VIRY 

Viry (jednotné číslo "virus") jsou nebuněčné organismy obsahující částice DNA nebo RNA. Označujeme je za vnitrobuněčné parazity, protože se mohou množit pouze v hostitelských buňkách. Viry dělíme na:

• živočišné - většinou obsahují molekulu DNA
• rostlinné - většinou obsahují molekulu RNA
• bakteriální, tzv. "bakteriofágy" (více viz níže)

Je to živý organismus?

Není jednoduché určit, zda je správné viry vůbec řadit mezi živé organismy. Jednou z vlastností živých organismů je totiž právě "buněčná stavba", kterou virus nemá. Nedokáže se ani množit nebo dělit bez hostitelské buňky. Na druhou stranu obsahuje genetickou informaci a je schopný se přizpůsobovat. Proto bývají viry označovány za "organismy na pomezí života".

Pojmy

• VIRION je částice viru v klidové formě mimo buňku, ale schopná infikovat, jakmile se do buňky dostane.
• VIROID je kružnicová molekula RNA bez obalu (kapsidu, viz níže), velmi malá a primitivní forma viru napadající pouze rostliny.
• VIRUSOID ("satelitní RNA") je "typ" viru, který obsahuje malé úlomky DNA nebo RNA navíc
• PROVIRUS je stádium, ve kterém virus třeba několik let vyčkává v hostitelské buňce, než se projeví (příkladem je retrovirus HIV).
• PRION už není druh viru. Jde jen o bílkovinu, která se přichytí na povrch buňky a způsobuje různé choroby, jako například "nemoc šílených krav" (BSE), která ničí mozek. Priony se stejně jako viry množí v cizích buňkách. Objevil je Američan Stanley Prusiner v roce 1982 a získal za to Nobelovu cenu.
• KAPSID (nebo NUKLEOKAPSID) je bílkovinný obal viru tvořený malými "kapsomery". Virus tento obal "sebere" své hostitelské buňce z její membrány a je díky němu schopný napadnout jen takovou buňku, kterou napadnout má. Schopnosti napadnout příslušnou buňku se říká "antigenita".

Rozmnožování

LYTICKÝ CYKLUS

1. přilnutí viru na povrch buňky
2. vniknutí viru do buňky
• replikace virové DNA (RNA)
• vytvoření kapsidů
3. lýze buňky → hostitelská buňka praskne → uvolnění virů do okolí

LYZOGENNÍ CYKLUS

1. přilnutí viru na povrch buňky
2. vniknutí viru do buňky
• replikace virové DNA (RNA)
• vytvoření kapsidů
3. začlenění DNA (RNA) viru do hostitelské buňky → provirus → předává se dceřiným buňkám
4. za určitých podmínek provirus uděluje hostitelské buňce nové vlastnosti (např. nádorová buňka)

Bakteriofágy (bakteriální viry)

Bakteriofágy jsou viry, které napadají bakterie. Pokud vyčkávají v buňce, než se projeví, říkáme jim "profágy", podobně jako virům říkáme "proviry". Bakteriofágy mají vždy hlavičku naplněnou DNA, pod ní dutou trubici a stažitelný krček, neboli pochvu bičíku. K buňkám se přichytávají pomocí příchytných bičíkových vláken. Při napadení buňky vysunou trubici z pochvy do buňky (tzv. kontrakce) a vypustí jí DNA.

Bakteriofágy jsou buďto mírné nebo virulentní:

• Mírné bakteriofágy bičíkem předají závadnou genetickou informaci buňce. Tato škodlivá informace se zabuduje do genetické informace buňky samotné a buňka se s ní pak nevědomky množí. Stádium vyčkávání informace viru se nazývá "profág" (viz výše). Třeba až po několika letech může přijít impuls (slabá nemoc, leknutí,...), který způsobí, že se v buňce začnou tvořit noví bakteriofágové, kteří nakonec buňku zevnitř "roztrhnou" a pak nakazí další buňky.
• Virulentní bakteriofágy stejně jako ti mírní nakazí buňku tak, že se na ni přichytí a "vstříknou" do ní škodlivou genetickou informaci. Zde ale informace rovnou poručí tvořit bílkoviny pro stavbu nových bakeriofágů, kteří buňku zevnitř zničí ihned.

Historie

Zmínky o virových onemocněních máme už ze starověkého Egypta z hieroglyfů, mumií apod. V minulosti se jako prevence proti virům uplatňovala "variolace", při které se do krevního oběhu člověka vložily patogeny planých neštovic. Tato metoda byla známa již ve staré Číně, tisíc let př.n.l. První vakcinaci uskutečnil až Edward Jenner v roce 1796. Promyšlenou a připravenou protivirovou vakcínu ale představil až Louis Pasteur, který vakcíny testoval se vzteklinou na králících. Použil tzv. "atenuovaný virus", tedy virus, který je schopný navodit imunitu a nezpůsobit při tom onemocnění.

Virová a prionová onemocnění

Virová onemocnění se typicky přenáší kapénkovou infekcí - malými kapičkami třeba při kýchání a prskání. Na virová onemocnění nezabírají antibiotika, ty jsou jen proti bakteriálním onemocněním.

VIROVÁ ONEMOCNĚNÍ ČLOVĚKA

• rýma, chřipka (i chřipka ptačí nebo španělská), apod.
• klíšťová encefalitida (způsobuje zánět mozkových blan)
• vzteklina
• zarděnky
• spalničky
• příušnice
• AIDS (retrovirus HIV)
• plicní onemocnění SARS
• ebola
• žlutá zimnice
• opar nebo pásový opar
• neštovice (pravé neštovice byly vymýceny roku 1978 doktorem Karlem Raškem)
• dětská obrna
• mononukleóza
• virové hepatitidy (onemocnění jater)
• typ A (hlavním příznakem je žloutenka, bolesti břicha, žlutá kůže a bělmo)
• typ B (podobná typu A, ale přenáší se krví)
• typ C ("tichý zabiják", projevuje se až v posledních stádiích)
• typ D (skoro bez příznaků)
• typ E (nebezpečná hlavně při těhotenství)

VIROVÁ ONEMOCNĚNÍ ZVÍŘAT

• vzteklina
• kulhavka nebo slintavka

PRIONOVÁ ONEMOCNĚNÍ ČLOVĚKA

• Creutzfeldt-Jakobova nemoc (CJD)
• kuru (vyskytuje se jen u jednoho kmene na Nové Guinei z důvodu kanibalistického pojídání mozků zemřelých)

PRIONOVÁ ONEMOCNĚNÍ ZVÍŘAT

• bovinní spongiformní encefalopatie (BSE, "nemoc šílených krav")
• scrapie ("klusavka" nebo "drbavka")

Konkrétní viry

Herpes viry vyvolávají neštovice, pásový opar, nebo opar, který se často opakuje na tom samém místě. To z toho důvodu, že tyto viry nelze úplně vymýtit a tak na určitém místě setrvávají, než se znovu projeví.

Virus chřipky obsahuje 8 molekul DNA, které různě mutují. Proto se musí každý rok vyvíjet nová vakcína proti chřipce.

Virus HIV obsahuje RNA. Způsobuje AIDS (= acquired immune defency syndrome, česky "syndrom získaného selhání imunity"). Retrovirus HIV napadá T_H lymfocyty, tedy "helperské" (pomocné) bílé krvinky, které mají za úkol rozesílat informace imunitnímu systému. Napadené krvinky nefungují správně, a tak se organismus vůbec nemůže bránit.

---

Jirka část výpisků poslala Hanka