.

ZTRACENÁ GENERACE 


Jako "ztracená generace" (anglicky "Lost generation") se označují autoři narození kolem roku 1900, kteří ve 20. letech 20. století psali o prožitcích z první světové války. Kvůli válce většinou nedostudovali, nezažívali své první lásky a zkrátka nevyrůstali jako ostatní, ale o to rychleji dospěli během války na frontě, což často narušilo jejich psychiku. Termín "ztracená generace" poprvé použila americká spisovatelka Gertrude Steinová a zpopularizoval jej Ernest Hemingway v románu Fiesta.

Základním tématem v jejich dílech jsou jejich vlastní pocity a životní zkušenosti - zklamání a skepse vojáků po návratu z války, která vše zdeformovala. Svět pro ně byl plný nejistoty a už nikdy v něm nenašli své místo. Takzvaný "americký sen" se rozplynul. Tito autoři typicky dávají najevo nesouhlas a nedůvěru ke společnosti a jejich hrdinové bývají postaveni do velmi nebezpečných situací, ve kterých musí prokázat svůj charakter. Jediným východiskem je ale apatie a hrdinové se nakonec se svou zkušeností nesrovnají.

A kdo mezi tyto autory patří? Ze spisovatelů Ernest Hemingway, William Faulkner, Francis Scott Fitzgerald, John Steinback a John Dos Passos, dále básníci Thomas Stearns Eliot a Ezra Pound a dramatik Eugene O'Neill.

Ernest Hemingway (1899-1961)

Americký spisovatel Ernest HEMINGWAY [Ernest Heminguej] je považován za čelního představitele ztracené generace. Roku 1918 odjel jako dobrovolník ambulantních sborů Červeného kříže na italskou frontu, kde byl vážně zraněn šrapnelem, když pomáhal v zákopech. Po válce se vrátil k novinářské profesi a pokračoval jako zahraniční dopisovatel v Paříži. Stal se členem skupiny amerických intelektuálů soustředěných v Paříži kolem Jamese Joyce, Francise S. Fitzgeralda a Gertrudy Steinové. V polovině 30. let se zúčastnil safari v Africe, miloval lov, rybaření a boxování. Působil jako zahraniční korespondent za španělské občanské války. Od roku 1939 žil na Kubě a v roce 1954 dostal Nobelovu cenu za novelu Stařec a moře. Roku 1961 spáchal sebevraždu - zastřelil se puškou a nezanechal po sobě žádný vysvětlující dopis.

Nesdílel Fitzgeraldovo okouzlení americkým snem, protože si nesl krutou zkušenost z války. Jeho hrdinové chtějí být skutečnými hrdiny, muži činu, proto je Hemingway stavěl do blízkosti smrti a dalších extrémních situací, které prověří jejich morální kvality – odvahu, sílu, čestnost, odpovědnost, obětavost. Zároveň ale odhaluje i jejich strach a zbabělost. Hlavní hrdina bývá fyzicky silný a osamělý. Ve všech knihách je motiv ztracenosti, vykořeněnosti a vynikající zobrazení psychických dějů. Hemingway se ve svých textech zbavoval všeho nadbytečného, děj je popsán docela stručně, věty jsou krátké a jednoduché, text nemá žádné citové zbarvení. Často je to jen dialog bez dalších komentářů a někdy ani nejsou čtenáři prozrazeny všechny důležité informace, takže si je musí domýšlet sám (tomu se říká "metoda ledovce").

Stařec a moře je novela v er-formě. Hlavní postavou je starý rybář Santiago - zamlklý a osamělý, ale velmi zkušený. Rozhodl se pro tradiční rybářství a pro boj s přírodou, nechtěl se vzdát ani v beznadějné situaci. Jediný, s kým se stýká, je chlapec Manolin, který mu pomáhá a nosí mu jídlo. Děj se odehrává v rybářském městečku Havana na Kubě (kde Hemingway knihu také napsal) a potom na moři v průběhu několika dnů a nocí. Velmi často se tu objevuje polysyndeton - spojování jednoduchých vět do dlouhých souvětí pomocí spojky "a".

