Přírodní neboli presokratovská (jakože před Sókratem) filozofie se začala rozvíjet v antickém Řecku 6. a 5. století př.n.l. Zabývala se hlavně přírodou a přemýšlela o ní, nic jiného ji zatím nezajímalo.
Mílétská škola
První řeckou filozofickou školou byla škola mílétská v Mílétu na západním pobřeží Malé Asie. V Mílétu a blízkých iónských městech končily všechny asijské obchodní stezky, po kterých se sem dostala i hromada východních myšlenek a kultur. Jelikož vám za filozofování nikdo nic nedá, byli první filozofové z majetných rodin a bohatých měst – Mílétos byl tedy ideální. První filozofové se snažili zjistit, proč a jak vznikají živé věci z neživé přírody. Jak se ve vodě objeví ryby? Jak může ze země vyrůst strom? Nějaká podstata, nějaká pralátka musí trvat i při změně z neživého na živé a naopak. Třeba ryby vznikají z vody a pak v ni zase zanikají.
THÁLÉS Z MÍLÉTU
Za prvního filozofa je považován světaznalý kupec Thálés z Míletu, který se během cest seznámil s astronomií a geometrií. Změřil třeba výšku pyramid podle stínů, které vrhaly, a předpovídal zatmění Slunce. Vypozoroval, že třeba úroda by mohla souviset spíš s počasím než přízní bohů. Byl přesvědčen, že pralátkou („arché“) je voda, protože ji potřebují všichni. Veškerý život podle něj vznikl z vody a svět je placka vznášející se na vodě.
Elejská škola (Eleaté)
Zakladatelem této školy byl v 6. století Parmenidés, který dokazoval nemožnost pohybu a vývoje. Vyzdvihoval rozum proti smyslům, které nás klamou. Jeho následovník Zénon z Eleje podporoval neexistenci pohybu svými aporiemi.
chat_bubblePOJEM METAFYZIKA
Metafyzika je záporný názor na pohyb a vývoj.
chat_bubblePOJEM RACIONALISMUS
Racionalismus klade důraz na rozum jakožto hlavní pramen pravdivého vnímání.
Empedoklés
Parmenidés tedy tvrdil, že se nic nemůže měnit a smyslové vjemy jsou nespolehlivé. Hérakleitos naopak všechno považoval za vývoj a smysly za podstatný zdroj. Jejich spor svým způsobem rozřešil Empedoklés ze Sicílie (který ukončil svůj život skokem do jícnu sopky Etny) – došel ke kompromisu. Parmenidés měl pravdu v tom, že nic se jen tak nemění, že z pralátky nevytvoříme všechna jsoucna. Hérakleitos naopak správně vytušil, že můžeme a musíme věřit svým smyslům a změny, které jimi pozorujeme, jsou reálné. To ale popírá myšlenku jedné pralátky. Empedoklés to vysvětlil tím, že existují hned čtyři pralátky – země, voda, vzduch a oheň. Každé jsoucno pak vytvoříme kombinací těchto čtyř pralátek v různém poměru.
fast_forwardVPŘED
Jak jsme naznačili, jmenuje se to „presokratovská“ filozofie, protože teď přijde na řadu Sókratés.