.

BAROKO U NÁS 


První polovina 17. století, třicetiletá válka. Protestanti z několika evropských zemí a české stavy se spojili proti katolickým Habsburkům, ale už roku 1620 přišla první rána – čeští protestanti byli poraženi v bitvě na Bílé hoře, 27 z nich bylo popraveno a Habsburkové určili katolickou víru za jedinou přípustnou. Nekatolické kostely byly zavírány, kněží Jednoty bratrské vyhnáni a protestantská šlechta i inteligence ve velkém emigrovaly. Spisovatelů tu zůstalo málo, čtenářů taky a odcházeli i bohatí měšťané, kteří literaturu financovali. Kdo zůstal v Čechách, mohl jen sledovat rekatolizaci v přímém přenosu. Jezuité měli pod kontrolou všechny střední a vysoké školy (včetně Pražské univerzity), vydávání nových knih i jejich cenzuru. Vyučovalo se už jen v latině, takže kvalita česky psané literatury upadala – věty byly kratší, slovní zásoba chudší a víc se to podobalo mluvenému jazyku. Česká barokní literatura ale vznikala také v exilu díky českým emigrantům, kteří ji udrželi naživu až do poloviny 18. století. Obecně v tomto období převažují díla naučná a náboženská, v nichž se opakují se úvahy o bezmoci pozemského života.

  ZPÁTKY

Obecné povídání o barokní literatuře hledejte tady a předchozí kapitolku o české literatuře tady.

Exilová vs. domácí tvorba

Mnoho vzdělaných protestantů se tedy odstěhovalo do západní a severní Evropy, kde měli svobodou slova a mohli pokračovat ve své tvorbě. Říká se jí tvorba "exilová", protože tito autoři byli fakticky vyhnáni ze své vlasti. Nejdůležitějším jménem z téhle skupiny byl Jan Amos KOMENSKÝ, který potřebuje samostatnou kapitolu, a dále například historik Pavel SKÁLA ze Zboře, který sepsal Historii církevní o událostech kolem stavovského povstání, a Pavel STRÁNSKÝ ze Záp, autor děl Respublica Bojema (o českém království před bitvou na Bílé hoře) a Okřik (obrana českého jazyka).

To, co mohlo být vydáno tady v Čechách, se označuje jako "domácí tvorba". Z velké části šlo o texty vzdělaných jezuitů, kteří ji používali jako nástroj rekatolizace a protireformace, takže opakovali myšlenky Habsburků a hlavně katolické církve. Někdy v češtině, jindy v latině nebo němčině. A zbytek byly lidové pohádky a báje od neznámých autorů. Tahle literatura bývá považována za úpadkovou a docela chudou – oproti zbytku Evropy tu chyběly hluboké filozofické myšlenky, světská témata a žánry jako román, tragédie nebo milostná lyrika. Hlavní autoři domácí tvorby jsou popsáni níže, a ještě si k nim můžete přidat dva spisovatele a kronikáře: Václava Františka KOCMÁNKA a Františka Jana VAVÁKA.

Bohuslav Balbín (1621-1688)

Bohuslav BALBÍN se narodil do měšťanské rodiny, ale po smrti otce byl vychováván mezi šlechtou. Jeho matka byla silně věřící, a Bohuslav tak navštěvoval jezuitské školy, kde vystudoval filozofii a teologii. V patnácti letech se stal členem jezuitského řádu a ve třicetileté válce bránil Karlův most před Švédy. Po válce byl hlavně misionářem a pedagogem, ale pak ho vyhostili z Prahy a zakázali mu pracovat s mládeží, prý byl až moc velký vlastenec. Neměl rád cizince, němčinu a nelíbila se mu germanizace (poněmčování), obhajoval český jazyk. Zajímal se o historii a psal hlavně naučnou literaturu. Ke konci života oslepl a po mrtvici ochrnul na půl těla.

Latinsky psané Rozmanitosti z historie království českého jsou první vlastivědnou encyklopedií Čech. Balbín nadšeně četl Hájkovu kroniku (prý už v sedmi letech!) a inspiroval se z ní i při psaní těchto několika knih, z nichž nejvíc oceňované jsou Učené Čechy, kde se píše o českých kulturních dějinách od literatury po hudbu.

Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého vznikla anonymně a původně jen pro úzký kruh přátel. Přestože je velmi vlastenecká a snaží se bránit češtinu, většina textu je napsaná v latině a česky jsou až poslední odstavce. Balbín zde kritizoval například pražské úředníky.

Felix Kadlinský (1613-1675)

I Felix KADLINSKÝ byl členem jezuitského řádu. Psal duchovní poezii, vzdělávací prózu a překládal z cizích jazyků.

