Politika

článek

Politika je společenská činnost, vztahující se k řízení věcí veřejných. Má dva hlavní znaky:

obecný dopad (jak to poznají občané, jak tím budou ovlivněni)
mocenský dopad (moc státu vůči občanům a států vůči sobě)

Rozlišujeme politiku vnější (zahraniční politika, vztahy s jinými státy a nadnárodními organizacemi) a vnitřní (fungování uvnitř státu). Na úrovni státu je politika chápána jako správa věcí veřejných, jejímž cílem je obecné blaho společnosti a umění řídit stát a vztahy mezi národy. Podstatou politiky je konflikt a odlišnost názorů a následné řešení těchto sporů (kompromisy apod.).

Čtyři základní rysy politiky

překonávání odlišností názorů
používání různých postupů (přesvědčování a vyjednávání) k dosažení nějakého společného rozhodnutí
závaznost rozhodnutí
vynucování rozhodnutí s pomocí moci

Typy politiky podle jejího vedení

Pragmatický přístup k vedení politiky znamená, že politická rozhodnutí přináší užitek, mají nějaký přínos a prospěch (v demokracii pro občany, v diktatuře pro sebe), ale morálka nehraje důležitou roli.
Nepolitická (antipolitická) politika je vedena tak, aby byla hlavně a především v souladu s morálkou a morálními hodnotami.
Fundamentalistická politika je založena na slepém dodržování pravidel a hodnot nějakého náboženství nebo ideologie.
Negativistická (mocenská) politika má za cíl získat si moc, držet si ji, a ovládat

Politické systémy

Politika se uskutečňuje prostřednictvím politických systémů. Politický systém je tvořen vztahy mezi

státními orgány (vláda, parlament, ministerstva, úřady, …)
politickými subjekty (politické strany, občanská sdružení)
zájmovými organizacemi
nátlakovými skupinami (odbory)
veřejnými médii (tím do politického systému vstupuje veřejné mínění)

Účast na politice se nazývá „politická participace“, má dvě podoby:

konvenční participace je přijímána jako běžná a obvyklá, protože odpovídá zvykům a pravidlům (volby, vyjadřování názorů např. peticemi a demonstracemi)
nekonvenční participace je (podle názoru společnosti) nezvyklá, nemorální, až nelegální (teroristické útoky, úplatky apod.)

Politické strany

Politická strana je dobrovolná společenská organizace sdružující občany s podobnými politickými názory. Jejím cílem je své hodnoty, cíle a postoje prosadit a uplatnit v politice a tím politiku státu ovlivnit. Politická strana by měla mít:

členy
vlastní program (obsahující jejich názory a postoje, často vycházející z nějaké ideologie)
transparentní financování
u větších politických stran také vnitřní strukturu (krajskou, celostátní, …)

FUNKCE POLITICKÝCH STRAN

zprostředkující funkce – strany navrhují kandidáty a my se tak s nimi seznamujeme a volíme je
integrační funkce – spojuje zájmy občanů v jeden program
socializační funkce – učí své členy i voliče účastnit se politiky
mobilizační funkce – oslovuje voliče a snaží se zvýšit jejich zapojení do politiky
rekrutivní funkce – vybírá a vychovává budoucí elity
ústavní funkce – sestavuje vlády a je zodpovědná za výkon moci

DĚLENÍ POLITICKÝCH STRAN

podle charakteru členství
- masové politické strany usilují o co největší počet členů, takže přijímají prakticky kohokoliv
- strany s omezeným členstvím mají stanovené podmínky pro vstup
podle šířky spektra, které oslovují
- ideologicky úzké strany se orientují na jednu určitou skupinu obyvatelstva (agrární strany se zaměřují na zemědělce apod.)
- catch-all strany oslovují všechny a usilují o podporu celé společnosti
podle ideologické podstaty
- levicové strany – sociální politika a jistoty, rovnost výsledků (přerozdělování), odstranění nezaměstnanosti, sociálně odpovědný silný stát, důraz na prospěch kolektivu
- pravicové strany – rovnost příležitostí, podpora podnikatelských aktivit, odpovědnost jedince, minimalizace kompetencí státu, liberalizace a deregulace

Hospodářská politika

Hospodářská politika propojuje politiku a ekonomiku. Do ekonomiky (neboli hospodářství) totiž vstupuje i stát, aby usměrnil její vývoj k většinovému prospěchu. Cílem hospodářské politiky typicky bývá udržení tzv. „magického čtyřúhelníku“, což znamená:

růst HDP
nízká nezaměstnanost
stabilní inflace
vnější ekonomická rovnováha (vyrovnaný import a export)

V průběhu času se hospodářská politika i její cíle a priority mění, neboť je částečně závislá na tom, kdo je právě u moci. Mezi subjekty, které zasahují do hospodářské politiky, patří parlament, vláda, centrální banka (u nás ČNB), občané (jelikož mají volební právo), mezinárodní organizace, lobbisté, odbory atd.

NÁSTROJE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY

měnová politika – ovlivnění míry inflace a stabilizace kupní síly peněz, měnovou politiku v ČR řeší Česká národní banka (ČNB)
fiskální politika – řeší státní rozpočet (viz Veřejná správa)
důchodová politika
vnější obchodní a měnová politika – regulace měnových kurzů a snaha o dosažení vyrovnané platební bilance

TYPY HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY

Keynesovská – cílem je vysoká zaměstnanost, stát může zasahovat do ekonomiky
neoklasická – cílem je udržení stability cen, stát by neměl do ekonomiky tolik zasahovat, trh se reguluje sám