V této kapitole jsou popsány čtyři kmeny – Sumýšovci, Drápkovci, Rypohlavci a Želvušky.
Kmen Sumýšovci
- v bahně v moři
- rypáček s věncem tykadel
- do půl metru
- nemají cévní soustavu
- gonochoristé
Kmen Drápkovci
- něco mezi kroužkovci a členovci, vyvinuli se z mnohoštětinatců
- stejnocenné článkování, ale uvnitř nejsou přepážky
- noční a suchozemští
- živorodí gonochoristé
- článkované tělo s panožkami
- chitinový povrch těla
- draví, vystřelují lepkavý sekret po drobných bezobratlých
- žijí ve hnijící hmotě v pralesích
- anamorfóza – při svlékání přibývá článků i panožek
- pár tykadel, pár kusadel (mandibuly)
- drápkonoš kapský
Kmen Rypohlavci
- samička může být až 150x větší než sameček
- nepřímý vývin
- když larva najde samičku, stane se z ní sameček, když nikoho nepotká, stane se samičkou
- samička má dlouhý rozvětvený chobot
Kmen Želvušky
- ve stravu strnulosti (anabióza) jim nevadí extrémní teploty (vydrží v -270°C i ve vroucí vodě)
- nemají cévní, dýchací, ani pořádnou vylučovací soustavu
- medvíďátko obecné, želvuška dlouhovlasá