Základní kámen futurismu položil Ital Filippo Marinetti v roce 1909, když vydal provokativní Manifest futurismu. V něm je shrnuté všechno co se Marinettimu líbilo i všechno co se mu příčilo. Nejprve kritika: Marinetti odmítnul tradiční umění (čili veškeré umění, které vzniklo před ním) a vlastně i tradice a historii obecně, vyzýval dokonce k ničení muzeí a knihoven. Kromě toho odmítal ještě přírodu, harmonii a feminismus – ženami v tomto textu pohrdal. Ale důležitější je, co měl futurismus obdivovat a oslavovat: rychlost, pohyb, dynamiku a technický pokrok (velkoměsta, továrny, vynálezy, stroje a jejich rachot, …), ale také odvahu, nebezpečí a sílu, dokonce i násilí, agresi a války. Není náhodou, že mnoho futuristů patřilo mezi fašisty.
history_eduÚRYVKY Z DÍLA MANIFEST FUTURISMU (1909)
1. Chceme zpívat o lásce k nebezpečí, o návyku na energii a odvahu. 2. Kuráž, odvaha a vzpoura budou základními prvky naší poezie. 3. Až dosud literatura oslavovala zamyšlenou nehybnost, extázi a sen. My chceme oslavovat agresívní pohyb, horečnou nespavost, běh, salto mortale, facku a pěst. (…) 7. Není krása tam, kde není boj. Žádné dílo, které nemá agresivní charakter, nemůže být mistrovským dílem. (…) 9. Chceme oslavovat válku – jedinou hygienu světa – militarismus, patriotismus, rozbíječské činy anarchistů, krásné myšlenky, pro které se umírá, a pohrdání ženou. 10. Chceme rozbít muzea, knihovny, všechny možné akademie, a bojovat proti moralismu, feminismu a proti každé utilitářské nebo oportunistické podlosti. (…) Už dost dlouho byla Itálie vetešnickým tržištěm. (…) Vzhůru! Zapalte regály knihoven! Zaveďte vody z kanálů do muzeí a vytopte je! (…) Umění skutečně může být pouze v násilí, krutosti a nespravedlnosti.
(o-p-o.cz)
Osvobozená slova
Futuristé vymysleli také teorii tzv. „osvobozených slov“ – používala se hlavně podstatná jména a slovesa v infinitivu (protože všechno ostatní je stejně jen nudná zdržující omáčka) a vůbec se nemusela skládat do logických vět, básníci je klidně vytrhli z kontextu i ze řádků. Text nemusel mít vůbec žádnou strukturu, interpunkce i spojky byly zbytečné a pod vlivem kubismu si autoři hráli i s grafickou podobou svých děl – písmenka létala ve všech směrech a kdo se pokusil takovou báseň přečíst, pěkně si vykroutil hlavu.
Futurismus v Itálii
Filippo Tommaso MARINETTI (1876 – 1944) byl tedy italský básník, novinář a zakladatel futurismu. Kromě Manifestu psal experimentální básně v podobě telegrafických zpráv a koláží – většinou se neskládaly ani z celých vět, ale jen z těch „osvobozených slov“ a symbolů. Zajímavá je třeba sbírka Zzang tůmp tůmp.
Mezi další italské futuristy patřil malíř a sochař Umberto BOCCIONI [bočóny] a malíř Luigi RUSSOLO.
(Kubo)futurismus v Rusku
Futurismus se rozšířil i v Rusku, kde se někdy označuje také jako „kubofuturismus“, právě kvůli inspiraci kubismem.
Velmi populární byl třeba ruský básník, dramatik a novinář Vladimir MAJAKOVSKIJ (1893–1930). Ten měl zkušenosti s herectvím a pořádal i veřejná vystoupení. Psal hlavně milostnou a agitační prosovětskou poezii, ale přesto cítil omezování tvůrčí svobody, upadl do depresí a nakonec spáchal sebevraždu. Jeho verše jsou úsečné a úderné, napínavé, silné i sarkastické.
Alexej KRUČONYCH vytvořil „zaumný jazyk“ neboli „zaum“, což měl být jazyk za hranicemi rozumu. Šlo o kombinování hlásek a slabik tak, aby to znělo zajímavě. Velemír CHLEBNIKOV
, považovaný za mluvčího ruského futurismu, také používal zaum a neologismy a měl rád palindromy (slova nebo věty, které se čtou stejně i pozpátku) – vytvořil z nich dokonce celou báseň Obrateň.
Kubofuturismus ve Francii
Hlavním francouzským představitelem kubismu a futurismu byl Guillaume APOLLINAIRE [gijóm apolinér]. Tady už můžeme opravdu mluvit o „kubofuturismu“, protože Apollinaire tyto dva směry spojil dohromady – z futurismu si vzal dynamičnost a rychlost a z kubismu zase popisování věcí z mnoha úhlů pohledu. Jeho texty jsou často spontánním proudem myšlenek a asociací, takže chvíli mluví o jednom tématu a za chvíli už úplně o něčem jiném. Tomu se říká „polytematičnost“ a Apollinairovy básně se také označují jako „polytematické básně“ nebo „apollinairovská pásma“. Příkladem může být sbírka Alkoholy nebo báseň, která se přímo jmenuje Pásmo. Míchají se v něm různé styly, lyrika i epika, realita i fikce, minulost i budoucnost… jelikož šlo o neorganizovaný sled souvislostí, mohl si Apollinaire doslova psát, co ho zrovna napadlo. Tak jako Marinetti používal „osvobozená slova“, Apollinaire měl „osvobozené věty“ – samostatné myšlenky bez interpunkce. Kromě toho tvořil také kaligramy, čili básně, jejichž text tvořil nějaký obrázek.
Apollinaire inspiroval i mnoho českých autorů – je to vidět například v Nezvalově Edisonovi nebo v básni Svatý kopeček od Wolkera. A Apollinaira překládal i Karel Čapek!