keyboard_double_arrow_left

Psychické procesy

keyboard_double_arrow_right

článek

krátké trvání
vnímání, myšlení
orientace v okolí

DRUHY PSYCHICKÝCH PROCESŮ

poznávací: seznamování se s novými skutečnostmi
paměť: zapamatovávání, uchovávání
motivační: citové

Vnímání

základ našeho poznávání vnějšího i vnitřního světa
poznáváme to, co působí na naše smyslové orgány
předchází mu čití: proces, při kterém smyslové orgány přijímají informace z okolí

TŘI PROCESY VNÍMÁNÍ

recepce – schopnost přijímat podněty smyslovými orgány
percepce – schopnost uvědomovat si podněty
apercepce – vnímání využívající předchozí zkušenost

VÝSLEDKY VNÍMÁNÍ

počitek: barva, vůně
vjem: zobrazuje obraz předmětu jako celek

DRUHY VNÍMÁNÍ PODLE SMYSLOVÝCH ORGÁNŮ

zrakové: poznávání předmětů i na velkou vzdálenost, důležité při psaní
čichové a chuťové: schopnost odlišit potravu od nebezpečných látek ke konzumaci
sluchové: vnímání řeči, výstražná funkce
hmatové: slučuje informace kožního a pohybového analyzátoru při ohmatávání
pohybové: vnímání polohy těla a kontrola pohybů
doteky: vnímání bolesti, chladu, tepla…

Adaptace: smysly se přizpůsobují podnětům

Představa

schopnost vybavit si podnět, který zrovna nepůsobí na naše smysly
obraz počitků a vjemů v našem mozku

DRUHY PŘEDSTAV

podle smyslových orgánů: zrakové, sluchové, hmatové, čichové
podle obsahu: konkrétní, abstraktní představy
podle podnětu: paměťové, fantazijní

Představy se vybavují na základě asociací (představy se spojují do řetězů).

ASOCIAČNÍ ZÁKONY

dotyk v prostoru a čase: lépe se vybavují zážitky vzniklé na témže místě nebo čase
podobnost a kontrast: vybavují se nám podobné nebo protikladné představy
novost: nové okamžiky se lépe vybavují
četnost: více opakované vzpomínky se lépe vybavují
živost: prožitky, které zanechají hlubší dojem, se lépe vybavují do vědomí
příčiny a následky: paměť si něco vybaví, uvědomí si následek
část a celek: př. úryvek – vybavení celé písničky

Fantazie

vznikají relativně nové představy vycházející ze zkušenosti a z paměťových představ
obrazotvornost

DRUHY FANTAZIÍ

podle způsobu vytváření:
- rekonstrukční fantazie – vytvoření představy na základě schématu
- tvůrčí fantazie – v umělecké tvorbě
podle způsobu vybavování:
- záměrná fantazie – řídí se záměrem
- bezděčná fantazie – nemá záměr

Myšlení

proces řešení problémů
kognitivní (poznávací) proces
dochází ke zpracovávání a využívání informací

VLASTNOSTI MYŠLENÍ

hloubka – jev pochopen do hloubky
šířka – zaměření se na více oborů
pružnost – rychlost reakce na podnět
kritičnost – schopnost nestranně posuzovat
tvořivost – tvůrčí aktivita

FORMY MYŠLENÍ

slovní podoba, jíž člověk vyjadřuje výsledek myšlení

pojem – základní forma
soud – vyjádření vztahu mezi 2 pojmy
úsudek – vyjádření vztahu mezi 2 nebo více soudy
premisa – soudy, ze kterých vycházíme
závěr – vyvozený soud
úsudek – vyvození závěrů z premis

DRUHY MYŠLENÍ

praktické – problém řešíme praktickou činností
konkrétně názorné – problém řešíme využíváním názorných představ
abstraktně teoretické – problém řešíme využíváním abstraktních pojmů a představ

SMĚRY, KTERÝMI SE MYŠLENÍ UBÍRÁ

konvergentní (sbíhavé) myšlení – jedno řešení
divergentní myšlení – více řešení

MYŠLENKOVÉ OPERACE

třídění – srovnávání, uspořádání
analýza – rozbor (rozčlenění celků na části)
syntéza – skládání (spojování částí v celek)
abstrakce – výběr nejdůležitější informací
generalizace – zobecňování (spojování společenských vlastností)
indukce – vyvozování obecných tvrzení z jednotlivých případů
dedukce – opak indukce, aplikace obecných poznatků na konkrétní případ

Řeč

nástroj myšlení
umožňuje komunikaci

DVĚ SLOŽKY ŘEČI

receptivní – porozumění (schopnost přijímat zvukové podněty)
expresivní – vyjadřování (artikulace, fyziologická způsobilost produkovat řeč skrze mluvidla)

