Smysly

Smyslové orgány

• poskytují informace o vnitřní a vnějším prostředí

• receptory – smyslové buňky

• exteroreceptory

  • zrak, čich, sluch, chuť, hmat
  • reagují na vnější prostředí

• interoreceptory

  • reagují na vnitřní podněty
  • visceroreceptory
    • informace z vnitřních orgánů
  • propioreceptory
    • informace ze šlach, svalů, kloubů, statické části ucha a okostice

• podstata smyslového vnímání:

• receptor –> nervový vzruch (dostředivá dráha) –> CNS (centrální nervová soustava; mozek, mícha) –> počitek –> vjem

• podnět musí mít dostatečnou intenzitu

  • adekvátní podnět je přijat a zpracován receptorem
  • neadekvátní podnět nevyvolá podráždění; určité frekvence nebo spektra

Zrak

• pro člověka nejdůležitější smysl (zajišťuje přibližně 80 % všech informací z okolního prostředí)
• registruje záření v oblasti viditelného spektra (viditelná vlnová délka v rozmezí cca 380–780 nm)

Oko

• párový orgán, uložen v očnicích (prohlubně v obličejové části lebky)
• podstatou funkce oka je promítnutí obrazu soustavou čoček na citlivou vrstvu (sítnici), kde jsou smyslové zrakové buňky

Vnější vrstva

• bělima
  • pevná vazivová blána (bílá barva)
  • udržuje tvar
  • v přední části přechází v rohovku
• rohovka
  • navazuje na bělimu v oblasti duhovky; před zornicí
  • průhledná vrstva, tvořená mnoha vrstvami epitelu, velmi citlivá na podráždění
  • ochrana oka
• duhovka
  • pokračování cévnatky viditelné za rohovkou
  • je pigmentovaná
  • jejím základem jsou hladké svaly (paprsčité i okružní), které umožňují měnit průměr zornice – regulují intenzitu světla dopadajícího na sítnici

Střední oko

• cévnatka
  • silně prokrvená vrstva pod bělimou
  • zajišťuje výživu oka
  • obsahuje tmavý pigment (ten usnadňuje promítnutí obrazu na sítnici)
  • v přední části přechází v řasnaté tělísko a v duhovku
• řasnaté tělísko
  • drobné hladké svaly a vlákna
  • připojeno k cévnatce
  • upínají se na pružnou čočku a umožňují změnu jejího tvaru (akomodaci)
• zornice
  • otvor v duhovce
  • vstupují přes ni paprsky do oka
  • zvětšení při zhasnutí
  • zmenšení při rozsvícení

Vnitřní oko

• čočka
  • optický aparát
  • zavěšena na řasnatém tělesu
  • tvořena více vrstvami (vnitřní vrstvy jsou měkké a rosolovité)
  • díky svalům řasnatého tělesa může měnit své zakřivení a tím zaostřovat ma různé vzdálenosti (akomodace) – na blízko je čočka více zakřivená, na dálku více plochá
• sklivec
  • průhledná rosolovitá hmota uvnitř oka
  • podílí se na promítání obrazu na sítnici
• sítnice
  • vnitřní vrstva oka s fotoreceptory
  • tyčinky
    • reagují pouze na intenzitu světla – černobílé vidění
    • fungují především za šera
    • jejich základem je pigment rodopsin (k jeho tvorbě je nutný vitamin A) – působením světla se rozkládá a vysílá podráždění na výběžky nervových vláken
  • čípky
    • soustředěny především ve střední části sítnice
    • barevné vidění – ke své činnosti vyžadují vyšší intenzitu světla, v šeru a ve tmě nefungují
    • v sítnici jsou tři typy čípků různě citlivé na jednotlivé části spektra: modrou, zelenou a červenou (RGB)
• žlutá skvrna
  • malá jamka přesně v optické ose oka
  • místo nejostřejšího vidění (vysoká hustota čípků, žádné tyčinky)
• slepá skvrna
  • výstup zrakového nervu (zhruba v rovině žluté skvrny, ale o kousek dál směrem ke středu hlavy)
  • prakticky bez fotoreceptorů – obraz dopadající na slepou skvrnu nevnímáme
• zrakový nerv
  • vede do týlního laloku do zrakového ústředí

