První polovina 17. století, třicetiletá válka. Protestanti z několika evropských zemí a české stavy se spojili proti katolickým Habsburkům, ale už roku 1620 přišla první rána – čeští protestanti byli poraženi v bitvě na Bílé hoře, 27 z nich bylo popraveno a Habsburkové určili katolickou víru za jedinou přípustnou. Nekatolické kostely byly zavírány, kněží Jednoty bratrské vyhnáni a protestantská šlechta i inteligence ve velkém emigrovaly. Spisovatelů tu zůstalo málo, čtenářů taky a odcházeli i bohatí měšťané, kteří literaturu financovali. Kdo zůstal v Čechách, mohl jen sledovat rekatolizaci v přímém přenosu. Jezuité měli pod kontrolou všechny střední a vysoké školy (včetně Pražské univerzity), vydávání nových knih i jejich cenzuru. Vyučovalo se už jen v latině, takže kvalita česky psané literatury upadala – věty byly kratší, slovní zásoba chudší a víc se to podobalo mluvenému jazyku. Česká barokní literatura ale vznikala také v exilu díky českým emigrantům, kteří ji udrželi naživu až do poloviny 18. století. Obecně v tomto období převažují díla naučná a náboženská, v nichž se opakují se úvahy o bezmoci pozemského života.
ZPÁTKY
Obecné povídání o barokní literatuře hledejte tady a předchozí kapitolku o české literatuře tady.Mnoho vzdělaných protestantů se tedy odstěhovalo do západní a severní Evropy, kde měli svobodou slova a mohli pokračovat ve své tvorbě. Říká se jí tvorba "exilová", protože tito autoři byli fakticky vyhnáni ze své vlasti. Nejdůležitějším jménem z téhle skupiny byl Jan Amos KOMENSKÝ, který potřebuje samostatnou kapitolu, a dále například historik Pavel SKÁLA ze Zboře, který sepsal Historii církevní o událostech kolem stavovského povstání, a Pavel STRÁNSKÝ ze Záp, autor děl Respublica Bojema (o českém království před bitvou na Bílé hoře) a Okřik (obrana českého jazyka).
To, co mohlo být vydáno tady v Čechách, se označuje jako "domácí tvorba". Z velké části šlo o texty vzdělaných jezuitů, kteří ji používali jako nástroj rekatolizace a protireformace, takže opakovali myšlenky Habsburků a hlavně katolické církve. Někdy v češtině, jindy v latině nebo němčině. A zbytek byly lidové pohádky a báje od neznámých autorů. Tahle literatura bývá považována za úpadkovou a docela chudou – oproti zbytku Evropy tu chyběly hluboké filozofické myšlenky, světská témata a žánry jako román, tragédie nebo milostná lyrika. Hlavní autoři domácí tvorby jsou popsáni níže, a ještě si k nim můžete přidat dva spisovatele a kronikáře: Václava Františka KOCMÁNKA a Františka Jana VAVÁKA.
Bohuslav BALBÍN se narodil do měšťanské rodiny, ale po smrti otce byl vychováván mezi šlechtou. Jeho matka byla silně věřící, a Bohuslav tak navštěvoval jezuitské školy, kde vystudoval filozofii a teologii. V patnácti letech se stal členem jezuitského řádu a ve třicetileté válce bránil Karlův most před Švédy. Po válce byl hlavně misionářem a pedagogem, ale pak ho vyhostili z Prahy a zakázali mu pracovat s mládeží, prý byl až moc velký vlastenec. Neměl rád cizince, němčinu a nelíbila se mu germanizace (poněmčování), obhajoval český jazyk. Zajímal se o historii a psal hlavně naučnou literaturu. Ke konci života oslepl a po mrtvici ochrnul na půl těla.
Latinsky psané Rozmanitosti z historie království českého jsou první vlastivědnou encyklopedií Čech. Balbín nadšeně četl Hájkovu kroniku (prý už v sedmi letech!) a inspiroval se z ní i při psaní těchto několika knih, z nichž nejvíc oceňované jsou Učené Čechy, kde se píše o českých kulturních dějinách od literatury po hudbu.
Rozprava na obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého vznikla anonymně a původně jen pro úzký kruh přátel. Přestože je velmi vlastenecká a snaží se bránit češtinu, většina textu je napsaná v latině a česky jsou až poslední odstavce. Balbín zde kritizoval například pražské úředníky.
