Humanismus je myšlenkový směr z období renesance, který se zabývá individualitou a svobodou člověka. U nás se myšlenky humanismu spojily s myšlenkou reformace, takže se řešila otázka svobody náboženského vyznání. Cenila se hlavně naučná a kritická funkce literatury – časté byly překlady, používání námětu jiných autorů a velmi oblíbené byly i cestopisy.
fast_rewindZPÁTKY
Renesance se v našich končinách moc neujala, ale jednoho renesančního autora jsme tu měli.
Raný humanismus můžeme zařadit do doby, kdy tu vládli Jagellonci, zhruba 1470–1530. Humanističtí autoři buď psali rovnou latinsky (protože ji považovali za vyspělejší jazyk), nebo se snažili latině aspoň přiblížit, i když psali česky – to znamenalo třeba dlouhá souvětí a slovesa až na konci věty. Tuhle druhou možnost si vybírali hlavně kališníci, měšťané nebo ti, kteří studovali v Německu.
Jan z Rabštejna (1437–1473)
Jan z RABŠTEJNA patřil k té první, latinské, větvi. Od 16 let byl katolickým církevním hodnostářem na Vyšehradě.
Dialogus je příběh v příběhu (rámcová kompozice). Autor zde ve formě dopisu pro svého přítele v Itálii sám vystupuje jako humanistický soudce tří lidí, z nich každý má jiné politické názory.
Jan Dubravius (1486–1553)
Jan DUBRAVIUS psal také v latině. Byl olomouckým biskupem a představitelem olomouckého kulturního centra.
Výchovná alegorie Rada zvířat navazuje na Novou radu od Smila Flašky z Pardubic. Zvířata v ní radí králi Ludvíku Jagellonskému, který je modelem ideálního humanistického panovníka.
Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic (1461–1510)
I Bohuslav HASIŠTEJNSKÝ z LOBKOVIC psal latinsky a byl v tomto velmi radikální – vysmíval se možnostem češtiny a jejímu uplatnění v literatuře, a dokonce zakázal překládat svá díla do češtiny. Pocházel z významné šlechtické rodiny a vychován byl v reformačních myšlenkách, ale během studíí v Itálii přestoupil na katolické křesťanství. Celkově hodně cestoval, byl určitě jedním z nejvzdělanějších tehdejších autorů a také „kancléřem“ Vladislava Jagellonského.
O čem by tak mohla být Žaloba k sv. Václavovi na mravy Čechů? Správně, je to kritika českých mravů, především rozmařilé šlechty.
Dále napsal smutně laděnou Elegii na smrt císaře Karla a Ódu na Karlovarské vřídlo.
Viktorín Kornel ze Všehrd (1460–1520)
Viktorín KORNEL ze VŠEHRD už patří do té druhé, česky píšící skupiny autorů. Snažil se dokázat, že se čeština dokáže i v odborných spisech latině vyrovnat. Narodil se do měšťanské rodiny, studoval na Pražské univerzitě (která byla ale v té době dost zaostalá), později tam i přednášel a stal se jejím děkanem. Na konci 15. století dostal místo úředníka Zemských desek – to byl velice významný úřad, ale pak Zemské desky shořely, a tak o práci přišel. Stal se místo toho písařem, seznámil se s Bohuslavem Hasištejnským (jestli čtete celý článek, víte, kdo to je), no a ten ho přivedl k humanismu. Jinak se ale neshodli ani v náboženských otázkách, ani v tom, který jazyk se pro humanistického spisovatele hodí víc.
Právnický spis Knihy devatery pojednává o právu v jednoduchém, lidovém jazyce. V té době se řešil hlavně spor mezi vyšší šlechtou a městy. Kornel stranil městům, čímž si znepřátelil krále a z pozice místopísaře byl vyhozen, ale i jeho další kariéra byla úspěšná – stal se z něj velmi uznávaný právník.
Knihy o napravení padlého jsou překladem řeckého textu od Jana Zlatoústého. Kornel přidal prolog, kde kritizuje latinsky psanou humanistickou literaturu a přímo Bohuslava Hasištejnského.
Řehoř Hrubý z Jelení (1460–1514)
Nižší šlechtic Řehoř HRUBÝ z JELENÍ psal také česky. Příliš mnoho informací o něm není, nedochoval se ani žádný jeho portrét, ale víme, že byl nižším úředníkem na královském dvoře a k humanismu se dostal díky Viktorínu Kornelovi. Překládal všechno možné – antické autory, současníky i Čechy, kteří psali v latině. Například jeho překlad Chvály bláznovství od Erasma Rotterdamského byl prvním překladem tohoto díla do národního jazyka.
fast_forwardVPŘED
Brambory jsou rané a pozdní. Český humanismus je raný a vrcholný.