Motivy jsou něco jako klíčová slova. Motiv může být nějaká důležitá myšlenka, pocit, činnost nebo klidně i předmět, zkrátka něco, co byste pravděpodobně zmínili, kdybyste chtěli dílo nebo jeho část "převyprávět". Některé motivy jdou popsat jedním slovem, jiné třeba celou větou, některé se v díle opakují, jiné ne. Nejlepší bude příklad: pokud jde o začátek Shakespearova Hamleta, mezi motivy rozhodně patří vražda, unáhlený sňatek, rodina, podezření, divadlo, otrava jedem, vina a trest, šílenství a určitě byste našli ještě spoustu dalších.
Téma je hlavní myšlenka celého díla, je to odpověď na otázku "O čem ta kniha je?" a často se dá odvodit z nejdůležitějších motivů. Stává se, že různí čtenáři si z té samé knihy odnesou trochu něco jiného, takže v ní vidí i jiná témata - je to subjektivní a nedá se jednoznačně říct, jaké je třeba téma Hamleta. Existuje spousta správných odpovědí, třeba "spravedlnost a pomsta", "úvahy o životě a bytí" nebo "nešťastná láska".
Kompozice je členění. Rozlišujeme kompozici vnější (na jaké kusy je dílo rozděleno) a vnitřní (jak je časově uspořádáno).
Próza je obvykle rozdělena na kapitoly a odstavce. Některá dělší díla, třeba romány, mohou mít několik částí.
Poezie se většinou skládá ze slok (neboli strof) a veršů (řádků). Delší díla jako např. básnické skladby mohou mít několik zpěvů (třeba Máj má čtyři zpěvy a dvě intermezza).
Dramata mohu mít jedno nebo více jednání (neboli aktů) - každé jednání má obvykle své vlastní kulisy a dělí se na scény (výstupy), které se skládají z replik (promluv). Novější dramata mají nejčastěji jeden nebo tři akty, ta klasická obvykle pět:
A neměli bychom přehlédnout ani "vedlejší" části díla, jako jsou:
U vnitřní kompozice si všímáme toho, kdy se jednotlivé části díla odehrály. To má samozřejmě smysl jen u textu, který má děj - u lyriky vnitřní kompozici většinou neurčujeme.
Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.