I Felix KADLINSKÝ byl členem jezuitského řádu. Psal duchovní poezii, vzdělávací prózu a překládal z cizích jazyků.
Zdoroslavíček je přebásnění 52 německých básní s duchovním laděním a s motivy přírody. Není to přímo překlad, ale jen volnější adaptace – nějaké básně Kadlinský zkrátil, jiné prodloužil.
Bedřich (nebo také Fridrich) BRIDEL se narodil do nekatolické rodiny, ale chodil na jezuitské gymnázium, pak vstoupil do jezuitského řádu a jakožto Balbínův spolužák vystudoval filozofii a teologii. Snažil se přiblížit víru co nejvíce lidem, založil a řídil jezuitskou tiskárnu v Klementinu. Když pomáhal ošetřovat nemocné jako jezuitský misionář, nakazil se morem a podlehl mu.
Za jedno z nejdůležitějších děl českého baroka je považována duchovní báseň Co Bůh? Člověk? o protikladech maličkého, bezvýznamného člověka a velikého, dokonalého Boha. Dále stojí za zmínku vánoční kancionál s názvem Jesličky.
Adam Václav MICHNA z Otradovic taky vystudoval jezuitské gymnázium a podle rodinné tradice se stal varhaníkem a učitelem hudby v Jindřichově Hradci. Založil nadaci pro výchovu mladých hudebníků a po smrti jí odkázal část svého jmění. Ve svých textech propojoval poezii a hudbu, jeho básně byly víc emocionální, lépe zapamatovatelné, a díky tomu se mohly dostat k většímu počtu lidí.
Česká mariánská muzika je soubor duchovních písní o Kristu, Panně Marii a českých světcích. Nejznámější je píseň Chtíc, aby spal.
Václav Jan ROSA se nikdy neživil jako spisovatel. Vystudoval práva a byl advokátem, zároveň ale také nadšeným vlastencem a jazykovědcem. Patřil do skupiny "puristů", tedy jazykovědců, kteří chtěli "očistit" český jazyk tím, že odstraňovali přejatá slova a vymýšleli místo nich nová česká.
Čechořečnost je česká mluvnice psaná latinsky, protože v češtině chyběla odborná terminologie. Ve čtyřech částech jsou postupně popsány pravopis, tvarosloví, skladba a básnictví. Rosa zde kritizoval přejímání cizích (hlavně německých) slov do češtiny a vymyslel vlastní náhradní pojmy jako "spojka", "příslovce", "dvojhláska" a "přízvuk".
Matěj Václav ŠTAJER vystudoval teologii a filozofii, samozřejmě na jezuitských školách. Věnoval se vyučování, misijním činnostem a založil vydavatelství Dědictví sv. Václava, které se soustředilo na naukovou literaturu. Vydalo mimo jiné Bibli svatováclavskou, protože starší Bibli kralickou přece přeložili protestanti.
Žáček popisuje českou gramatiku a pravopis formou dialogu.
Také Antonín KONIÁŠ se přihlásil k jezuitskému řádu. Prý spálil 30 tisíc kacířských knih a byl tak fanatickým katolíkem, že při kázáních až omdléval.
Vzorovým dílem rekatolizace je Klíč kacířské bludy k rozeznání otevírající. Jak název napovídá, jde o návod, jak poznat kacířskou literaturu. Především je potřeba si vždycky vyhledat dostatek informací o autorovi, dávat pozor na myšlenky Jana Husa v knihách napsaných po roce 1414 a pro jistotu se před četbou pomodlit. Píše se tu, že jakékoliv vyznání kromě katolického je přímo nebezpečné, a na závěr je uveden i seznam asi 1200 zakázaných knih.
Kramář je potulný obchodník. Námětem těchto písní byly negativní společenské události jako války, hrůzostrašné historky a pohromy.
V písmáckých kronikách jsou formou osobních zápisků obyčejných lidí zaznamenány různé historické události.
To jsou písemné záznamy lidové tvorby, která byla jinak předávána spíš ústně, takže třeba pověstí a legend.
Interludia (neboli "mezihry") jsou krátké hrané výstupy vkládané do náboženských her. Často v nich vystupuje nevzdělaný venkovan, neschopný lékař nebo ubohý sedlák.
VPŘED
Velkým českým barokním spisovatelem byl také Jan Amos Komenský, který ale psal z exilu, a proto se schovává ve zvláštní kapitole.Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.