Husitství

V druhé polovině 14. století byl dokončen první překlad bible do češtiny a spolu s tím se rychle zvyšoval počet působících kazatelů, kteří šířili myšlenky Písma svatého i mezi negramotné nižší vrstvy. Čím dál tím větší část lidu si teď všímala a uvědomovala nedostatky církve a to, jak se nebezpečně odkláněla od původních hodnot křesťanství. Hromadila majetek, vlastnila třetinu české půdy a tak nějak celkově se chovala moc okázale. Nechávala si platit za církevní obřady (včetně svateb a pohřbů), za tzv. „odpustky“ (zkrácení trestů za hříchy, včetně pobytu v očistci) a aby to nebylo málo, ještě jí náležela desetinová daň, tzv. „desátky“. Kromě toho se zvedaly vlny nevole proti stále trvajícímu papežskému schizmatu – od roku 1378 mají katolíci dva papeže a od 1409 dokonce tři!

chat_bubblePOJEM SVATOKUPECTVÍ

Svatokupectví je souhrnné označení pro všechny tyhle nekalé praktiky, kterými církev zneužívala své postavení pro vlastní zisk.

fast_rewindZPÁTKY

Na královském trůně teď sedí Václav IV., kterého můžete nastudovat v předchozí kapitole Lucemburkové.

Rychlý vzestup a ještě rychlejší pád

Ti, kterým se to nejvíc nelíbilo (kupř. John Wycliffe, Konrád Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže a Tomáš Štítný ze Štítného), začali tvořit „opravná hnutí“. U nás se jedno takové – husitství – jmenovalo podle rektora Karlovy Univerzity a kazatele Jana Husa, který proti církvi (především proti jejímu majetku a odpustkům) vystupoval v Betlémské kapli. Vycházel do určité míry právě ze spisů zmiňovaného Wycliffa.

Začátkem 15. století už byl tlak těchto hnutí tak silný, že se sama církev začala bát o svou nezávislou mocnou pozici a pro jistotu prohlásila Jana Husa jakožto oblíbenou proticírkevní osobnost za kacíře, uvrhla ho do klatby, roku 1411 jej exkomunikovala, nařídila ho zajmout a zbourat Betlémskou kapli a uvalila na Prahu interdikt.

chat_bubblePOJMY KLATBA, INTERDIKT, EXKOMUNIKACE

Klatba a interdikt jsou vlastně jedno a to samé – zákaz provádění bohoslužeb a všech dalších svátostí, včetně běžných církevních obřadů. Zatímco do klatby se většinou dávají osoby, interdikty se uvalují na určitá území. Exkomunikace je ještě horší – jde o naprosté vyloučení z církve a zákaz všech církevních úkonů.

Zpočátku Husa podporoval i král Václav IV., ale protože odpustky a desátky příjemně prospívaly ekonomice, tento vztah dlouho nevydržel a Hus musel v roce 1413 odejít z Prahy na Kozí Hrádek a o rok později na Krakovec u Rakovníka. Na těchto cestách psal traktáty, tj. učená pojednání O církvi, O svatokupectví atd.

Nakonec úspěšný Kostnický koncil

Aby se vyřešilo trojpapežství (viz úvodní odstavec), svolal římský král Zikmund Lucemburský roku 1414 Kostnický koncil (dnes na jeho místě stojí město Konstanz v jihozápadním Německu), kam pozval i Husa a na cestu mu udělil ochranný glejt. Jenže jen na cestu. Papežové se stejně nedovedli domluvit a tak aby se vyřešilo aspoň něco, začala církev s odstraňováním svých nepřátel. Zatkla tedy přítomného Jana Husa a 6.7.1415 ho nechala upálit na hranici, i přes písemný protest několika stovek šlechticů. O necelý rok později stihl stejný osud i Husova přítele Jeronýma Pražského.

Koncil trval až do roku 1418 a nakonec se podařilo rozseknout i problém s přemnoženými papeži – jedinou novou hlavou církve se stal Martin IV., který sídlil v původním Římě a slíbil, že pro velký úspěch se budou podobné koncily pravidelně opakovat.

Husitství v plenkách

Teď se vrátíme zpátky do roku 1414 ke zrodu husitství jako takového. Kazatel Jakoubek ze Stříbra zavedl přijímání „pod obojí způsobou“, při eucharistii tedy přijímal nejen chléb jakožto tělo Ježíšovo, ale i víno z kalicha – jeho krev. Husitům se podle motivu kalicha začalo říkat také „kališníci“ nebo podle latinského „sub utraque“ („pod obojí“) ještě „utrakvisté“. Abyste si všechna ta označení zapamatovali, budeme je ve zbytku kapitoly pravidelně střídat :)

Po dobu trvání Kostnického koncilu měli u nás husité politickou převahu a vyháněli kněží, ale v roce 1419 přišel přelom. Papež i Zikmund začali vyhrožovat křížovou výpravou, čehož se zalekl i král Václav a začal být ke kališníkům ještě méně přátelský. Utrakvisté se tak začali scházet na kopcích (třeba na Táboru a Orebu) nebo ve vyloženě husitských městech, jakými byly kupř. Plzeň, Klatovy, Louny, Žatec a Slaný.

chat_bubblePOJEM CHILIASMUS NEBO TAKÉ MILENARISMUS

Víra v Tisícileté království, po jehož uplynutí sestoupí Kristus na zem a nastane Boží soud. Ti, kteří tomu věřili, se odkazovali na biblické Zjevení Janovo (Apokalypsu). Tyhle myšlenky sílily právě v obdobích, kdy bylo potřeba uvažovat obzvláště nábožensky, takže jednak právě během vzniku husitství a později třeba v rámci reformace. Etymologická vsuvka: „chilioi“ je řecky „tisíc“ a „millenium“ latinsky „tisíciletí“.

