.

PROKLETÍ BÁSNÍCI A DEKADENCE 


"Prokletí básníci" je označení pro francouzské básníky poslední třetiny 19. století. Poprvé ho použil básník Paul VERLAINE ve své eseji Prokletí básníci, kde takto označoval sebe a skupinu podobných básníků - v tomto článku jde o Baudelaira, Verlaina a Rimbauda.

Za předchůdce jsou občas považováni i François VILLON a Edgar Allan POE.

Prokletí básníci jsou spojeni dekadentním způsobem života - drogy, alkohol, zločinnost, neúcta k pravidlům. Nepromarnili jediný den ani noc, bouřili se proti upjatosti, svázanosti, svým i cizím rodinám, aristokracii i celé společnosti. Popisovali velmi otevřeně témata, o kterých se do té doby vůbec nepsalo.

Charles Baudelaire (1821 - 1867)

Charles BAUDELAIRE [Šárl Bodlér] se narodil v Paříži třicetileté matce a šedesátiletému otci, který si zakládal na původu z vyšší vrstvy. Baudelaire byl vychováván starosvětsky a oblíbil si anglické spisovatele, např. Poea. Po smrti otce se matka provdala za plukovníka, který miloval řád a přísnost. Stejné podmínky zažíval i na královské střední škole, nikdy nezapadl do kolektivu, z vysoké školy byl vyloučen. Rodina se pak přestěhovala z Paříže, ani druhé studium nedokončil a nakonec rodina zajistila soukromého učitele. Rodičům se nelíbil Charlesův bohémský život, proto ho poslali do Kalkaty ve východní Indii. Po návratu získal peníze po otci.

Jeho životní inspirací byla krásná mulatka Jeanna Duvalová, se kterou se seznámil v divadle. Využívala ho, ale právě to se Baudelairovi líbilo. Neustále se rozcházeli a dávali dohromady. Pro svůj rozmařilý život byl Baudelaire za krátko bez peněz, k tomu stále řešil konflikty s otcem. Pokusil se o sebevraždu, po níž se o něj opět chvíli starala matka. Jeho zdravotní stav se neustále zhoršoval - měl syfilidu, trpěl kožními problémy, paranoií a úzkostí, kvůli kávě nemohl spát.

V roce 1857 vyšla jeho nejznámější sbírka Květy zla, kterou dlouhodobě přepisoval a upravoval. Sbírka vyvolala silnou kritiku a dokonce i soud, první vydání se muselo zničit. O něco později vyšla nová verze, v níž bylo šest básní vynecháno. Hlavními motivy sbírky jsou smysly a obrazotvornost (Baudelaire nezřídka psal pod vlivem opojných látek, proto bylo jeho vnímání i fantazie pestřejší, zapojoval všechny smysly), ženy, smyslnost, šokující tabuizovaná témata a krása, kterou viděl jinde než ostatní. Baudelaire preferoval nedokonalost a přirozenost, protože dokonalost se mu zdála nudná a neinspirující. Jeho verše i rýmy jsou většinou pravidelné a najdeme v nich mnoho kontrastů (krása x ošklivost, touha po životě x opěvování smrti, rozkoš x bolest,...)

Později odešel Baudelaire do Belgie, kde měl přednášet. O tyto přednášky ale nebyl zájem. Nakonec skončil Baudelaire v řádové nemocnici, z ní byl přesunut do hotelu a nakonec zemřel u matky.

Paul Verlaine (1844 - 1896)

Paul VERLAINE [Pól Verlén] prožil idylické dětství v zámožnější rodině, která ho rozmazlovala. Vyrůstal se sestřenkou, po jejíž smrti se zhroutil, ale jinak neměl důvod být nespokojený. Studoval na přísném lyceu a už ve 14 začal vést nezřízený život. I přesto složil maturitní zkoušku a snažil se pokračovat studiem práv. Pracoval v pojišťovně a na radnici, z intelektuálních kruhů se postupně dostal do nevěstinců, kde podle některých trávil více času než doma. Zamiloval se do mladé Mathildy, vůli které byl ochoten se změnit. Počkal, než dospěje, vzal si ji a dva roky se choval úplně jinak. Pak ale dostal dopis od Rimbauda, v němž spatřil talent, a tak ho pozval k sobě. Tito noví přátelé opět začali žít dekadentním životem a když rodina Rimbauda vyhnala, Verlaine s ním utekl do Belgie. Verlaine se živil jako učitel, pak ale postřelil Rimbauda, za což si zasloužil dva roky ve vězení, a ze školy ho vyloučili, protože měl poměr se studentem. S ním si později založil farmu, ale jeho život už jen upadal. Zemřel na následky uklouznutí.

