Duševní poruchy

článek

Psychopatologie

obor, zabývá se psychickými poruchami a obtížemi
diagnostika poruch
výzkum duševních poruch, metody a intervence (jak odstranit obtíže, psychoterapie)

Duševní poruchy vyjadřují změnu některých psychických jevů, která se projevuje v chování a prožívání a znesnadňuje interakci člověka s jeho sociálním okolím.

PŘÍČINY VZNIKU DUŠEVNÍ PORUCHY

biogenní příčiny
- dědičné (genetické) zatížení a dispozice, vrozené (př. nemoc)
- poškození plodu v těhotenství nebo při porodu
- faktory související s věkem (např. demence ve stáří)
organické (somatogenní) příčiny
- poškození mozku během života infekční nemoci
- poranění mozku při úrazu
psychogenní příčiny
- dlouhotrvající vnitřní konflikt, deprivace (sociální, emoční), stres
- psychotrauma (výrazně negativní zážitek)
sociální (sociogenní) příčiny
- trvale nepříznivé sociální prostředí (především z dětství)
- disharmonické sociální prostředí

Základní tradiční dělení duševních poruch

neurózy
- dočasné funkční nervové poruchy bez onemocnění mozku (poruchy fungování nervové soustavy)
- nejde o organické poškození CNS
- psychogenní příčiny – dlouhodobé, neřešené, potlačované konfliktní nebo frustrační situace, nejčastěji z dětství
- k léčbě je nutná terapie – pomoc nemocnému, ale i jeho blízkým
psychózy
- vážné neuropsychické poruchy, které narušují osobnost člověka
- mohou být přechodné, periodické i dlouhodobé
- nevyléčitelné
- některé jsou vyvolány chorobnými změnami mozkové tkáně (nádor, drogy, alkohol)
- chování a myšlení jedince je natolik narušeno, že ztratil kontakt s realitou

INDIKÁTORY DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ

přiměřené vnímání reality (nepřeceňování ani nepodceňování)
schopnost ovládat své chování
sebeúcta a akceptance
schopnost ovládat citové vazby (blízké a uspokojivé vztahy)
činorodost (uplatnění se, dostatek energie)

Porucha není nemoc, ale může vést k duševnímu onemocnění…

DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ

když člověk prožívá něco jinak, než je realita
iracionální prožívání = to je jeho realita, ale ve skutečnosti to tak není
podle vnějšího okolí se chová neadekvátně, zvláštně = „blázen“

Poruchy nálad (psychózy)

DEPRESE

jedná se o patologických depresivní náladu, zoufalství, smutek ,pocity méněcennosti
pesimistické uvažování, černé myšlenky
způsobena klesání hladiny látky serotonin v mozku
vnější příčiny: následek vnějšího stresu, který člověk nemůže zvládnout
přesné příčiny nevíme
někdy se objevu bludy – např. přesvědčení o své bezvýznamnosti a bezcennosti, pocity nepřiměřené viny za vše, zasloužení trestu

Symptomy deprese

emoční symptomy = smutek a sklíčenost, pocity bezmocnosti, pláč, přemýšlení o sebevraždě, ztráta radosti ze života, potěšení že života, ztráta zájmu o koníčky, rodinný život, blízké osoby
kognitivní symptomy = negativní myšlenky, nízké sebevědomí, pocity nedostatečnosti, obviňování se, obavy z budoucnosti, pesimistické hodnocení výhledů do budoucna, negace smyslu života
motivační symptomy = motivace je utlumena, pasivita
tělesné symptomy = ztráta chuti k jídlu, poruchy spánku, pocit únavy, ztráta energie, ochabl držení těla, tichá mluva

MANIODEPRESIVITA (BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA)

jedná se o extrémní výkyvy nálad, afektů
střídání deprese s mánií a normální náladou