DVA DRUHY ŘEČI

vnitřní řeč – řeč sama pro sebe, není vyslovena nahlas
vnější řeč – komunikujeme s okolím
- mluvená
- psaná

PORUCHY ŘEČI

afázie – ztráta řeči
mutismus – oněmění
koktavost – porucha plynulosti řeči
dyslalie – dětská patlavost, porucha výslovnosti

Paměť

uchovávání a používání minulých informací

FÁZE PAMĚTI

zapamatování
- vštěpování si něčeho do vědomí
- druhy:
- bezděčné – co nás zaujalo
- úmyslné – ve škole
uchovávání
- zahrnuje časovou etapu, která uplyne od zapamatování k vybavení
- charakteristické zapomínání (pozitivní – traumatické zážitky)
vybavování
- uvědomění zapamatovaných zážitků
- nikdy není přesnou kopií původního zážitku

DRUHY PODLE UCHOVÁNÍ

krátkodobá
- vybavitelnost informace po dobu několika vteřin či minut
- hlavní jsou zrakové a sluchové vjemy
dlouhodobá
- informace v paměti dlouhodobě zakódována

DRUHY PODLE ZAPAMATOVÁVÁNÍ

mechanická – učení se nazpaměť
logické – vyvozování souvislostí

DRUHY PODLE VNÍMÁNÍ

zraková – výtvarníci
sluchová – melodie, zvuk
pohybová – chůze, tanec
hmatová – chirurg

PORUCHY PAMĚTI

amnézie – úplná ztráta paměti na určitou dobu
atrofie – dočasné vyhasínání dočasných spojů
hypomnézie – člověk si špatně zapamatovává nové věci
hypermnézie – nadměrná výkonnost paměti

Emoce (city)

jsou psychické jevy (procesy), které hodnotí různé situace, skutečnosti, události, průběh a výsledky činnosti jedince
vyjadřují prožívání subjektivního stahu a vztahu k působícím předmětům
prožívání subjektivního stavu je, jak se jedinec cítí – příjemně, či nepříjemně
prožívání subjektivního vztahu je, zda člověka působící podněty přitahují, nebo odpuzují
jsou to emocionální prožitky, které se odrážejí v celé osobnosti

CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY CITŮ

subjektivnost – např. sytý hladovému nevěří
spontánnost – city nejsou závislé na vůli, vznikají samy
aktuálnost – neopakovatelnost, jedinečnost jednoho citu v určité podobě
polarita (protikladnost) – většina emocí má svůj protiklad (např. radost a smutek)
pestrost (časové střídání) – něco trvá zlomek sekundy, něco je na celý život
aktuálnost – neopakovatelnost prožité emoce v téže podobě
adaptace – přenášení pocitu z jednoho člověka na druhého, např. nakažlivý smích
předmětovost – spojeny s myšlenkou, osobou, předmětem, …

AMBIVALENCE

pokud jedinec zároveň prožívá kladné i rozporuplné emoce (zejména k určité osobě nebo skupině)
základní znak citů je polarita = protikladnost (převážná část citů má protiklad – 2 póly)

CITOVÁ ŠKÁLA

záporný cit – smutek
neutrální cit – lhostejnost
kladný cit – radost
astenické = nepříjemné city (nelibost)
- oslabující emoce, snižují aktivitu, zvyšují nesamostatnost, závislost, neprůbojnost
stenické = příjemné city (libost)
- podněcující, mobilizační, posilující (energie), zvyšuje sebevědomí, radost ze života

PROJEVY EMOCÍ

fyziologické projevy (např. zrychlení a zpomalení dechu, tepu, zblednutí, zčervenání, pocení)
neverbálně (ve výrazu tváře, poloha a držení těla, pohyby)
verbálně

VLASTNOSTI EMOCÍ

citlivost – citová dráždivost, jak snadno a rychle city vznikají
citovost – bohatství, chudost citů (šíře citů)
náladovost – citová labilita, rychlost střídání citů v čase
intenzita – hloubka nebo povrchnost citů
citová zralost – rovnováha mezi rozumovou a citovou složkou prožívání
sugestibilita (ovlivnitelnost) – podléhání druhým
zranitelnost – míra citové odolnosti vůči podnětům
ovladatelnost – řízení citového prožívání výrazovost (míra vnějšího projevu emocí)
citový optimismus a pesimismus

JAK A KDE VZNIKAJÍ CITY

anatomicko-fyziologický základ citů: mozkové centrum citu je v hypotalamu a mezimozku (kousek vedle je centrum pudů a instinktů)
vegetativní nervová soustava ovlivňuje city – např. zčervená
úzká souvislost mezi city a činností vnitřních orgánů
- důležitá je činnost žláz s vnitřní sekrecí (štítná žláza, pohlavní žláza) – např. tréma, pocení rukou
- vylučování hormonů do krve ovlivňuje naše prožívání (zvýšená cit. dráždivost)
vyšší nervová soustava ovlivňuje, zda jsme flegmatici (stabilní reakce), cholerici (labilní reakce), extroverti či introverti

