Vypravěč
Vypravěč je ten, kdo příběh vypráví. U lyriky se místo vypravěče používá pojem „lyrický subjekt“, ale je to skoro to samé. Nejdůležitější je rozlišit formu vypravěče:
- ich-forma (já) – vyprávění v první osobě (např. Robinson Crusoe: „Žil jsem již dlouhý čas na ostrově …“)
- er-forma (on) – vyprávění ve třetí osobě (např. Harry Potter: „Příštího dne ráno se Harry probudil časně.“)
TYPY VYPRAVĚČŮ
- vševědoucí vypravěč – ví úplně všechno o všech postavách, včetně jejich myšlenek, může být na několika místech zároveň, ale sám nezasahuje do děje
- autorský vypravěč – ví všechno, co potřebuje vědět, a navíc přidává své názory a komentáře
- personální (osobní) vypravěč – sleduje jen jednu postavu, zná její myšlenky, ale ostatním do hlavy nevidí
- přímý vypravěč – sám je jednou z postav, vypráví v ich-formě
- „oko kamery“ – podrobně popisuje, co postavy dělají, ale nezná myšlenky žádné z nich
Typy promluv
Podle počtu mluvčích rozlišujeme:
- monolog (samomluva) – promlouvá jen jedna postava, buď nahlas nebo pro sebe v duchu (pak je to „vnitřní monolog“)
- dialog (rozhovor) – postupně promlouvá několik různých postav a vzájemně na sebe reagují
A podle toho, jak jsou v textu vyznačeny, rozlišujeme tyto promluvy:
- přímá řeč – přesná citace toho, co postava řekla, označená uvozovkami a uvozovací větou („S tebou už se bavit nebudu,“ řekl Křemílek a vyplázl jazyk na Vochomůrku.)
- neznačená přímá řeč – přesná citace v první osobě, ale bez uvozovek (Křemílek vyplázl jazyk na Vochomůrku. S tebou už se bavit nebudu.)
- něpřímá řeč – promluvu popisuje vypravěč vedlejší větou (často slovem „že“) ve třetí osobě, bez uvozovek (Křemílek vyplázl na Vochomůrku jazyk a řekl mu, že se s ním už nebude bavit.)
- polopřímá řeč – promluva ve třetí osobě, bez uvozovek, nejde o doslovnou citaci a ani nevíme, zda je to promluva nebo jen myšlenka (Křemílek vyplázl jazyk na Vochomůrku. Už se s ním nebude bavit.)