Fáze mánie – nepřirozené veselí, absolutní bezstarostnost, pocit schopnosti měnit svůj život, podnikat, nekritičnost k tomu, co zamýšlím, co dělám a jak se chovám

během manických epizod je jedinec energický, nadšený a sebevědomý
neustále se žene z jedné činnosti do druhé
malá potřeba spánku
spřádá velkolepé plány, ale málo se stará o jejich reálnost, cítí se ke všemu kompetentní
je stále nabuzený a aktivní, když se někdo pokusí narušit jejich činnost, dostanou vztek a nadávají

Fáze deprese – prožívání stavů beznaděje, bědování nad těžkostmi života, sklon k sebevraždě

LAKTAČNÍ PSYCHÓZA

speciální onemocnění žen – matek po porodu
matka nemá zájem o narozené dítě, nezáleží jí na jeho osudu, odmítá ho
někdy usiluje i o jeho poškození a dokonce zabití
toto onemocnění po několika dnech nebo týdnech (do šestinedělí) ustupuje

Úzkostné poruchy (neurózy)

ÚZKOST

považujeme za abnormální pouze tehdy, když se vyskytuje v situacích, která většina lidí zvládne bez nesnází
je to skupina poruch, kde je hlavním symptomem úzkost, nebo ji jedinec prožívá, když se pokouší ovládnout určité maladaptivní chování
4 hlavní příznaky:
- fyziologické = somatické
- kognitivní (člověk si např. myslí, že umře)
- behaviorální (ztuhnutí, …)
- emoční (strach, hrůza, …)
generalizovaná úzkostná porucha se projevuje jako stav neustálého napětí a obav, pro další úzkostné poruchy (panická, obsedantně-kompulzivní, …) je typická konkrétnější událost

PANICKÉ PORUCHY

hlavním rysem jsou ataky těžké úzkosti, které nelze předvídat
během záchvatu jedinec cítí, že se musí stát něco strašného (má strach, že to nepřežije)
příznaky vegetativního podráždění (např. zrychlený pulz, pocení, třes…)
nepříjemné psychické prožitky (např. neklid, pocit, bezmoci, strach…)

FOBIE

jedná se o intenzivní strach z něčeho, co ostatní lidé nepovažují za výrazně nebezpečné
jedinec si obvykle uvědomuje, že strach je iracionální, ale přesto prožívá úzkost, kterou lze zmírnit jen vyhýbáním se objektu svého strachu
druhy:
- prosté fobie = strach z různých zvířat, výšek, tmy, prostoru, …
- sociální fobie = strach ze styku s lidmi, strach že ztrapnění, z hodnocení
- agorafobie = obává ze všech míst, odkud by člověk nemohl uniknout (např. hromadné dopravní prostředky, přeplněné prostory, kino)
řada fobií vzniká po prožití traumatické situace
původně neutrální podnět je spojen s traumatickou událostí, nastává úzkost, vyvolána klasickým podmiňováním (dítě se topí, napadení psem, ponížení…)
některé fobie jsou patrné výsledkem prožitků strachu, jiné mohou být získané pozorováním (úzkostní rodiče mívají úzkostné děti)

OBSEDANTNĚ-KOMPULZIVNÍ PORUCHA (OCD)

obsese = nežádoucí, vtíravé myšlenky, obrazy nebo impulzy vzbuzující úzkost
kompulze = neodolatelná nutkání provést určitý čin nebo rituál zmenšující úzkost
subjektivní prožitek ztráty vůle
usilování o zbavení se nepříjemných myšlenek či odolání opakujících se činů
uznání, že jejich myšlenky jsou iracionální, ale neschopnost potlačit je
je geneticky podmíněna, vyskytuje se asi u 2,5 % populace
rituály = odměnou je dočasný pocit uvolnění
- časté je např. umývání a kontrolování, nebo touha vykřikovat sprostá slova
- odměnou je dočasný pocit uvolnění

NEURASTENIE (CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM)

projevuje se neustálou unaveností (= syndrom únavy), bolestí hlavy, podrážděností
neurastenika všechno vyrušuje
nesnáší určité zvuky, hluk, prudké světlo, citlivě a nepříjemně vnímá změny teploty
odmítá řešit běžné problémy s tím, že ho to vyčerpává

