Moderna je takový balíček literárních směrů na přelomu 19. a 20. století. Dosavadní úspěšný rozvoj tehdy budil v lidech optimismus, ale zároveň se zrychlovalo životní tempo, sílily konkurenční boje a zdánlivě neměnné hodnoty se začínaly hroutit. Hlavně mladí bojovali proti řádu a vedení a zakládali nové politické strany, hnutí a anarchistické skupiny. Dalším společenským problémem bylo rostoucí znechucení měšťanskou společností.
A jak se to projevilo v literatuře? Realistické vyprávění už nehrálo takovou roli, důležitější bylo sebevyjádření.
Filozofické směry
Mnoho autorů a umělců se inspirovalo tehdejší filozofií, zejména nihilismem nebo voluntarismem.
Nihilismus
Nihilismus je filozofie, která sama o sobě nic neprosazuje, ale jenom popírá a odmítá. „Nihil“ v latině znamená „nic“ – nihilisté jsou přesvědčení, že nic na světě nemá hodnotu a smysl. Ani život, ani poznání, ani pravidla a autority. Hlavním představitelem nihilismu byl Friedrich Nietzsche [Frýdrych Nýče].
Voluntarismus
Voluntarismus říká, že se řídíme především vůlí (latinsky „voluntas“), nikoliv intelektem nebo rozumem. Například německý filozof Arthur Schopenhauer [Šopnhaur] tvrdil, že podvědomá vůle je hlavní silou, která pohání naše rozhodování, a že rozum a přemýšlení jsou až na druhém místě.
Výtvarné směry
V umění se moderna promítla do následujících uměleckých směrů.
Impresionismus
Impresionismus se vyvinul se jako reakce na naturalismus a jeho objektivitu a popisnost nahradil vjemovým vnímáním a náladovostí. Impresionistické umělecké dílo se snaží spontánně zachytit nějaký jedinečný neopakovatelný moment nebo náladu. Používá k tomu různé smyslové vjemy (takže kromě zraku třeba i sluch a vůni), jasné kontury a barvy (skoro žádná černá). Motivem je velmi často přírodní scenérie. Typickým příkladem je francouzský malíř Claude Monet [Klód Moné] a jeho obraz Imprese, východ slunce, v hudbě sem patří Claude Debussy. K postimpresionismu se dá zařadit i Vincent van Gogh [ván Choch] .
V literatuře se rozvíjely lyrické žánry, autoři si hráli se zvukovými asociacemi, hlavními postavami byly často osamocení rozervaní hrdinové a v centru pozornosti bylo jejich nitro. Kompozice je víc uvolněná, příběh je oslaben a mnohem víc jde o zachycení nálad. Některá díla jsou vyloženě „fragmentovaná“, čili neúplná nebo rozpadlá na nesouvislé části. Takovým „rozbitým příběhům“ se také říká lyrizovaná próza. Impresionismus je vidět třeba v dílech prokletého básníka Verlaina a z českých autorů u Sovy, Hlaváčka a Šrámka.
Symbolismus
Komu přišel naturalismus moc popisný a impresionismus smyslově povrchní, ten se přidal k symbolismu. Symbolismus se snaží zobrazovat myšlenky pomocí symbolů, náznaků, metafor a podobenství. V poezii se to projevuje hudebným volným veršem. Symbolismu se věnovali všichni velcí prokletí básnici (Baudelaire, Verlaine, Rimbaud a nejvíc ze všech Mellarmé) a u nás třeba Březina, Sova a Hlaváček.
Dekadence
Dekadence znamená úpadek. V dekadentním umění se střídají nálady jako smutek, nuda, zoufalství, úzkost a deprese a kromě toho ještě odpor ke společnosti. Řešením může být třeba únik do snů.
chat_bubblePOJEM LARTPOURLARTISMUS
S dekadencí se spojuje také „umění pro umění“ neboli lartpourlartismus, což je snaha tvořit čisté umění nezávislé na společnosti, morálce, politice nebo ekonomice.
Secese
Secese znamená odloučení nebo odštěpení. Od čeho? Hlavně od tradic a konzervativních projevů. Secese zasáhla do všech oblastí života, ale dobře je poznat podle ladných vlnících se linií bez ostré geometrie třeba na obrazech Alfonse Muchy či Gustava Klimta anebo v architektuře Antoniho Gaudího.
Moderna ve světě
Hlavní představitele literární moderny jsme rozdělili do těchto kapitol:
- Prokletí básníci a dekadence (Baudelaire, Verlaine, Rimbaud, Wilde)
- Česká moderna (Machar, Březina, Sova, Hlaváček, Karásek, Procházka, katolická moderna)
- Anarchističtí buřiči (Šrámek, Gellner, Dyk, Bezruč, Toman, Neumann)