Slovní zásoba je systém slov a ustálených slovních spojeních v jazyce. Lingvistická disciplína zkoumající slovní zásobu se nazývá lexikologie.
Slovní zásobu můžeme rozdělit na spisovnou a nespisovnou. Zdá se to sice samozřejmé a jednoduché, ale třeba na hovorovou a obecnou češtinu je potřeba dávat pozor.
Spisovná slovní zásoba
Kromě úplně obyčejných slovníkových slov patří do spisovné češtiny i:
- odborné termíny („strukturní vzorec těkavého aromatického uhlovodíku“)
- knižní výrazy – často zároveň archaismy, viz níže („švarný rek i jeho oř počali stonati“)
- poetismy – básnické výrazy a novotvary („skor slední dnové baboletní“)
- některé již zavedené neologismy, tedy novotvary („mítink ajťáků bez počítačů“)
- pokud nepíšeme, ale mluvíme, tak také hovorové výrazy („smažák za všecky prachy“)
CITOVĚ ZABARVENÉ VÝRAZY
Stejně tak ve Slovníku spisovné češtiny najdete i některá citově zabarvená slova nebo výrazy:
- eufemismy – mírnější výrazy pro negativní věci („navždy nás opustil“ místo „zemřel“, „prostorově výrazný“ místo „tlustý“)
- dysfemismy – hrubší výrazy („že tě huba nebolí!“ místo „že se opovažuješ takhle mluvit!“)
- zdrobněliny („maličký koloušek odhopkal k lesíku“)
STARŠÍ VÝRAZY
A většinou jsou spisovné i výrazy, které už byste dnes běžně nepoužili:
- archaismy – zastralá slova, která byla nahrazena novými, často zároveň knižní výrazy („na bicyklu do apatyky“, dnes bychom řekli „na kole do lékárny“)
- historismy – slova označující zaniklé věci („kolik rýnských dal panoš za škorně a halapartnu?“ nelze přeložit do dnešní češtiny, protože nové výrazy pro tato slova neexistují)
Nespisovná slovní zásoba
Naopak jednoznačně nespisovné jsou:
- obecná čeština („dyž von nemoh těma jabkama plejtvat“)
- dialekty neboli nářečí („vepadáš jak krmené šendel“)
- slang – výrazy konkrétní skupiny, třeba studentů („u matury dostal kouli z bižule“)
- argot – mluva vězňů, zlodějů, narkomanů apod., která vzniká, aby se před ostatními utajil význam („vybílit káču a šlohnout to štěně“)
- vulgarismy
Pojmenování
Pojmenování je výsledek procesu přiřazování věcem, dějům a vlastnostem názvy. Mezi způsoby (druhy) pojmenování patří:
- slovo – znak, který pojmenovává nějaký termín (slovo je jedním ze způsobů pojmenování)
- složené pojmenování – volné spojení dvou a více slov
- sousloví – spojení více slov, ale označuje jen jeden pojem; používá se tam, kde k popisu nestačí jen jedno slovo (např. šicí stroj, postavení mimo hru, Brandýs nad Labem); často jde o vědecké termíny, které by jako jedno slovo neměly dostatečně výstižný význam (např. kyselina sírová, Evropská unie)
- víceslovné slovní spojení – dvě a více slov spojených procesem multiverbizace („vykonat návštěvu“ je víceslovné slovní spojení od jednoslovného primárního pojmenování „navštívit“)
- univerbizovaný výraz – jednoslovné pojmenování nahrazující původní sousloví, vzniklo procesem univerbizace; univerbizované výrazy jsou často nespisovnými formami toho původního sousloví (sousloví „nákladní auto“ → univerbizovaný výraz „náklaďák“)
Frazémy jsou ustálená slovní spojení dvou a více slov; obrazné, často expresivní a nespisovné.
VĚTNÁ POJMENOVÁNÍ
- pořekadlo – věta, která nemá výchovnou hodnotu, pouze komentuje situaci a/nebo charakterizuje osoby
- pranostika – druh pořekadla komentující počasí
- rčení – slovní spojení nebo neúplná věta nemající výchovnou hodnotu
- přísloví – věta s mravním poučením