  DĚJ DÍLA "STAŘEC A MOŘE"

Stařec Santiago již několik měsíců nic neulovil a jeho pomocník, chlapec jménem Manolin, s ním ze zákazu rodičů nesmí lovit, protože musí pracovat na větší rybářské lodi. Stařec se nakonec rozhodne, že vyrazí lovit hlouběji. Chytí obrovskou rybu (větší, než je jeho loď), která ho několik dní táhne dál a dál na moře. Stařec mezitím nahlas přemýšlí o všem možném - o štěstí a osudu, o správnosti zabíjet i o baseballu. Začíná se na něm projevovat několikadenní únava, navíc si zranil ruku, ale i tak se nevzdává a čeká, až se ryba unaví, aby ji mohl zabít. To se skutečně stane a rybář se vrací domů. Na cestě zpátky na rybu ovšem zaútočí žraloci, rybář se je snaží zahnat, ale marně. Do přístavu se vrátí jenom s rybí kostrou, naprosto vyčerpán, ale přesto si alespoň zčásti zíksá zpět respekt ostatních rybářů.

Komu zvoní hrana je román, v němž vrcholí Hemingwayova orientace na hrdinství - hlavní postava Robert Jordan se neptá, komu zvoní hrana, ví, že zvoní jemu a všem demokratům, a proto neváhá obětovat svůj život, i když nerad opouští jeho krásy. Děj se odehrává během tří dnů za španělské občanské války (roku 1936) v horách ve fašistickém Španělsku.

  DĚJ DÍLA "KOMU ZVONÍ HRANA"

Hlavním hrdinou je americký lektor španělštiny Robert Jordan, který nastoupil do války jako dobrovolník. Do Španělska přichází s bojovým úkolem zničit most, aby zdržel postup fašistických vojsk. Je pevně odhodlán úkol za každou cenu splnit. Průvodce po španělských horách mu dělá stařec Anselmo, který ho dovede k malé partyzánské skupině. Vůdce partyzánů Pablo, který se Robertu jeví jako odvážný a statečný bojovník, nesouhlasí se zničením mostu, protože ví, že celá jeho skupina může být zničena. V partyzánském táboře potkává plachou, ale krásnou dívku Marii, kterou Pablova skupina spolu se svým předchůdcem Kaškinem zachránila před fašisty. Robert a Maria se do sebe zamilují a prožívají spolu krásnou lásku, kterou jim každý přeje. Mezi Robertem a Pablem se několikrát strhne potyčka, ale Robert stále doufá, že jim pomůže. Velení skupiny nakonec přebírá Pablova žena Pilar, která přemluví i další partyzánskou skupinu vedenou El Sordem, aby jim s útokem pomohla. V noci před útokem však Pablo ukradne rozbušky potřebné k odpálení náloží a všichni ho považují za zrádce. Ráno se ale Pablo vrátí a přivede s sebou zbytek El Sordovy skupiny, která byla napadena fašisty. Společně vyhodí most pomocí granátů do povětří, protože zbabělý Pablo hodil v noci rozbušky do řeky a prchají na koních před fašisty. U nedaleko jedoucího Roberta však vybuchne granát a zasáhne jeho koně, který se na něho svalí a zlomí mu nohu. Necítí žádnou bolest, protože má přetržený hlavní nerv. Ví, že už nemůže utéci, protože by zdržoval ostatní. Rozloučí se s Marií a zůstává, aby fašisty zdržel. Při čekání na smrt přemýšlí o svém životě.

Sbohem armádo je válečný román soustředěný na vnitřní prožitky člověka. Odehrává se za první světové války na severu Itálie (část v Milánu a ve Švýcarsku) a Hemingway v něm čerpá ze svých zkušeností z italské fronty, je to tedy částečně autobiografická zpověď.