Konverzní poruchy (dříve „hysterické neurózy“)

jejich podstatou je únik od subjektivně neřešitelných, traumatických problémů
psychické problémy jsou transformovány do tělesných příznaků např. ztráta citlivosti ruky, která reálně neexistuje (pacient to nedělá úmyslně, jde o obrannou funkci – získává výhodnější sociální postavení než předtím = je více tolerován)

Hysterická reakce

teatrálnost, proměnlivost psychických projevů, touha být středem pozornosti
vyžadují naprostou oddanost a závislost blízkých, konfliktní v partnerství i v zaměstnání
nadměrný význam tělesného vzhledu

Schizofrenie

těžká dezintegrace osobnosti, zkreslené vnímání reality a neschopnost zvládat nároky běžného života
patří k nejzávažnějším psychickým poruchám
objevuje se zejména v mladém věku mezi 16–25 let
postihuje max. 1 % populace, zastoupení jsou zhruba stejně muži i ženy
schizofrenie obvykle vyžaduje hospitalizaci
příznaky 1. řádu: ozvučování myšlenek, bludné vnímání, slyšení hlasů, pocity tělesného ovlivňování, pocity ovlivňování dalších psychických procesů (citů, vůle…)
příznaky 2. řádu: bludné nápady, smyslové klamy, změny emočního ladění, bezradnost, ztráta schopnosti orientace v sobě samém i v okolním světě

Porucha myšlení a pozornosti u schizofrenie

slova a fráze, která samy o sobě dávají smysl, jsou ve vzájemném vztahu nesmyslné
nedostatek náhledu, svůj stav si neuvědomují jejich chování jim připadá adekvátní
bludy = přesvědčení, která by jiní lidé považovali za nesprávnou interpretaci skutečnosti (přesvědčení, že jsou něčím ovládáni)
paranoia = přesvědčení, že ostatní proti nim organizují spiknutí nebo je sledují – nikomu nevěří

Poruchy vnímání – svět i jejich tělo se jim zdají jiné, slyší zvuky hlasitější, vidí barvy výraznější, deformované tělo, někdy se nepoznají v zrcadle.

halucinace = smyslové prožitky, které se objevují bez odpovídající stimulace z prostředí
- sluchové = slyší hlasy
- zrakové = vidí neobvyklé tvory nebo božské bytosti,
- čichové = puch z těla, chuť jedu v jídle, pocity bodání nožem…

Poruchy emocí – nenormální emoční projevy (apatie, agrese nebo radost v neadekvátních situacích).

Poruchy motoriky – bizarní motorika, grimasy, gestikulace, chození sem a tam nebo naprostá apatie, katatonní nehybnost (stojí jako socha…).

FORMY SCHIZOFRENIE

paranoidní = patologická podezíravost
hebefrenní = vypadá jako prohloubená, protažená puberta, klackovitost
katatonní = nepřiměřená pohybová aktivita (zaseknuté opakování určitých pohybů, nehybnost…)
simplexní = plíživé, apatie ke všemu, nezvládání běžného života, nerespektování sociálních norem, zahálení, izolace od spol.
- člověk přestává mít zájem o svůj budoucí život a postupně o cokoli jiného
- toulají se, je jim jedno, jak žijí, neumí dlouhodobě plánovat, bývají sexuálně promiskuitní
- obracejí se do sebe, pokud jsou rodiči, odmítají odpovědnost za děti

Disociativní porucha identity

přechodné změny vědomí nebo dočasné narušení vnímání vlastní osobnosti
jedná se o vícečetnou osobnost
- existence dvou či více osobností v jednom jedinci, které střídavě řídí jeho chování
- každá má své jméno, vzpomínky a vzorce jednání
- někdy se liší i rukopisem, či schopnostech a znalostech (cizí jazyk)
- jedna z nich je primární identitou
zvýšená schopnost autohypnózy = uvést se do transu charakteristického pro hypnózu
většinou únik od emoční bolesti – náchylnost vytvářet další osobnosti