Kališnická revoluce

V rámci svého postupného přecházení na stranu církve dosadil Václav IV. na Novoměstskou radnici nové protikališnické konšely. Ti konšelovali celých 24 dní, než na radnici 30.7.1419 vtrhla nespokojená skupinka v čele s Janem Želivským, která žádala propuštění vězněných utrakvistů. Konšelé odmítli vyhovět a tak je dav vyházel z okna. Tomu se říká „první pražská defenestrace“ a tak nějak to odstartovalo husitské války. Do toho v srpnu 1419 zemřel Václav IV. a protože neměli většinoví kališníci dědice trůnu Zikmunda v oblibě, až do roku 1436 jsme byli prakticky v bezvládí.

Pod obojí způsobou na několik způsobů

Takové početné uskupení jako utrakvisté se pochopitelně nedohodlo úplně na všem a tak se celkem rychle (už v roce 1420) vymezilo několik „odrůd“ husitstva:

Důslední táborité roku 1420 na strategickém místě vybudovali město Tábor a skládali se hlavně z knězů a čtyř vojenských hejtmanů, kteří stáli v čele. Jedním takovým byl i Jan Žižka z Trocnova, který ale po dvou letech tábority opustil. Počínaje rokem 1426 jim pak velel Prokop Holý. Ze všech větví kališníků byli nejradikálnější – ničili a pálili všechny budovy i umělecké výtvory patřící církvi (tomu se říká „obrazoborectví“ nebo „ikonoklasmus“).
Orebité dostali jméno podle hory Oreb nedaleko Hradce Králové, které jim sloužilo jako hlavní shromaždiště. Věřili, že přijde apokalypsa. Právě sem přešel v roce 1423 Jan Žižka, po jehož smrti si orebité začali říkat „sirotci“ a za vůdce si vybrali Prokopa Malého.
Umírnění Pražané a jimi podporovaní šlechtici odmítali násilí a války a zpočátku tvořili většinu utrakvistů. Právě kvůli své „neaktivnosti“ ale postupně ztráceli stoupence. Do této skupiny patřil i zmiňovaný Jakoubek ze Stříbra a Jan Rokycana.
Existovalo i pár radikálních Pražanů, jedním z nichž byl iniciátor první defenestrace Jan Želivský.
Kromě toho byla po českých zemích rozeseta hromada menších skupinek, pro příklad severočeši s Jakoubkem z Vřesovic.

personOSOBNOST JAN ŽIŽKA Z TROCNOVA

Jan Žižka z Trocnova a Kalicha pocházel z jižních Čech a měl mnohé vojenské zkušenosti například z války proti Německým rytířům, v níž stál na straně Polska. Účastnil se zmiňované pražské defenestrace a vedl vojska táboritů i orebitů v mnohých bitvách. Své válečnické schopnosti včetně známého používání vozových hradeb uměl svým vojskům předat, orebitům dokonce sepsal pravidla do „Žižkova vojenského řádu“. Od mládí byl slepý na jedno oko a asi v roce 1421 oslepl úplně. Zemřel v září 1424 při obléhání Přibyslavi.

A když už jsme u toho místopisu, hodilo by se vědět, kde se soustředili hlavní nepřátelé husitů, tj. katolíci. Jejich sídla byla především na Moravě, ve Slezsku a v Horní i Dolní Lužici. V Čechách měli převahu v pohraničí a v Českých Budějovicích.

Čtyři hlavní body programu

K mnohému tedy měli různí kališníci různé postoje, ale v hlavních názorech je spojoval společný program v podobě Čtyř artikul pražských:

každý má právo dle svého chápat obsah bible a také jej svobodně hlásat a kázat
každý (nejen kněží) má právo přijímat „pod obojí způsobou“ (to už jsme vysvětlili)
kněží nemohou světsky panovat (a tedy ani vlastnit příliš mnoho majetku)
smrtelné hříchy (např. vražda, krádež, nevěra, křivá přísaha nebo lichva) se musí trestat

history_eduZ DOBOVÉHO TEXTU ČTYŘI ARTIKULY PRAŽSKÉ (1420)

Najprvé: aby slovo Božie po království Českém svobodně a bez překážky od křesťanských kněží bylo zvěstováno a kázáno, jakož Spasitel náš přikazuje (…)
Druhé: aby velebná svátost těla a krve Božie pod oběma zpósobama chleba a vína všem věrným křesťanuom, jimž hřiech smrtedlný nepřekážie, svobodně byla dávána, podlé ustavenie a přikázanie Spasitele (…)
Třetí, že mnozí kněžie a mnišie světským právem panují nad velikým zbožím tělesným, proti přikázání Kristovu (…): aby takovým kněžím to neřádné panovánie odjato a staveno bylo, a aby podlé Čtenie nám příkladně živi byli (…)
Čtvrté, aby všichni hřiechové smrtedlní a zvláště zjevní a jiní neřádové zákonu Božiemu odporní řádem a rozumně od těch, jenž úřad k tomu mají, v každém stavu byli stavováni a kaženi, a zlá a křivá pověst o tejto zemi aby vyčištěna byla (…)
Pakli by kdo co zlého, bludného, hanebného aneb nečistého o nás psal, nebo pravil a na nás cpal, žádáme a prosíme, aby takému nebylo věřeno, jakožto tomu, jenž z nepřiezni a nelásky křivdu mluví, a jako křivému a falešnému svědku. (…)

(Archiv český III, str. 213 – 216)