  DĚJ DÍLA "KOMU ZVONÍ HRANA"

Frederic Henry, mladý americký dobrovolník v italské armádě se jednoho dne setká s krásnou Angličankou, slečnou Barkleyovou, kterou pak často navštěvuje. Jednoho dne je ve válce zraněn a musí dojet na operaci do Milána, protože má v noze spoustu úlomků miny. Catherine Barkleyová odjede s ním a nastoupí do té nemocnice jako ošetřovatelka. Zde Frederick zjistí, že je do Catherine zamilovaný. Cathrine otěhotní. Frederick se uzdraví, tudíž musí nastoupit zpět do armády. Při jedné akci je omylem zajat jako Němec, proto musí utéct a dává sbohem armádě. Spolu s Cathrine pak utečou do Švýcarska a šťastně vyčkávají den jejího porodu. Děťátko se nakonec narodí mrtvé, nastanou komplikace a Cathrine také zemře. Frederic po její smrti v závěru románu pochopí, že klid, vyrovnanost a sílu musí člověk nalézt uvnitř sebe.

William Faulkner (1897-1962)

William FAULKNER [Uilijem Fóknr] je počítán k největším autorům 20. století, a to ze dvou důvodů: jednak kvůli tematické závažnosti jeho děl a jednak pro způsob, jak o těchto tématech píše. Je považován za zakladatele moderní "jižanské prózy" – centrem jeho pozornosti byly problémy amerického Jihu (jižanská vina spáchaná v minulosti na černých otrocích, ale i mravní rozklad společnosti, úpadek rodin i jednotlivců). Sám pocházel z tradiční jižanské rodiny a velkou část života prožil ve státě Mississippi na jihu USA. Mnoho jeho děl se odehrává ve fiktivním Yoknapatawském okrsku na severu Mississippi. Za první světové války působil jako pilot. V roce 1949 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Jeho literární styl je velmi složitý: Faulkner střídá vypravěčské perspektivy, nerespektuje časovou posloupnost, mísí subjektivní i historický čas, proplétá privátní a veřejné příběhy, některé děje promítá do více postav, často používá vnitřní monolog, dějové odbočky a epizodičnost. Prostě nejde o jednoduché plynulé vyprávění. Soustředí se na emocionální a psychologickou stránku výjimečných a něčím poznamenaných lidí. Vytvořil nejen rozsáhlou, ale vzhledem ke způsobu vyprávění i vskutku moderní ságu románů ze života na americkém Jihu. Kromě prózy psal i scénáře. Někdy bývá řazen mezi autory existencialistické a modernistické.

První román Vojákův žold popisuje návrat vojáka z první světové války, ale především to, jak takový zážitek člověka poznamená. Román Hluk a vřava bývá srovnáván s Joyceovým Oddysseem - je psán jako proud vědomí a střídá čtyři různé vypravěčské roviny.

Román Když jsem umírala se skládá z vnitřních monologů členů rodiny Bundrenových a lidí je obklopujících během cesty za pohřebním vozem Addie Bundrenové (respektive v posledních chvílích jejího života). Mezi hlavní postavy patří Anse, manžel Addie, dále synové Cash, Darl a Jewel a dcera Dewey Dell.

  DĚJ DÍLA "KDYŽ JSEM UMÍRALA"

Celý příběh se odehrává v deseti dnech, kdy chudá rodina chce splnit poslední přání své matky - chtěla být pohřbena v Jeffersonu a její početná rodina se rozhodla uspořádat pohřební cestu, která právě v Jeffersonu končí. Celá cesta je ale zkomplikována povodněmi, které strhnou mosty, a tak se cesta s nebožkou promění v strastiplnou, ba až přízračnou pouť. Šokující je pro čtenáře i závěr bizarního putování. Při pohřební cestě členové svým jednáním a mluvou odhalují své charaktery a důvody svých činů, přičemž čtenář je do děje vtahován tím, že musí dialogy a jednání osob domýšlet a kombinovat a sám si tak celý příběh objevovat.

Jeho vrcholný román Absolone, Absolone! je dramatická tragédie rodiny plantážníka Sutpena. Když tento bohatý běloch zjistí, že jeho manželka měla černošské předky, zavrhne vlastního syna a tím vyvolá celou řadu tragických událostí.

Francis Scott Fitzgerald (1896-1940)

Francis Scott FITZGERALD [Francis Skot Ficdžerld] pocházel z rodiny irských přistěhovalců, studoval Princeton University v New Jersey a stal se mluvčím mladé generace proti pokrytectví dospělých. Ve 30. letech upadl zájem o jeho romány, narostl mu dluh, jeho manželství bylo v krizi a své depresivní stavy utápěl v alkoholu. Na konci svého života působil jako scénárista v Hollywoodu.

