Logo Edisco
keyboard_double_arrow_left

Verš a rým

keyboard_double_arrow_right

Verš

Verš je obvykle jeden řádek básně.

Vázaný verš je pravidelný – báseň má nějaký rytmus, který se stále opakuje, a nejbližší verše mají zpravidla stejný počet slabik. Vázané verše v češtině mají většinou přízvuk na lichých slabikách (protože přízvuk je v češtině na první slabice) – tomu se říká trochej. V jiných jazycích (třeba v němčině a řečtině) zase bývají přízvučné sudé slabiky – to je tzv. jamb. Ale když se chce, dá se jambem napsat i česká báseň, viz podrobnější popis u Máchova Máje.

history_eduPŘÍKLAD VÁZANÉHO VERŠE

Na topole nad jezerem
seděl vodník podvečerem:
„Sviť, měsíčku, sviť,
ať mi šije niť.

(Vodník, Kytice, K. J. Erben)

Volný verš žádný rytmus a pravidelné střídání přízvuků nemá, řádky můžou být různě dlouhé a většinou se ani nerýmují. Poprvé jej použil Walt Whitman.

history_eduPŘÍKLAD VOLNÉHO VERŠE

Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené
šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu,
vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle
shánějící dávku drogy, (…)

(Kvílení, A. Ginsberg)

Rým

Pokud má báseň vázaný verš, pravděpodobně se také rýmuje. To znamená, že několik veršů končí stejným zvukem, tedy stejnou nebo hodně podobnou slabikou, aby to znělo líp. Když verše končí úplně stejným slovem, říká se tomu absolutní rým. Podle toho, které řádky zvukově patří k sobě, rozlišujeme několik druhů rýmu:

  • sdružený rým (aa bb) – rýmuje se vždy dvojice sousedních veršů
  • střídavý rým (ab ab) – rýmuje se první verš se třetím a druhý se čtvrtým
  • postupný rým (abc abc) – něco jako střídavý, ale místo dvojiček nerýmujících se veršů jsou tu trojičky
  • přerývaný rým (ab cb) – rýmuje se jen druhý verš se čtvrtým, ty liché vůbec
  • obkročný rým (abba) – rýmuje se první verš se čtvrtým a druhý se třetím

history_eduPŘÍKLAD SDRUŽENÉHO RÝMU

Večer lehneš zdráva, svěží,
v noci tělo mrtvo leží.
Ani ruchu, ani sluchu,
ani zdání o tvém duchu.

(Vrba, Kytice, K. J. Erben)

history_eduPŘÍKLAD STŘÍDAVÉHO RÝMU

Malá, hnědá, tváři divé
pod plachetkou osoba;
o berličce, hnáty křivé,
hlas – vichřice podoba!

(Polednice, Kytice, K. J. Erben)

history_eduPŘÍKLAD PŘERÝVANÉHO RÝMU

„Nehoukej, nevolej,
nehuč mi tak v uši:
tvá píseň ukrutná
probodá mi duši!

(Holoubek, Kytice, K. J. Erben)

history_eduPŘÍKLAD OBKROČNÉHO RÝMU

Běží žena, dolů běží,
pospíchá do chrámu Páně:
tu nablízku lesní stráně
kostel na pahorku leží.

(Poklad, Kytice, K. J. Erben)