Nejmenší část slova, která stále ještě nese nějaký význam, se nazývá morfém. Nejdůležitějším morfémem je kořen slova, který nese lexikální (věcný) význam slova – rybář nějak souvisí s rybou, jelikož mají tato slova stejný kořen.
Předpony a přípony význam slova doplňují a upravují – z ryby mohu udělat „parybu“.
Koncovky se objevují jen v ohebných slovních druzích (podstatných a přídavných jménech, zájmenech, číslovkách a slovesech) a nesou význam gramatický (mluvnický) – z koncovky můžeme vyčíst pád, číslo, osobu, čas apod. Koncovku má každé slovo, ale v prvním pádě je to často koncovka nulová, například slovo „pán“ vypadá jako slovo bez koncovky, ve skutečnosti má právě koncovku nulovou.
Nová slova se vytváří z již existujících slov, nikoliv jen z jejich kořenů. Již existující slovo je tzv. slovo základové (ryba), což je motivace pro nové slovo (rybář). Kdyby slova vznikala jen z kořenů, docházelo by k nedorozuměním (jako například „vodník“ → „podvodník“).
Nová slova se dají tvořit třemi různými způsoby:
Zkracováním vznikají:
Zkratky se správně vyslovují po jednotlivých hláskách a neskloňují se, časem se z nich ale mohou stát zkratková slova (např. v případě slova „Ikea“, kde se píše velké jen první písmeno, termín se vyslovuje jako slovo a může se i skloňovat).
Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.