V jeho dílech z 20. let se objevuje opojení novými spotřebními předměty (auta, chladničky, rádia, telefony) a bezstarostná zábava (jazzové kluby, kinosály atd.). Bývá označován jako "autor jazzového věku", tedy hlavně 20. let, kdy byly Spojené státy oslněny novými převratnými objevy, centrem dění bylo velkoměsto, všichni se snažili do něj dostat, běloši navzdory rasismu obdivovali černošskou hudbu a tanec. Fitzgeraldovo dílo je kritická a nemilosrdná psychologická sonda do života americké společnosti 20. a 30. let., najdeme tu motivy deziluze a zklamání, citové povrchnosti a duchovní prázdnoty.

Napsal čtyři romány - Na prahu ráje, Krásní a prokletí, Velký Gatsby a Něžná je noc - a několik povídek, například ve sbírce Povídky jazzového věku.

Nejznámější je Velký Gatsby, přestože za autorova života nebyl moc populární. Popisuje nestálost vyšší společnosti, přetvářku, lásku, zradu a úpadek morálních hodnot.

  DĚJ DÍLA "VELKÝ GATSBY"

Příběh je zasazen do velmi krátkého období v létě roku 1922 na východní pobřeží USA, přesněji na Long Island v New Yorku. Kniha začíná tím, že se mladý muž a zároveň vypravěč - Nick Carraway - přestěhuje ze západního pobřeží do New Yorku, aby zde mohl obchodovat na burze. Spřátelí se se svým novým sousedem Jayem Gatsbym, jenž, jak zjistí, je velmi proslavený díky večírkům, které každý týden pořádá. Gatsby požádá Nicka o seznámení se svou starou lásku, Daisy, jež je blízce příbuzná s Nickem. Daisy se tak ocitá v rozpacích, když Gatsbyho znovu uvidí, jelikož je již několik let vdaná za Toma Buchana. Nick brzy přijde na to, že Daisyno manželství příliš nefunguje a že ji její manžel Tom už nějakou dobu podvádí s ženou jménem Myrtle. Gatsby požádá Daisy, aby opustila Toma a zůstala navždy s ním. Jednoho dne se Tom Buchanan a Jay Gatsby setkají a začnou si vyměňovat názory. Daisy hádce přihlíží a rozhodne se odjet v Gatsbyho autě domů. Nešťastnou náhodou srazí Myrtle. Gatsby vezme vinu na sebe. Wilson, manžel Myrtle, se chce pomstít, zastřelí Gatsbyho a poté spáchá sebevraždu. Celá kniha končí Gatsbyho pohřbem, kam se, ačkoliv měl za života Gatsby stovky přátel, nedostaví nikdo kromě Nicka a Gatsbyho otce. Nick znechucený společenskou smetánkou odjíždí zpátky domů na západ.

John Steinbeck (1902-1968)

John Ernest STEINBECK [Džon Stajnbek], autor se silným sociálním cítěním. Zajímal se o život obyčejných lidí i outsiderů (tuláků, zlodějů, námezdních dělníků, ...) a se svými hrdiny soucítil, protože se skutečně znal s velmi chudými a prostými lidmi a na vlastní kůži zažil jejich bídu. Pochází z německo-irské kalifornské rodiny. Kvůli nedostatku financí už jako školák spolu se svými třemi sestrami vypomáhal na farmách, po dokončení střední školy pracoval rok v cukrovaru, aby si vydělal na studia historie, literatury a biologie na Stanfordské univerzitě. Zde také začal psát své první povídky. I během studia dál pomáhal na farmách, v cukrovaru a na stavbách silnic, ale nakonec školu v roce 1925 bez závěrečných zkoušek opustil. Pokoušel se být novinářem, střídal různá zaměstnání (zedník, námořník, dělník v továrně na rybí konzervy, tesař, zeměměřič, úředník v obchodním domě, ...), později se vrátil domů a staral se o své nemocné rodiče. V reakci na hsopodářskou krizi přinesla tehdejší vláda spoustu opatření včetně podpory spisovatelů. Autorům byly zadávány konkrétní plánované úkoly a Steinbeck se také zapojil - publikoval články o ovocných plantážích. Po finančním úspěchu knihy O myších a lidech podnikl cestu do Evropy (Irsko, Švédsko, SSSR, několik dní strávil i v Praze). Přátelil se s prezidentem J.F. Kennedym.

