Na našem území se běhěm středověku používaly tři kulturní jazyky: staroslověnština, latina a čeština. V této kapitole se podíváme na literaturu staroslověnskou.
Cyril a Metoděj
Roku 863 přišli na Velkou Moravu dva bratři ze oblasti řecké Soluně, Cyril (827–869) a Metoděj (812–885). Pozval je sem Rastislav, aby šířili křesťanství. Bratři přinesli nový liturgický jazyk – staroslověnštinu – a první slovanskou abecedu zvanou „hlaholice“ (později byla nahrazena cyrilicí). Po smrti Metoděje byla staroslověnská bohoslužba zakázána (udržela se jen v Sázavském kláštěře do 11. století) a kněží byli vyhnáni.
Proglas je veršovaná předloha k evangeliu, kterou sepsal Cyril. Jde o nejstarší dochované dílo slovanské literatury. Cyril tu zdůraznil právo každého člověka na bohoslužby a taky zdůraznil nutnost vzdělání („nahé jsou národy bez knih“).
Metoděj napsal Nomokánon, což jsou právnické spisy pro církev.
Jediný rukopis, který se nám dochoval v původní podobě – Kyjevské listy – je zlomek 7 pergamenových listů z mešní knihy. Jsou psány hlaholicí i cyrilicí.
Životopis Život Cyrila a Metodějě, dříve zvaný „Panonské legendy“, vypráví o životě těchto dvou bratrů (používá jména Crha a Strachota) a snaží se potlačit prvky legend.
Paterik neboli „Knihy Otců“ je vypravování o mniších a poustevnících.
Čechy za Přemyslovců
Po zániku Velké Moravy se kulturní vývoj na našem území přesunul do přemyslovských Čech. Zmiňovaný Sázavský klášter byl stále důležitým centrem a objevil se kult sv. Václava. Vzdělanost se i nadále držela hlavně mezi mnichy.
Život knížete Václava bývá někdy nazýván „První staroslověnská legenda o sv. Václavu“. Nejde o legendu v právěm slova smyslu, je to spíš vyprávění historického a politického charakteru. Účelem díla bylo oslavit knížete Václava.
Druhá staroslověnská legenda o sv. Václavu už je pravá středověká legenda (obsahuje zázraky atd.) o rodu a utrpení sv. Václava. Je zpracovaná podle latinské předlohy a je honosnější než ta první.
První česká duchovní píseň vznikla v 10. století – jmenuje se Hospodine, pomiluj ny a nerýmuje se. Zpívala se při volbě knížete, při obřadech a slavnostních příležitostech, Karel IV. ji zařadil do korunovačního řádu, Jan Hus ji dával zpívat v Betlémské kapli a zazněla i za husitských válek.
history_eduTEXT DÍLA HOSPODINE, POMILUJ NY
Hospodine, pomiluj ny!
Jezukriste, pomiluj ny!
Ty, spase všeho mira,
spasiž ny i uslyšiž,
Hospodine, hlasy našě!
Daj nám všěm, Hospodine,
žizn a mír v zemi!
Krleš! Krleš! Krleš!(vysvětlivky najdete zde)
Druhá nejstarší česká duchovní píseň – Svatý Václave, vévodo české země – vznikla ve 12. století. Je umělejší a složitější než první skladba a zpívala se především jako projev odporu proti útlaku našeho národa cizáky, jak v kostelech, tak mimo sakrální stavby. Také byla oblíbená za husitských válek. Tyto dvě písně byly společně prvními českými národními hymnami.
fast_forwardVPŘED
Pokračujte na latinsky psanou nebo první českou literaturu.