Téma a motivy
Motivy jsou něco jako klíčová slova. Motiv může být nějaká důležitá myšlenka, pocit, činnost nebo klidně i předmět, zkrátka něco, co byste pravděpodobně zmínili, kdybyste chtěli dílo nebo jeho část „převyprávět“. Některé motivy jdou popsat jedním slovem, jiné třeba celou větou, některé se v díle opakují, jiné ne. Nejlepší bude příklad: pokud jde o začátek Shakespearova Hamleta, mezi motivy rozhodně patří vražda, unáhlený sňatek, rodina, podezření, divadlo, otrava jedem, vina a trest, šílenství a určitě byste našli ještě spoustu dalších.
Téma je hlavní myšlenka celého díla, je to odpověď na otázku „O čem ta kniha je?“ a často se dá odvodit z nejdůležitějších motivů. Stává se, že různí čtenáři si z té samé knihy odnesou trochu něco jiného, takže v ní vidí i jiná témata – je to subjektivní a nedá se jednoznačně říct, jaké je třeba téma Hamleta. Existuje spousta správných odpovědí, třeba „spravedlnost a pomsta“, „úvahy o životě a bytí“ nebo „nešťastná láska“.
Kompozice
Kompozice je členění. Rozlišujeme kompozici vnější (na jaké kusy je dílo rozděleno) a vnitřní (jak je časově uspořádáno).
VNĚJŠÍ KOMPOZICE
Próza je obvykle rozdělena na kapitoly a odstavce. Některá dělší díla, třeba romány, mohou mít několik částí.
Poezie se většinou skládá ze slok (neboli strof) a veršů (řádků). Delší díla jako např. básnické skladby mohou mít několik zpěvů (třeba Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza).
Dramata mohu mít jedno nebo více jednání (neboli aktů) – každé jednání má obvykle své vlastní kulisy a dělí se na scény (výstupy), které se skládají z replik (promluv). Novější dramata mají nejčastěji jeden nebo tři akty, ta klasická obvykle pět:
- expozice – úvod do děje, představení postav
- kolize – první konflikt
- krize – vyvrcholení
- peripetie – řešení problémů
- katastrofa – rozuzlení a závěr
A neměli bychom přehlédnout ani „vedlejší“ části díla, jako jsou:
- motto – hlavní myšlenka shrnutá citátem nebo heslem
- prolog – úvod ke dramatu nebo obecně jakákoliv předmluva
- epilog – doslov, dovysvětlení
VNITŘNÍ KOMPOZICE
U vnitřní kompozice si všímáme toho, kdy se jednotlivé části díla odehrály. To má samozřejmě smysl jen u textu, který má děj – u lyriky vnitřní kompozici většinou neurčujeme.
- chronologická – události jdou za sebou postupně tak, jak se staly (např. 1984)
- retrospektivní – děj se najednou vrátí do minulosti, typické například pro detektivky (např. Odcizený dopis od E. A. Poea)
- rámcová – dílo má jeden hlavní příběh, do nějž je vloženo několik dalších samostatných příběhů (např. Dekameron)
- paralelní – současně se odehrává několik dějových linek, které se většinou tu a tam protínají (např. Žert)
- řetězová – několik docela samostatných příběhů ze života hlavní postavy (např. první část knížky Bylo nás pět)