Steinbeckova tvorba začíná historickou romancí, ale během třicátých let se jeho náměty změnily. Jeho pozdější romány se týkají hlavně sociálních problémů a lásky ke Kalifornii. Jeho dílo je třeba chápat jako reakci na krizi - popisoval bídu a nehledá řešení. Měl mimořádný smysl pro pouto člověka a přírody (vztah ke zvířatům, půdě, rostlinám, vodě), zabýval se konfliktem dobra a zla v člověku a možnostmi výběru svobodné lidské vůle.

Román Hrozy hněvu je o hospodářské krizi, v níž se střetávají boháči s miliony chudých, a o putování za lepším životem. Kniha se dělí na kapitoly a ty následně na kapitoly konkrétní a obecné. V konkrétních popisuje život rodiny a v obecných se vyskytují filozofické úvahy o společnosti. V románu najdete také biblické motivy - jde vlastně o pochod ze země, ve které se lidem nedaří, do země "zaslíbené".

  DĚJ DÍLA "HROZNY HNĚVU"

Rodina Joadových z Oklahomy je nucena vystěhovat se z domova do Kalifornie za lepším životem. Ve chvíli stěhování celé rodiny se domů vrací i syn a bratr Tom Joad, který seděl ve vězení kvůli rvačce, při níž zabil svého soupeře. Celá rodina - otec, matka, děda s babičkou, Růže Sáronská s manželem Conniem, synové Noe, Al a Tom, děti Rutička a Winfield. Rodina si koupí nákladní auto a stejně jako tisíce jim podobných lidí vyjedou na dalekou cestu s pár dolary v kapse. S sebou nakonec vezmou ještě kazatele Cassyho, rodinného přítele. V Kalifornii je čeká jen hlad, nelidské zacházení a obrovské zklamání. Na chvíli se sice ubytují ve vládním táboře, kam za nimi nemůžou ani pomstychtiví šerifové, kteří zoufalé přistěhovalce vidí pouze jako zdroj ohrožení pro zdejší lidi, ani místní obyvatelé, kteří zchudlé farmáře označují hanlivým slovem OKI. Při hledání práce se ale musí pohnout z místa, jinak by zemřeli hlady, a tak poklidný tábor musí opustit. Rodina se začne postupně trhat (prarodiče zemřou, zbabělý Connie uteče od své těhotné manželky, podivínský Noe odejde žít k řece a Tom se musí schovávat poté, co zabije dozorce pracovního tábora při roztržce, ve které je zavražděn také Cassy). Po nějaké době se přestane dařit i Joadovým, kteří na tom ve srovnání s ostatními nejsou zase až tak zle - chybí peníze, nemají co jíst, a navíc je při mohutných deštích vyplaví voda z jejich příbytků. Růži Sáronské se nakonec narodí mrtvé dítě a rodina je nucena utéct do opuštěné stodoly na vrcholu kopce. Kniha končí velmi dojemnou scénou, kdy Růže dává napít svého mateřského mléka umírajícímu podvyživenému muži.

Na východ od ráje je románová kronika, která se zabývá hříšností, dobročinností, touhou po poznání, lidskou schopností sebedestrukce, vinou a svobodou. Inspirací byl Steinbeckovi biblický příběh Kaina a Ábela.

  DĚJ DÍLA "NA VÝCHOD OD RÁJE"

Příběh líčí osudy dvou nevlastních bratrů, Adama a Charlese Traskových, kteří prožili dětství na farmě v Connecticutu se svým přísným otcem Cyrusem Traskem. Bratři mezi sebou mají komplikovaný vztah, který navíc silně ovlivňuje přísná otcova výchova. Klidný a naivní Adam je otcem ponižován a trestán. Sebevědomý Charles, naprostý opak Adama, tuší, že má otec Adama raději, a že je na něj přísný jen proto, aby ho "převychoval" a "vychoval z něho chlapa". Jedné noci kvůli tomu Charles dokonce Adama téměř zabije. Krátce po této události pošle otec Adama na vojnu a sám se odstěhuje do Washingtonu. Charles zůstává na farmě sám.

