Figury a tropy jsou básnické prostředky, které mají v literatuře hlavně estetickou funkci.
Figury
Figura znamená většinou opakování některých částí textu anebo nějakou hrátku se slovosledem. Najdete ji spíš v poezii než v próze (lomítka u příkladů znamenají nový verš). Mezi nejrozšířenější figury patří:
- anafora - opakování slov na začátku sousedních veršů nebo vět ("Smutná odpoledne nedělní / smutná starými paními")
- epifora - opakování slov na konci sousedních veršů nebo vět ("Co to máš na té tkaničce? / Na krku na té tkaničce!")
- epanastrofa - opakování slov na konci jednoho verše a na začátku toho následujícího ("Střela ta se zaryla v bílá ňadra, / v bílá ňadra prvního Tatařína")
- epizeuxis - opakování slov za sebou v jednom verši ("Zvoní zvoní zrady zvon zrady zvon")
- aliterace - opakování hlásky nebo skupiny hlásek na začátku slov ve verši ("Pepa papá papriku")
- refrén - opakování delší části textu nebo celého verše, většinou v pravidelných intervalech (např. po každé sloce)
- asyndeton - hromadění slov bez použití spojek ("Mluviti stříbro, mlčeti zlato.")
- polysyndeton - nadměrné používání spojek ("Vy byste pořád seděla / a nevydala hlásku / a to se přece nedělá / a já vás varuju")
- inverze - přehození slovosledu pro dramatický efekt, kvůli rýmu atd. ("Ke stolu se plíží tiše Polednice jako stín.")
- řečnická otázka - otázka, na kterou tazatel neočekává odpověď anebo kterou hned sám zodpoví ("Víš, co se mi dnes stalo?")
- elipsa - vypuštění části věty tak, že si vynechaná slova lze domyslet ("Bude devět, takže jsem pro!")
- aposiopeze - nedokončená nebo přerušená výpověď, často značená třemi tečkami ("Proč a proč jsem..., jak to jen říci... Jsou snad muži loupežníci?")
- apostrofa - oslovení neživé věci nebo nepřítomné osoby ("Hynku! Viléme!! Jarmilo!!!")
Tropy
Tropy spočívají v přenášení slovního významu - autor nemyslí úplně doslovně to, co píše, ale je v tom nějaká podobnost nebo souvislost. Například:
- metafora - přenesení významu pomocí vnější podobnosti, společné vlastnosti atd. (např. "hlava rodiny")
- personifikace - neživým a abstraktním věcem dává lidské vlastnosti a schopnosti ("přichází jaro")
- přirovnání - vlastnost se vyjadřuje zmíněním něčeho, co má také tuto vlastnost ("je starý jako Metuzalém")
- epiteton - netypický umělecký přívlastek, který zdůrazňuje vlastnost, emoci nebo autorův názor ("stříbrné ticho")
- synestezie - míchání několika různých smyslů dohromady ("hořký zápach")
- oxymóron - nelogické spojení dvou protikladných slov ("Svítání na západě")
- alegorie - text nebo dílo, které je celé jedna velká metafora, protože doslovně popisuje jednu věc, ale přitom vypovídá o jiné (např. Orwellova Farma zvířat)
- metonymie - přenesení významu pomocí vnitřní souvislosti nebo vztahu ("posloucháme Beethovena")
- hyperbola - záměrné přehánění pro zdůraznění ("Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí")
- synekdocha - názvem celku se označuje jeho část anebo naopak ("Nebyla tam ani noha!")
- symbol - obecně známý znak, který asociuje např. nějakou vlastnost nebo situaci ("Přeběhla mi černá kočka přes cestu.")
- ironie - vyslovení opaku toho, co je opravdu míněno, většinou s humorným záměrem ("Nehlaste se všichni.")
- sarkasmus - posměšný, kousavý až útočný komentář ("Tvoje slohovka je skvělá ukázka toho, jak nepsat úvahy.")
Jazykové a zvukové prostředky
A tady je ještě pár dalších prostředků, které se většinou neřadí mezi figury ani tropy:
- eufemismus - mírnější výrazy pro negativní věci ("navždy nás opustil" místo "zemřel", "prostorově výrazný" místo "tlustý")
- dysfemismus - hrubší výrazy ("že tě huba nebolí!" místo "že se opovažuješ takhle mluvit!")
- eufonie neboli libozvučnost - příjemně znějící uspořádání hlásek, často díky opakování dvojhlásek a hlásky L. ("Ach v zemi krásnou, zemi milovanou")
- kakofonie neboli nelibozvučnost - nepříjemně znějící nebo špatně vyslovitelné uspořádání hlásek, často K, CH, R, Ř. ("Už jede rytíř / v brnění kosti chrastí")
- onomatopoie neboli zvukomalba - použití slov, která napodobují nebo připomínají zvuky ("Nocí řinčí řetězů hřmot")
- gradace - stupňování napětí a dramatičnosti děje (ke konci skoro každé dobrodružné knížky)
Jirka část výpisků poslala Hanka
