Během renesance byla středobodem Evropy severní Itálie, ale v 16. století se pozornost přesunula na Španělsko. To se díky zlatu a stříbru z Ameriky stalo nejbohatší zemí Evropy a centrem evropského obchodu.
fast_rewindZPÁTKY
Můžete si přečíst o nejen španělských zámořských objevech a podrobněji o předkolumbovském americkém bohatství.
Evropa v rukou Habsburků
Roku 1516 byl na španělského krále korunován Karel Habsburský, vnuk Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského, jejichž sňatkem ze dvou velkých království vzniklo Španělsko (o tom v kapitole Zámořské objevné výpravy). Karel Habsburský díky vypočítavým sňatkům ovládal i Nizozemí a jižní Itálii a pod číslovkou V. byl i císařem Svaté říše římské. K tomu je samozřejmě třeba přičíst ještě všechna objevená a zabraná zámořská území – především v Americe a na Filipínách, a hned je jasné, proč si Španělsko říkalo „země, nad níž slunce nezapadá“. Karlův bratr Ferdinand I. mezitím kraloval Čechám, Uhrám a Rakousku, takže Habsburkové měli pod palcem pomalu celou Evropu.
format_quoteCITÁT BELLA GERANT ALII, TU FELIX AUSTRIA NUBE!
Latinsky „Války ať vedou jiní, ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj!“. Oblíbené to motto Habsburků, kteří v 16. století ovládali podstatnou část Evropy.
Silný král i armáda
Španělský král se v 16. století stal absolutistickou autoritou, protože se mohl opírat o aristokraty, které osvobodil od daní, i o církev, kterou podporoval (viz níže). Stavy (tzv. „kortesy“) byly už jen na ozdobu a pracující lid se začal bouřit, mj. kvůli cenové revoluci. A jelikož si Španělsko mohlo koupit, co potřebovalo, začaly upadat i hospodářství a průmysl.
Zato španělská armáda byla zaslouženě považována za prvotřídní. Hlavní její trik spočíval v tom, že se v první linii střídali mušketýři a kopiníci. Muškety byly účinné, ale dlouho se nabíjely, a tak během nabíjení předstoupili dopředu muži se třímetrovými kopími a střelce kryli. Od poloviny 16. století se taková armáda hodila i ve střetu s Francií, které se nelíbilo, jak je ze všech stran obklíčena Habsburky.
Karel Habsburský abdikoval roku 1556 – Španělsko převzal Filip II. a Svatou říši Ferdinand I. Tím se Habsburkové rozdělili na dvě větve – španělskou a rakouskou. Filip II. přesídlil z Toleda do Madridu a nedaleko nového hlavního města vybudoval palác El Escorial. Pak porazil Turky v bitvě u Lepanta (1571) a vybudoval „Armadu“ – flotilu pro invazi do Anglie v roce 1588, která však dopadla neúspěšně.
Přesvědčení katolíci
Ve Španělsku se stále nacházeli muslimové a židé, kterých se chtěla tato katolická země zbavit. Pro tento účel vznikla "inkvizice" – církevní soud, který všemožnými prostředky nekatolíky odstraňoval. Buď je donutil odejít, nebo přestoupit ke křesťanství. Takovým konvertovaným muslimům se říkalo „moriskové“ a židům „marani“. Dalším důkazem pevné španělské víry byl královský titul, který zněl „Nejkatoličtější veličenstvo“.
fast_forwardVPŘED
Španělští Habsburkové ovládali v 16. století i Nizozemí, které ovšem tak katolické nebylo. Jak se to vyřešilo, zjistíte zde: Španělské Nizozemí.