Podobné problémy jsou vidět i v další oblíbené novele O myších a lidech.

  DĚJ DÍLA "O MYŠÍCH A LIDECH"

Dva námezdní dělníci za hospodářské krize putují za prací z jednoho místa na druhé. Jeden z nich, mentálně zaostalý Lennie Small, vyrůstal u své tety Kláry a po její smrti převzal péči o Lennieho jejich přítel George Milton. Přes své postižení je Lennie velmi pracovitý a hlavně silný, což ho přivádí do nemalých problémů. Má obrovské potěšení z toho, když může hladit něco příjemného na omak, a proto zbožňuje myši a podobná zvířátka. Neuvědomuje si však svou sílu a každé myši vždy nakonec zlomí vaz. Lennie a George měli společný sen o malém hospodářství, kde budou svými pány, a kde se bude moct Lennie starat o své vytoužené králíky. George dokonce vyhlédnul malou farmu, kterou vlastnili staří manželé a byli ochotni ji prodat. Proto, když přicházejí na ranč v Soledadu, chtějí tam vydržet co nejdéle, aby si vydělali na svůj sen, ale jejich cesta za vysněným hospodářstvím se brzy zkomplikuje. Jednoho dne Lennieho napadne správcův syn Curley, který se neustále snaží ostatním dokazovat svou převahu – snad kvůli své malé postavě a snad také kvůli žárlivosti na svou novopečenou manželku, která se sama potuluje po ranči a snaží se navázat kontakt s ostatnímu muži z ranče. Lennie se Curleyho útoku brání a kvůli své obrovské síle mu rozdrtí ruku. Tento spor mezi sebou ještě urovnají, ale Curley čeká na vhodnou příležitost, aby Lenniemu oplatil tuto potupu. Lennie si jednoho večera hraje se štěňátkem, ale opět neodhadne svou sílu a zlomí mu vaz. Najednou se u něj objeví Curleyho žena a chce si s ním povídat. Začne mu vyprávět o svém zpackaném životě, zatímco on mluví o svých králíčcích, jak je rád hladí a mazlí se s nimi. Ona mu nabídne, aby si pohladil její vlasy, na které je náležitě hrdá. Lenniemu se to zalíbí a hladí ji stále silněji a silněji až Curleyho žena začne křičet. Lennie je celý vyděšený, ucpe jí ústa a drží hlavu. Při svém vyděšení si neuvědomí, jak silně ji tiskne a zlomí ji vaz. Ví, že provedl něco špatného a uteče. Když muži najdou Curleyho mrtvou ženu, vydají se Lennieho hledat a Curley vyžaduje jeho zlynčování. George ví, kam se Lennie běžel schovat, jde za ním, a aby ho ušetřil krutému zacházení, zastřelí jej.

John Dos Passos (1896-1970)

John Roderigo DOS PASSOS [Džon Rodrígou Dos Pesous] patřil spolu s Faulknerem, Westem a Hemingwayem k největším experimentátorům meziválečné americké prózy. Ovlivnil ho film (zvláště sovětský režisér Ejzenštejn a jeho rychlý střih a fragmentace), ale i žurnalistika svou dokumentárností, z literatury pak James Joyce, především jeho Odysseus. Tato poetika je charakteristická především pro Passosovo vrcholné dílo, trilogii U.S.A. Podal v ní plastický obraz Ameriky od počátku 20. století po sklonek 20. let (do známých justičních vražd Sacca a Vanzettiho). Obdobný kaleidoskopický obraz, tentokrát však velkoměsta New Yorku od 90. let 19. století do poloviny 20. let pak vytvořil v pozoruhodném románu Manhattanská přestupní stanice.



výpisky poslala Vendulka


ErnestHemingway

Ernest Hemingway

Carl Van Vechten - William Faulkner (greyscale and cropped)

William Faulkner

F Scott Fitzgerald 1921

Francis Scott Fitzgerald

John-Steinbeck-1939

John Steinbeck



Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.