Esej Prokletí básníci poprvé použila spojení "Prokletí básníci".

Básnické umění je o poezii, podle Verlaina má být kladen důraz na představivost, volný vztah k realitě (tabule je racek, protože má křídla) a hudebnost verše.

Mezi známě Verlainovy sbírky patří Saturnské básně, Galantní slavnosti, Romance beze slov a Moudrost, která vznikla částečně ve vězení a obsahuje motivy křesťanství.

Jean Arthur Rimbaud (1854-1891)

Matka Jeana Arthura RIMBAUDA [Žán Artir Rembo] byla až přehnaně zbožná. Jean v mládí často utíkal z domova, ale byl velmi talentovaný - už od 15 psal úžasné básně a právě díla vytvořená do 20 let jsou považována za nejkvalitnější. Měl vztah s Verlainem, který byl mnohem citlivější. Rimbaud byl oproti němu "božským rošťákem". Dobíral si i Verlaina a jednou ho takto vyprovokoval ke střelbě. Nechal se naverbovat do Holandské armády, pak dezertoval a chvíli pracoval s cirkusem. Protože byl velmi sebestředný, nebyl moc oblíbený ve společnosti. Zemřel ve 37 letech.

Sbírku Pobyt v pekle (někdy také Sezóna v pekle) se snažil zničit, ale většina se zachovala v časopisech, kde byla sbírka vydávána. Další zajímavou sbírkou je Iluminace. Formou sonetu jsou psány básně Spáč v Úvalu a Samohlásky.

Nejznámější sbírkou je originálně zpracovaný Opilý koráb, v němž Rimbaud ich-formou přirovnává svůj život k putování korábu zbaveného kormidla a vesel. Zprvu se dobrodružná cesta básníkovi líbí, poté se ale chce vrátit na zem, přestože ho tam čeká pouze samota, prázdnota a jednotvárnost žití. Ke konci se objeví i touha po smrti, jelikož básník nemá žádný životní cíl. Rimbaud se v této sbírce nechává unést fantazií (především ve druhé části), na čtenáře působí všemi smysly. Jde o typický francouzský symbolismus s pesimistickými a dekadentními prvky. Rimbaud se chtěl tímto dílem uvést v Paříži.

Oscar Wilde (1854-1900)

Oscar WILDE [uajld] byl anglický spisovatel irského původu, dramatik, básník, prozaik a typický představitel dekadence a lartpourlartismu [lárpurlártismus], tedy "umění pro umění". Narodil se v Dublinu do vřelého a bezproblémového rodinného zázemí. Studoval nejprve v Dublinu, pak na Ofxordu, ve studiích vždy vynikal. Uměl bezvadně řečnit, cynicky a sarkasticky dokázal mluvit o čemkoliv. K tomu byl inteligentní a šarmantní, ve společosti to pro něj byla ohromná výhoda. Už jeho první básnická sbírka se setkala s úspěchem. Pak odcestoval Wilde do Spojených států a po návratu si vzal citlivou a tichou Constance Loydovou, s níž měl dva syny. V roce 1888 vyšel Šťastný princ a jiné pohádky a o dva roky později román Obraz Doriana Graye, odehrávající se ve viktoriánské Anglii 19. století. Tématem je touha člověka po zachování věčného mládí a krásy, otázky morálky a osobní odpovědnosti, "dvojnický vztah". Postavila se proti němu kritika, označila ho za nemorální a neřestný a obvinila ho ze špatného vlivu na mládež.

Povídky, pohádky a komedie Oscara Wildea měly velký úspěch, orginiální zápletky najdeme v díle Ideální manžel a obratné dialogy v Jak je důležité míti Filipa.

V roce 1891 přišel zlom - setkal se s Alfredem Douglasem a stali se bouřlivými milenci. Roku 1885 ale vyšla novela zákona, podle níž byla homosexualita trestána dvěma roky odnětí svobody. V soudním sporu Wilde odmítl právníka, protože věřil svým úspěchům a závěrečnou řeč skutečně přednesl sám. Nebylo to ale nic platné, skončil na dva roky ve vězení. Společnost i rodina se od něj odvrátila, přesunul se do Francie pod novým jménem, přednášel tam a cestoval. Umřel ve 46 letech na zánět mozkových blan.

  POJEM DANDY

"Dandy" by se dalo přeložit jako "švihák", "hejsek" nebo "frajer". Tento výraz popisuje elegantního a upraveného muže, který klade důraz na svůj fyzický vzhled a život bere s nadhledem.


Jirka, Natalie




Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.