Přídatné oční orgány

• okohybné svaly
  • upínají se na bělimu (4 přímé a 2 šikmé)
  • zajišťují pohyby oční koule (nejcitlivější příčně pruhované svaly těla)
• horní a dolní víčko
  • obsahuje kruhově uspořádané příčně pruhované svaly
  • zevnitř kryté spojivkou – citlivou a silně prokrvenou sliznicí (z víček plynule přechází na povrch bělimy)
  • víčka nejen chrání oko před poškozením, ale také roztírají ochranný maz a slzní tekutinu po povrchu bělimy a rohovky
  • řasy na okrajích víček chrání oko před mechanickými nečistotami
• mazové žlázy
  • ústí na okraji očního víčka
  • vytvářejí ochrannou lipidovou vrstvu, která brání vysušování povrchu oka
• slzné žlázy
  • umístěné v očnici nad vnějším koutkem oka
  • produkují slzní tekutinu (obsahuje vodu, soli a enzym lysozym s desinfekčními účinky), která zvlhčuje povrch oka
  • splachuje nečistoty a chrání povrch oka před infekcí
  • přebytečná slzní tekutina je odváděna dvěma slznými kanálky (umístěné těsně u vnitřního koutku oka) do nosní dutiny
• oční komory
  • vyplněné komorovým mokem (čirá tekutina)
  • přední oční komora – mezi rohovkou a přední stěnou duhovky
  • zadní oční komora – mezi zadní plochou duhovky a čočkou

Reflexy

• rohovkový reflex = automatické mrknutí víček při podráždění rohovky (dotek, chemický podnět, proud vzduchu ap.)
• zornicový reflex = automatická (vůlí neovladatelná) reakce na světlo (ve tmě je zornice rozšířená, za plného světla zúžená)

Poruchy zraku

• krátkozrakost (myopie)
  • obraz se promítá před sítnicí
  • korekce čočkami rozptylkami
• dalekozrakost (hypermetropie)
  • obraz se promítá za sítnicí
  • korekce čočkami spojkami
  • specifickou formou je stařecká dalekozrakost, která je způsobena ochabnutím svalů řasnatého tělesa, takže se čočka nedokáže dostatečně zakřivit při akomodaci na blízko
• astigmatismus
  • vadné zakřivení rohovky
  • obraz bodu se promítá na různá místa sítnice
  • korekce s využitím válcovitých (cylindrických) čoček
• šeroslepost
  • nedostatečná funkce tyčinek (zhoršené vidění za šera)
  • většinou důsledek nedostatku vitaminu A
• barvoslepost (daltonismus)
  • porucha v rozlišování některých barev (hlavně červené a zelené, úplná barvoslepost je velmi vzácná)
  • většinou dědičná (poruchou trpí v drtivé většině muži)
• zelený zákal (glaukom)
  • zvýšení tlaku tekutiny uvnitř oka (často následek diabetu či jiných metabolických poruch)
  • vlivem tlaku může být poškozována sítnice či výstup zrakového nervu (v části zorného pole je zhoršené vidění)
  • někdy bývá deformována čočka
  • porucha může vést k trvalému poškození sítnice či nervu i oslepnutí
• šedý zákal (katarakta)
  • usazování látek v čočce (zákal)
  • zrakový vjem je zamlžený
  • léčba implantací umělé čočky (dnes dokonce už i s omezenou schopností akomodace)
• šilhání (strabismus)
  • poruchy v souhře okohybných svalů
  • v důsledku nerovnoměrného vývoje v dětství
  • léčba (např. „trénink“ obou očí se střídavým zakrýváním pravého a levého oka) je nutná, neboť hrozí trvalé „vypnutí“ signálu jednoho oka v mozku (a tím i trvalé vyřazení jednoho oka z funkce)
• zánět spojivek
  • způsoben podrážděním (prach, kouř, nečistoty, UV záření…)
• kečné zrno
  • zánět mazových žláz ve víčku
  • častý hlavně v dětství a v průběhu dospívání

Sluch

• sluchové ústrojí + statokinetické (rovnovážné) ústrojí
• vnímá tlakové vlny z okolního prostředí
• reaguje na zvukové vlny ve frekvenci od cca 20 do 20 000 Hz
• základem smyslového orgánu jsou mechanoreceptory (reagují na mechanické podráždění)

Stavba ucha

Vnější ucho

• zachytává zvukové vlny a převádí je do středního ucha
• boltec + lalůček
  • vyztužen elastickou chrupavkou
  • v oblasti lalůčku vyplněn vazivem
  • zachytává zvukové vlny a koncentruje je do vstupu zvukovodu
• zevní zvukovod
  • vede zvuk k bubínku
  • vylučuje ušní maz
• bubínek
  • tenká membrána tvořená epitelem s vnitřní vrstvou pružného vaziva
  • přenáší zvukové vlny na sluchové kůstky

Střední ucho

• převádí kmity zvukového vlnění z bubínku na povrch vnitřního ucha
• nachází se v dutině kosti spánkové
• sluchové kůstky
  • kladívko, kovadlinka, třmínek
  • nejmenší kosti těla, spojeny vazivem a upnuty i na vnitřní stěnu středního ucha
  • tvoří soustavu pák, která přenáší vibrace bubínku na povrch blanitého hlemýždě
• Eustachova trubice
  • ústí do nosohltanu
  • slouží k vyrovnávání tlaku uvnitř středního ucha s tlakem atmosférickým (ucpání Eustachovy trubice a následný rozdíl tlaků způsobí prohnutí bubínkové membrány a zhoršený přenos zvuku – zalehlé uši)

