Český naturalismus byl dlouho odmítán jako umění nemravné, pesimistické, šablonovité, psychicky povrchní, syrové, bez kritiky a hodnocení. Proti naturalismu se stavěli kupř. Eliška Krásnohorská, T. G. Masaryk a F. X. Šalda.
Mezi společné znaky českého a světového naturalismu patří: předurčenost jednání postav, důraz na detail a negativní vlastnosti. Chod i Šlejhar ale oproti světovému naturalismu (např. Zola) mají soucit s postavami a chápou je.
fast_rewindZPÁTKY
Naturalismus svým způsobem patří k realismu. Jestli se chcete zorientovat v realismu nebo v českém realismu, stačí kliknout na tyto samostatné kapitoly.
Karel Matěj Čapek-Chod (1860 – 1927)
Původně se zřejmě jmenoval Matěj Čapek, zbytek si dovymyslel.
Nejznámějším jeho románem je Kašpar Lén mstitel ze dvou částí. Kašpar Lén je zedník, který po příjezdu z vojny zamíří k nejlepšímu příteli Kryštofovi, jehož dcera se mu líbila. Zjistil ale, že se Kryštof utopil a dcera se teď živí prostitucí. Dozvěděl se, že za hladu Kryštof s dcerou loupili v obchodě a Kryštof že si musel vzít život. Když pak nastala příležitost, Kašpar stál na střeše a pod ním po ulici procházel ten kupec, který Kryštofa k sebevraždě donutil. Hodí po něm kladivo a zabije ho. Druhá část má podobu soudního přelíčení, kde všichni vypovídají, až na Kašpara, který se nevyjadřuje a u soudu umírá.
Román Turbína líčí vzestup a pád pražské továrnické rodiny, opět s prvky naturalismu.
Román Jindrové už není vyloženě naturalistický. Na pozadí první světové války popisuje vztah otce k nemanželskému synovi, který se slepý vrátil z vojny, aby zjistil, že jeho nevěstu otec svedl.
Povídky Ad hoc! (lat. „jen pro tento příklad, za tímto účelem“) mají také válečnou tematiku.
Josef Karel Šlejhar (1864 – 1914)
Tento představitel českého naturalismu studoval chemii, kvůli nemoci studia nedokončil, pracoval jako chemik v cukrovaru. Podepsal Manifest české moderny. Psal povídky, novely a povídkové soubory, např. soubor Dojmy z přírody a společnosti a román Peklo.
Nejdůležitějším dílem je ale Kuře melancholik.