahodník
- tvorba spor (výtrusů) – ve výtrusnicích (sporangiích) vznikají haploidní výtrusy (s poloviční genetickou informací); děje se to u hub, řas a výtrusovců (to jsou prvoci, např. kokcidie jaterní); spory mohou být různé – viz „typy sporů“ níže
TYPY SPORŮ
-
všechny spory tvarově a funkčně stejné = izospory
-
různé spory (např. v různách ročních obdobích) = anizospory
-
hýbají se pomocí bičíků = zoospory
-
nemají bičíky, jsou třeba unášeny = aplanospory
-
vznikají meiózou (redukčním dělením – z diploidní buňky se stane haploidní) = meiospory
-
vznikají mitózou (nepřímým dělením – genetická infomace se nedělí) = mitospory
-
vznikají uvnitř výtrusnice = endospory
-
vznikají zvenku na povrchu výtrusnic = exospory
Pohlavní (sexuální) rozmnožování
Na vzniku nového organismu se při pohlavním rozmnožování podílejí dva rodičovské organismy. Potomek je pak geneticky odlišný. Typické je to pro organismy:
- s malým mmnožstvím potomků (rodiče dokážou zajistit příznivější podmínky)
- s dlouhým obdobím říje (třeba ve více sezónách)
- které mají potomky s relativně složitě vyvinutou stavbou těla
Oba rodičovské organismy mají pohlavní orgán (gametangium), který tvoří pohlavní buňky (gamety). Dvě gamety pak splynou v diploidní „zygotu“ (tomu se říká „oplození“).
MOŽNOSTI POHLAVNÍHO ROZMNOŽOVÁNÍ
- izogamie – samčí a samičí gameta vypadají stejně (velikostně i tvarově); u prvoků se z celého jednobuněčného tvora (gamonta) stane pohlavní buňka (to je proces „gamogonie“)
- anizogamie – samčí a samičí gameta se trochu liší velikostí, jedna mívá bičík a druhá ne; speciálním typem anizogamie je:
- oogamie – typ anizogamie, kdy samičí gameta je značně větší než samčí gameta, vzniká gameta haploidní
- gametogametangiogamie – splynutí jedné pohlavní buňky s pohlavním orgánem; jen u hub
- gametangiogamie – splynutí svou pohlavních orgánů
- somatogamie – splynutí dvou tělních buněk (které nejsou z pohlavních orgánů); u hub
Metageneze
Metageneze (rodozměna) je střídání dvou rozmnožovacích fází. Některé organismy totiž prochází během svého života pohlavními a nepohlavními fázemi. Když jsou nejlepší podmínky pro reprodukci, přejde organismus do pohlavní fáze a rozmnožuje se pohlavně. Když očekává nepříznivé období, přejde do nepohlavní fáze a rozmnožuje se nepohlavně.