Vnitřní ucho

• obsahuje sluchovou část (blanitý hlemýžď) a rovnovážné ústrojí (vejčitý a kulovitý váček, polokruhovité kanálky)

• sluchová část (hlemýžď) zachytává zvukové kmity a převádí je na nervové signály

• uloženo v dutinách kosti skalní (nejtvrdší kost)

• kostěný labyrint, v něm blanitý labyrint

• hlemýžď

  • váček zatočený do spirály
  • předsíňové patro (mezi kostěným a blanitým labyrintem) – na jeho povrch nasedá třmínek, který rozkmitá tekutinu uvnitř (perilymfu)
  • bubínkové patro – v místě vrcholu hlemýždě plynule navazuje na předsíňové patro (také obsahuje perilymfu) a přenáší kmity zpět k bázi hlemýždě, kde zanikají
  • střední patro (uvnitř blanitého hlemýždě) – vyplněné tekutinou endolymfou, kopíruje kmity předsíňového a bubínkového patra
    • Cortiho orgán – membrána, která se rozkmitá a při dotyku mechanicky dráždí vlásky citlivých mechanoreceptorů (ty předávají signál vláknům sluchového nervu)

• rovnovážné ústrojí

  • 3 polokruhovité kanálky, každý uložený v jedné rovině a kolmý jeden na druhý
  • vejčitý a kulovitý váček
  • detekují naklánění hlavy a zrychlení

Poruchy sluchu

• stařecká nedoslýchavost
  • postupné zhoršování sluchu v průběhu dospělosti
  • způsobena především opotřebením pružných membrán vnitřního ucha
  • zpočátku se projevuje zhoršeným vnímáním vysokých frekvencí
  • později se zhoršuje celkový sluchový vjem
  • nedá se léčit, pouze kompenzovat (naslouchadla ap.)
• hluchota
  • úplná či částečná
  • může mít mechanické příčiny (ucpání zvukovodu mazem, poškození bubínku či sluchových kůstek ap.) i jiné příčiny (infekce, zánět, nádor, zvýšený tlak tekutiny ve vnitřním uchu…)
  • některé formy úplné hluchoty se dají kompenzovat kochleárním implantátem (zvuk z vnějšího čidla je přenášen do slabých elektrických signálů, které v hlemýždi dráždí nervová vlákna – mozek se postupně naučí tento neobvyklý způsob dráždění vnímat a dekódovat jako sluchový vjem)
• poškození sluchu nadměrně hlasitými zvuky
• závrať (vertigo)
  • poškození statokinetického ústrojí nebo psychicky

Chuť a čich

• smysly založené na chemoreceptorech – reagují na chemické látky

Chuť

• chemoreceptory jsou uspořádány ve skupinách zvaných chuťové pohárky
• chuťové pohárky jsou umístěny v bočních stěnách chuťových bradavek (vyvýšené výběžky na povrchu jazyka), mohou být různého tvaru i velikosti
• chemoreceptory jazyka rozlišují jen hrubé základní složky chuti (sladká, slaná, kyselá, hořká, umami)
• k úplnému chuťovému vjemu je naprosto nezbytný i čich
• při onemocnění nosohltanu dochází i ke ztrátě chuti
• vylučování slin a dalších šťáv je reflexní děj

Čich

• čichové receptory jsou na sliznici v horní a zadní části nosní dutiny
• jejich dlouhé výběžky zasahují až do horní části nosní dutiny, kde citlivě reagují na molekuly látek rozpuštěných ve vzduchu
• čichový epitel je drážděn i vjemy, které necítíme (oxid uhelnatý) a některé cítíme i při malém množství
• čich je mnohonásobně citlivější než chuťové pohárky
• jemnější odstíny chuti jsou rozlišovány díky čichu, protože při ochutnávání jsou výpary z ústní dutiny podvědomě vysílány nosohltanem k čichovým receptorům
• čichem zjistíme důležité (život zachraňující) věci

Kožní receptory

• kůže (a vrstvy tkání pod ní) obsahuje několik typů receptorů
• kůže, obličej, hřbet ruky
• hmatové receptory
  • registrují jemné mechanické podněty (dotek ap.)
• tlakové a tahové receptory
  • registrují silnější mechanické podněty – tlak a tah
• termoreceptory
  • registrují teplotu okolní tkáně
  • receptory tepla (umístěny ve větších hloubkách, často i uvnitř útrobních orgánů)
  • receptory chladu (mnohem početnější, uloženy ve škáře – tedy na povrchu těla)
• receptory bolesti
  • jde o výběžky neuronů, tzv. volná nervová zakončení, které registrují poškození okolní tkáně (např. infekcí, horkem, mrazem, mechanickým poškozením…)
  • jejich signál vnímáme jako bolest
  • příliš silný bolestivý podnět tělo dokáže tlumit produkcí endorfinů („vnitřních opiátů“)