Ontologie
Ontologie je teorie bytí („ontós“ znamená řecky „jsoucí“). „Jsoucno“ je všechno, co je. „Bytí“ je základní vlastností každého jsoucna. Ontologie řeší, co jsou jsoucna, jak vznikají a zanikají, jaká je jejich podstata… Co je podstatou světa? Prach, voda, atomy? A jakou má tato podstata povahu?
Ontologie má několik přístupů, nejprve podle počtu podstat světa:
- monismus uznává jednu podstatu světa (např. voda) anebo nekonečně mnoho podstat světa jednoho druhu (třeba atomy)
- dualismus uznává dvě podstaty světa, přičemž jedna je hmotná a druhá nehmotná, jedna nemůže vzniknout z druhé a dohromady tvoří jakousi jednotu (kupř. tělo a duše)
- pluralismus uznává více podstat světa (třeba čtyři živly)
Dále se dají přístupy dělit podle povahy podstaty světa:
- materialismus tvrdí, že podstata světa je hmotná (třeba voda nebo atomy)
- idealismus věří, že podstata světa nemá hmotnou povahu (může to být třeba číslo nebo myšlenka)
Gnozeologie
Gnozeologie je teorie poznání („gnósis“ je řecky „poznání“). Je poznání vůbec možné? Můžeme svět poznat? A do jaké míry? Jestli ano, jakým způsobem máme poznávat? Máme věřit smyslům, rozumu nebo něčemu jinému? Co když nás smysly klamou? A je všechno tohle poznání pravdivé? Jak vlastně poznáme, co je pravda?
Etika
Etika neboli teorie morálky vychází z řeckého „ethos“, tedy „mrav“. Je praktičtější, zabývá se člověkem, dobrem a zlem, dobrým životem apod. Pro ujasnění pojmů:
- etika je teoretická věda, vykládající praktické problémy morálky
-
morálka jsou představy o tom, co je dobré
- představy autonomní morálky si určujeme a tvoříme sami
- v heteronomní morálce jsou pravidla, která nám byla dána zvenčí, třeba od Boha, vlády, společnosti, rodičů atd.
- mravy jsou to, jak se lidé ve společnosti reálně chovají
Existují dva základní etické přístupy:
- hédonismus (z „hédoné“, tj. „tělesná blaženost, slast“ nebo „požitek“) je morálka tělesné blaženosti – to, co se nám fyzicky líbí
- eudaimonismus („eudaimonia“ je vnitřní blaženost duše) je morálka duševní blaženosti – to, co směřuje k duševnímu obohacení
Filozofická antropologie
Filozofická antropologie je teorie člověka (řecky „anthropos“) jako celku, nesoustředí se na jeho určité aspekty. Jinak by to totiž byla nefilozofická antropologie – například biologická, kulturní, sociální atd.