Poruchy osobnosti

dlouhodobé, nevyléčitelné a sociálně nežádoucí chování
např. histriónská porucha
- porucha s trvalou potřebou po pozornosti, kterou si jedinec vynucuje
- sebedramatizace, teatrálnost, vyhledávání vzrušení, egocentrismus
- člověk s touto poruchou manipuluje s ostatními, aby dosáhl svých cílů, chová se dětsky, infantilně
- je nadměrně soustředěn na svou fyzickou přitažlivost, přehnaně, nápadně se obléká

Poruchy příjmu potravy

MENTÁLNÍ ANOREXIE

jedná se o chorobný strach ze ztloustnutí a z něho vyplývající odmítání potravy
pocit hladu je pro jedince uspokojivý, poněvadž je pro něho signálem, že netloustne
objevuje se většinou mezi 14–18 rokem, ale i u mladších i starších
dalším projeven je úmorné cvičení, kterému se postižení věnují až několik hodin denně a jenž je opět vázáno na redukci vlastní hmotnosti
vnímání vlastního těla je narušené, nemocný se stále subjektivně vnímá jako tlustý
v důsledku hladovění dochází i k somatickým obtížím (ztráta menstruace, neschopnost termoregulace, snížená imunita), v krajním případě může vést až ke smrti (5 %)
ke vzniku mentální anorexie mohou přispět jak faktory sociální, tak i genetická dispozice
průběh onemocnění je zpočátku celkem nenápadný
nejeví se jako porucha, dívka či chlapec jsou dokonce často okolím kladně hodnoceni pro jejich pevnou vůli dodržovat dietu a cvičit – to bývá impulsem v dalším pokračování
nemocní argumentují zdravou životosprávou, bagatelizují svou nezdravou vyhublost a problémy, lžou a podvádějí, co se týče jídla
popírají, že by měli jakékoli potíže
většina z hladovějících občas propadne záchvatu „žravosti“ a pak cítí obrovskou vinu, která je dožene ke zvracení nebo použití projímadla

MENTÁLNÍ BULIMIE

je charakteristická opakujícími se epizodami přejídání a následného zbavování se potravy pomocí zvracení či projímadel
hmotnost bulimiček bývá většinou v normálu, což jim umožňuje dlouhodobě svou nemoc tajit před okolím
bulimie je mnohem častější, než anorexie
důvodem pro vznik nemoci může být více faktorů
příčinou může být nedostatek serotoninu, který hraje důležitou roli při regulaci nálady a chuti k jídlu
bulimie se vyskytuje většinou u dívek a žen
rozvíjí se plynule, množství potravy, které nemocný při záchvatu sní bývá někdy neuvěřitelně velké
tito lidé se již nedovedou normálně najíst
buď hladoví, nebo se přecpou
jezení i zbavování se potravy probíhá tajně, neboť se za své chování stydí
opakované záchvaty žravosti není nemocný schopen ovládat, stejně jako nutkavý pocit zbavit se jídla jakýmkoli způsobem
hnacím motorem je strach z obezity a často nereálné představy o vlastních proporcích
bulimičky nemají zdaleka tak silnou vůli jako anorektičky, což vede k větší kritičnosti sama k sobě
cítí se samy sebou zhnusené a zároveň bezmocné

Psychologická pomoc

duševními poruchami se zabývá psychiatrie – lékařský obor zabývající se diagnostikou poruch a jejich léčbou
někdy využívána psychoterapie – léčení duševních životních poruch a hraničních psychických stavů

DALŠÍ FORMY PSYCHOLOGICKÉ POMOCI

krizová intervence – zaměřena na akutní problémy a psychické stavy
- linky důvěry – telefonická pomoc
- krizová centra – pracoviště zaměřena na nepřetržitou pomoc (možnost přijít bez ohlášení)**
poradenství – krátkodobá forma psychologické pomoci, zabývá se spíše konkrétní situací
- institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků
- manželské a rodinné poradenství – zabývá se prevencí, poradenskou činností týkající se partnerských, manželských a rodinných problémů
- poradenství zaměřené na konkrétní problematiku – na alkohol, drogy, poruchy příjmu potravy atd.