.

VIRY 


Viry (jednotné číslo "virus") jsou nebuněčné organismy obsahující částice DNA nebo RNA. Označujeme je za vnitrobuněčné parazity, protože se mohou množit pouze v hostitelských buňkách. Viry dělíme na:

Je to živý organismus?

Není jednoduché určit, zda je správné viry vůbec řadit mezi živé organismy. Jednou z vlastností živých organismů je totiž právě "buněčná stavba", kterou virus nemá. Nedokáže se ani množit nebo dělit bez hostitelské buňky. Na druhou stranu obsahuje genetickou informaci a je schopný se přizpůsobovat. Proto bývají viry označovány za "organismy na pomezí života".

Pojmy

Rozmnožování

LYTICKÝ CYKLUS

  1. přilnutí viru na povrch buňky
  2. vniknutí viru do buňky
    • replikace virové DNA (RNA)
    • vytvoření kapsidů
  3. lýze buňky → hostitelská buňka praskne → uvolnění virů do okolí

LYZOGENNÍ CYKLUS

  1. přilnutí viru na povrch buňky
  2. vniknutí viru do buňky
    • replikace virové DNA (RNA)
    • vytvoření kapsidů
  3. začlenění DNA (RNA) viru do hostitelské buňky → provirus → předává se dceřiným buňkám
  4. za určitých podmínek provirus uděluje hostitelské buňce nové vlastnosti (např. nádorová buňka)

Bakteriofágy (bakteriální viry)

Bakteriofágy jsou viry, které napadají bakterie. Pokud vyčkávají v buňce, než se projeví, říkáme jim "profágy", podobně jako virům říkáme "proviry". Bakteriofágy mají vždy hlavičku naplněnou DNA, pod ní dutou trubici a stažitelný krček, neboli pochvu bičíku. K buňkám se přichytávají pomocí příchytných bičíkových vláken. Při napadení buňky vysunou trubici z pochvy do buňky (tzv. kontrakce) a vypustí jí DNA.

Bakteriofágy jsou buďto mírné nebo virulentní:

Historie

Zmínky o virových onemocněních máme už ze starověkého Egypta z hieroglyfů, mumií apod. V minulosti se jako prevence proti virům uplatňovala "variolace", při které se do krevního oběhu člověka vložily patogeny planých neštovic. Tato metoda byla známa již ve staré Číně, tisíc let př.n.l. První vakcinaci uskutečnil až Edward Jenner v roce 1796. Promyšlenou a připravenou protivirovou vakcínu ale představil až Louis Pasteur, který vakcíny testoval se vzteklinou na králících. Použil tzv. "atenuovaný virus", tedy virus, který je schopný navodit imunitu a nezpůsobit při tom onemocnění.

Virová a prionová onemocnění

Virová onemocnění se typicky přenáší kapénkovou infekcí - malými kapičkami třeba při kýchání a prskání. Na virová onemocnění nezabírají antibiotika, ty jsou jen proti bakteriálním onemocněním.

VIROVÁ ONEMOCNĚNÍ ČLOVĚKA

VIROVÁ ONEMOCNĚNÍ ZVÍŘAT

PRIONOVÁ ONEMOCNĚNÍ ČLOVĚKA

PRIONOVÁ ONEMOCNĚNÍ ZVÍŘAT

Konkrétní viry

Herpes viry vyvolávají neštovice, pásový opar, nebo opar, který se často opakuje na tom samém místě. To z toho důvodu, že tyto viry nelze úplně vymýtit a tak na určitém místě setrvávají, než se znovu projeví.

Virus chřipky obsahuje 8 molekul DNA, které různě mutují. Proto se musí každý rok vyvíjet nová vakcína proti chřipce.

Virus HIV obsahuje RNA. Způsobuje AIDS (= acquired immune defency syndrome, česky "syndrom získaného selhání imunity"). Retrovirus HIV napadá TH lymfocyty, tedy "helperské" (pomocné) bílé krvinky, které mají za úkol rozesílat informace imunitnímu systému. Napadené krvinky nefungují správně, a tak se organismus vůbec nemůže bránit.



Jirka část výpisků poslala Hanka




Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.