Hnutí dadaismus (nebo jen „dada“) vzniklo ve švýcarském Curychu jako revolta proti nesmyslnosti války a jako intelektuální protest proti konvencím, řádu a logice. Dadaisté hlásali naprostou anarchii a svobodu v umění i v životě a snažili se provokovat, šokovat, a tím vyburcovat společnost z pasivity. Vznik dadaismu se pojí s curyšským uměleckým klubem Kabaret Voltaire, kde první dadaističtí autoři vystupovali.
Dadaismus využívá náhodu, absurditu, nonsens (neboli nesmyslnost) a mystifikaci (čili předstírání). Vysmívá se dosavadním konvencím, odmítá estetické hodnoty a opovrhuje civilizací, která prý zabíjí umění. Od surrealismu se liší tím, že nevěří na inspiraci podvědomím. Dadaistickým umělcem může být kdokoliv a uměleckým dílem může být cokoliv. Jedním z představitelů je francouzský výtvarník Marcel DUCHAMP [Marsel Dyšám], který v rámci svých „ready-mades“ instalací vystavoval náhodné předměty (třeba pisoár) nebo je jen mírně upravil (např. na obraz Mony Lisy domaloval knírek).
chat_bubbleNázev dadaismus
Většina uměleckých směrů je pojmenovaná podle nějakého svého typického znaku, ale původ slova „dadaismus“ takhle jednoduchý není. Nikdo neví jistě, jak vzniklo, a existuje několik teorií. Zakladatel dadaismu Tzara (níže) tvrdil, že si dadaisté tohle slovo prostě vymysleli a že žádný význam nemá. Druhou možností je, že jde o rumunské „da, da“ neboli „ano, ano“, protože Tzara a spol. byli rumunští emigranti. A do třetice se říká, že dadaisté náhodně zabodli nůž do Laroussova slovníku a trefili se zrovna do slova „dada“, což je ve francouzštině „houpací koník“.
Tristan Tzara (1896–1963)
Tristan TZARA [Cara] byl pseudonym vůdčí osobnosti dadaismu, autora Sedmi manifestů Dada a člena Kabaretu Voltaire. Narodil se v Rumunsku, ale pak se přesunul do Curychu a Paříže, takže je považován spíš za francouzského autora. Jeho první sbírkou bylo Dvacet pět básní a nesmyslnost je vidět i v názvu další sbírky jménem Kalendářní biograf abstraktního srdce.
infoTZARŮV NÁVOD NA VYTVOŘENÍ DADAISTICKÉ BÁSNĚ
Vezměte noviny. Vezměte nůžky. Najděte v novinách článek, aby měl délku, jakou počítáte dát své básni. Článek vystřihněte. Potom pečlivě rozstříhejte všechna slova, která tvoří tento článek, a vložte je do pytlíku. Skládejte pak jeden ústřižek za druhým přesně v pořádku, v jakém vyšly z pytlíku. Svědomitě opište. Báseň se vám bude podobat. A vězte, že jste spisovatel neskonale originální a okouzlující citlivosti, byť doposud nepochopen lidem.
Christian Morgenstern (1871–1914)
Christian MORGENSTERN [Morgnštern] byl německý básník, novinář a překladatel. Je předchůdcem dadaismu i surrealismu a zakladatelem nonsens poezie, tedy básní, které postrádají smysl (ať už částečně nebo úplně). V deseti letech mu zemřela matka a na internátní škole ho šikanovali. Studoval dějiny umění a práva a rád cestoval. Už na vysoké školu mu ale diagnostikovali tuberkulózu, na kterou nakonec zemřel.
Mezi jeho díla patří Šibeniční písně, Palma kužel, Šlasi nebo Košilela, ve který zdánlivě náhodně spojuje hlásky do nesmyslných nových slov (čili neologismů). Tyto básně často obsahují slovní hříčky s absurdními jazykovými tvary a využívají rozpor mezi gramatikou (pravidly psaní slov) a sémantikou (významem slov). Přesto v nich najdeme zvukomalbu, refrény a další prvky tradiční poezie. Některé básně jsou naopak úplně beze slov a používají jen znaky. Stejně jako futuristé tvořil i kaligramy, např. Trychtýře.
Další autoři
Hugo BALL (1886–1927) byl německý autor románů a fonetických básní. Emigroval do Švýcarska a tam spolu s manželkou založil klub Kabaret Voltaire, kde se dadaisté scházeli. Mezi jeho básně patří Karawane.
Kurt SCHWITTERS [Švitrs] (1887–1948) byl německý malíř a básník, který vytvořil tzv. fonetickou sonátu. Jejím základním stavebním kamenem nejsou slova, ale zvuky.
Man RAY (1890–1976) byl americký fotograf, jehož „optické básně“ vznikaly bez fotoaparátu jen položením předmětů přímo na fotopapír.
fast_forwardVPŘED
Po válce se dadaismus rozšířil třeba do Polska a Srbska a jeho novým centrem se stala Paříž. Záhy ale umělcům přestala jednostranná hravost a absurdnost dadaismu stačit, a tak se od roku 1923 vydali dalšími směry – z dadaismu se vyvinul surrealismus a poetismus.