Zdoroslavíček je přebásnění 52 německých básní s duchovním laděním a s motivy přírody. Není to přímo překlad, ale jen volnější adaptace – nějaké básně Kadlinský zkrátil, jiné prodloužil.

Bedřich (Fridrich) Bridel (1619-1680)

Bedřich (nebo také Fridrich) BRIDEL se narodil do nekatolické rodiny, ale chodil na jezuitské gymnázium, pak vstoupil do jezuitského řádu a jakožto Balbínův spolužák vystudoval filozofii a teologii. Snažil se přiblížit víru co nejvíce lidem, založil a řídil jezuitskou tiskárnu v Klementinu. Když pomáhal ošetřovat nemocné jako jezuitský misionář, nakazil se morem a podlehl mu.

Za jedno z nejdůležitějších děl českého baroka je považována duchovní báseň Co Bůh? Člověk? o protikladech maličkého, bezvýznamného člověka a velikého, dokonalého Boha. Dále stojí za zmínku vánoční kancionál s názvem Jesličky.

Adam Václav Michna z Otradovic (1600-1676)

Adam Václav MICHNA z Otradovic taky vystudoval jezuitské gymnázium a podle rodinné tradice se stal varhaníkem a učitelem hudby v Jindřichově Hradci. Založil nadaci pro výchovu mladých hudebníků a po smrti jí odkázal část svého jmění. Ve svých textech propojoval poezii a hudbu, jeho básně byly víc emocionální, lépe zapamatovatelné, a díky tomu se mohly dostat k většímu počtu lidí.

Česká mariánská muzika je soubor duchovních písní o Kristu, Panně Marii a českých světcích. Nejznámější je píseň Chtíc, aby spal.

Václav Jan Rosa (1630-1689)

Václav Jan ROSA se nikdy neživil jako spisovatel. Vystudoval práva a byl advokátem, zároveň ale také nadšeným vlastencem a jazykovědcem. Patřil do skupiny "puristů", tedy jazykovědců, kteří chtěli "očistit" český jazyk tím, že odstraňovali přejatá slova a vymýšleli místo nich nová česká.

Čechořečnost je česká mluvnice psaná latinsky, protože v češtině chyběla odborná terminologie. Ve čtyřech částech jsou postupně popsány pravopis, tvarosloví, skladba a básnictví. Rosa zde kritizoval přejímání cizích (hlavně německých) slov do češtiny a vymyslel vlastní náhradní pojmy jako "spojka", "příslovce", "dvojhláska" a "přízvuk".

Matěj Václav Štajer (1630-1692)

Matěj Václav ŠTAJER vystudoval teologii a filozofii, samozřejmě na jezuitských školách. Věnoval se vyučování, misijním činnostem a založil vydavatelství Dědictví sv. Václava, které se soustředilo na naukovou literaturu. Vydalo mimo jiné Bibli svatováclavskou, protože starší Bibli kralickou přece přeložili protestanti.

Žáček popisuje českou gramatiku a pravopis formou dialogu.

Antonín Koniáš (1691-1760)

Také Antonín KONIÁŠ se přihlásil k jezuitskému řádu. Prý spálil 30 tisíc kacířských knih a byl tak fanatickým katolíkem, že při kázáních až omdléval.

Vzorovým dílem rekatolizace je Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající. Jak název napovídá, jde o návod, jak poznat kacířskou literaturu. Především je potřeba si vždycky vyhledat dostatek informací o autorovi, dávat pozor na myšlenky Jana Husa v knihách napsaných po roce 1414 a pro jistotu se před četbou pomodlit. Píše se tu, že jakékoliv vyznání kromě katolického je přímo nebezpečné, a na závěr je uveden i seznam asi 1200 zakázaných knih.

(Polo)lidová tvorba

KRAMÁŘSKÉ PÍSNĚ

Kramář je potulný obchodník. Námětem těchto písní byly negativní společenské události jako války, hrůzostrašné historky a pohromy.

PÍSMÁCKÉ KRONIKY

V písmáckých kronikách jsou formou osobních zápisků obyčejných lidí zaznamenány různé historické události.

KNÍŽKY LIDOVÉHO ČTENÍ

To jsou písemné záznamy lidové tvorby, která byla jinak předávána spíš ústně, takže třeba pověstí a legend.

INERLUDIA

Interludia (neboli "mezihry") jsou krátké hrané výstupy vkládané do náboženských her. Často v nich vystupuje nevzdělaný venkovan, neschopný lékař nebo ubohý sedlák.


  VPŘED

Velkým českým barokním spisovatelem byl také Jan Amos Komenský, který ale psal z exilu, a proto se schovává ve zvláštní kapitole.

Jirka

Maruška, Castillo


Bohuslav Balbin (1621–1688) pic01 crop

Bohuslav Balbín na rytině

Misionáři obracejí na katolickou víru

Bedřich Bridel jako misionář



Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.