V první polovině 19. století se v Evropě rozšířil nový umělecký směr – romantismus. Jde o poslední umělecký směr, kterého se zúčastnila všechna odvětví umění. Další směry se už soustředily třeba jen na literaturu, nebo jen na obrazy.
fast_rewindZPÁTKY
Na našem území probíhalo touto dobou národní obrození.
chat_bubbleETYMOLOGIE SLOVA ROMANTICKÝ
Úplně na začátku bylo latinské označení pro město Řím – Roma. Z toho se vyvinulo francouzské označení pro literární text psaný v národním jazyce – romanz. Z toho pak vzniklo slovo „román“ jako název literárního žánru a díky románu se poprvé začalo používat slovo „romantický“. Původně ale znamenalo „jako z románu“, tedy vymyšlený, vysněný, zidealizovaný, opak k „reálný“. V době romantismu se používalo jako protiklad ke slovu „klasický“, takže romantická díla byla moderní, bez klasických pravidel, autor s dílem mohl dělat, co jen chtěl. Dnes si pod pojmem „romantický“ představíme lásku a romantiku.
Znaky romantismu
Romantismus klade důraz na city, emoce a autorskou svobodu – neexistují pravidla, jak psát, umělec si může dělat, co se mu zachce. Díky této autorské svobodě začaly vznikat smíšené žánry, takže například kombinace lyriky s epikou nebo prózy s poezií. Romantismus používá motivy tajemna (ať už tajemného prostředí, tajemných postav, nebo tajemných detektivních zápletek), panenské přírody a kontrastů, které navíc často prolíná (čím ošklivější osoba, tím bývá většinou lepším člověkem). Romantičtí umělci také obdivovali minulost a lidové umění, což se projevilo tvorbou mnoha historických románů a používáním lidové mluvy v přímé řeči a častými historismy a archaismy.
Správný romatický vzělanec věří jen vlastním citům, pohrdá matematikou a vzdělanými lidmi.
Dvě podoby romantické literatury
V romantické literatuře je častý spor mezi vnitřním světem ambiciózního hrdiny plného nadějí a reálným světem, který si hrdiny dostatečně nevšímá. Hrdina se tak vlastně dostává do konfliktu s dobou. Romantičtí autoři tenhle spor řešili dvěma způsoby:
Zástupci konzervativního romantismu brali tento rozpor jako daný a neměnný a hrdinu proto nechali raději utéct z reálného světa do jeho fantazií nebo do zidealizované minulosti.
V dílech revolučního romantismu se hrdina s rozporem nesmíří a aktivně svůj nesouhlas s fungováním světa dává najevo. Většinou ale marně.
Romantismus ve světě
To, že všichni prahnou po samostatnosti a svobodě, způsobila Velká francouzská revoluce na konci 18. století. Kolébkou romantismu ale byla Anglie. Konkrétní autory a jejich díla najdete v samostatných kapitolách, z nichž každá popisuje jeden stát:
- Romantismus v Anglii (Byron, Shelleyovi, Austenová, Scott)
- Romantismus v Americe (Poe)
- Romantismus ve Francii (Musset, Hugo, Stendhal, Dumas)
- Romantismus v Rusku (Puškin, Lermontov)
- Romantismus u nás v rámci národního obrození (Mácha, Tyl, Sabina, Erben)
fast_forwardVPŘED
Všechny zbarvené státy jsou odkazy na kapitoly o romantismu v nich. Romantismus byl v polovině 19. století vystřídán realismem.