DĚLENÍ EMOCÍ Z HLEDISKA VÝVOJE

nižší emoce – vývojově starší
- souvisí s biologickými potřebami, instinkty a pudy (kontrolovány)
- např. agrese, únava, strach
vyšší city (city společenského vědomí) – vývojově mladší
- vznikají během socializace jedince, jsou typické pouze pro člověka
- city intelektuální – prožívá jedinec při poznávací činnosti
- city estetické – prožívá jedinec při hodnocení působících podnětů z hlediska krásna
- city etické (morální) – prožívá jedinec při dodržování nebo porušování společenských pravidel, morálních principů (cit pro dobro a zlo, spravedlnost)

DĚLENÍ EMOCÍ Z HLEDISKA DÉLKY TRVÁNÍ A INTENZITY

afekty = krátce probíhající, silné, bouřlivé emocionální reakce (snížená sebekontrola, vysoce intenzivní)
- útočné – od rozhořčení po hněv a zuřivost, agrese: slovní, brachiální (tlučení), autoagrese (výčitky, pocity viny)
- obranné – strach, neklid, nervozita, mírný úlek, překvapení, obava, zděšení, panický strach
- strach objektivní – např. strach ze zubaře
- strach subjektivní – když nemáme zkušenost, např. fóbie z výšek nebo z pavouků
- pláč – výraz smutku z neúspěchu, ze ztráty blízkého, z bolesti
- údiv, překvapení, úžas
- sociální afekt = člověk prožívá vědomí podřazenosti vůči někomu, kdo je nadřazený, více hodnotí společnost než sebe (př. závislost, obdiv, respekt, pocit méněcennosti, hrdost)
citové stavy = nálady = dlouhotrvající a nepříliš intenzivní prožívání vlastního subjektivního stavu
- na delší dobu ovlivňuje naše prožívání a chování
- nálada poznamenává naše chování, vnímání (pesimisté vidí všechno černě, optimisté růžově)
- záleží na typu osobnosti, na ovladatelnosti, na citovosti a zralosti
- zvláštní citový stav je tréma (způsobí „okno“ = svérázný druh strachu trvající delší dobu)
- příčina: neúspěch, nedostatek sebedůvěry, nejistota
vášně = dlouhotrvající, poměrně silné emocionální stavy, které ovlivňují myšlení a činnost člověka (základem každého koníčku, zájmu, vztah k někomu či něčemu)
citové vztahy = více nebo méně dlouhotrvající emocionální stavy, prožívání subjektivního vztahu k osobě nebo předmětu či zvířátku
- intenzivní citové vztahy mohou být silným motivem jednání – např. vražda ze žárlivosti

PORUCHY EMOCÍ

emoční labilita
- citová nestálost, značná proměnlivost emocí
fobie
- chorobný strach, nelze potlačit vůlí
- arachnofobie (pavouci), klaustrofobie (uzavřené prostory), agorafobie (otevřené prostory)
deprese
- stav projevující se smutkem, plačtivostí, zpomaleností, nic nemá smysl
maniodeprese
- střídání depresivních a manických stavů
- manie = plný energie, nadšení, veselí, aktivity

TEORIE EMOCÍ

autor: Robert Plutchik (1927–2006)
mají genetický základ → mechanismy k přežití
strach, smutek, hněv, radost, hnus, přijetí, překvapení, očekávání

Motivace

motivace – soubor psych. procesů, které člověka podporují či tlumí v jeho činnosti
motiv – pohnutka, psychologická příčina reakcí, činností a jednání člověka, základní forma motivu je potřeba
potřeba – stav nedostatku či nadbytku něčeho, co člověka vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojuje

DĚLENÍ POTŘEB

biologické (vrozené) – např. potřeba dýchat, spát
sociální (získané)
- kulturní: vzdělání, kulturní život
- psychické: radost, štěstí, láska

HIERARCHICKÉ USPOŘÁDÁNÍ POTŘEB

uspořádané podle důležitosti pro člověka
autor: A. H. Maslow (1908–1970)

fyziologie
bezpečí, jistota
láska
ocenění, uznání
seberealizace

FORMY MOTIVU

zájem – kladný vztah člověka k činnostem (vyhraněný zájem – záliba)
hodnota – vlastnost ve spojitosti s uspokojováním potřeb a zájmů
cíl – uvědomělý směr aktivity

Frustrace

psych. stav a chování člověka, které jsou vyvolané rušivou překážkou na cestě k určitému cíli a uspokojení potřeb
obranné frustrační mechanismy – agrese, únik ze situace k alkoholu atd.
frustrační tolerance – stupeň odolnosti vůči frustrace

Deprivace

chronické neuspokojování potřeb nebo nedosahování vytčených cílů
dochází k ní, když jsou potřeby splněné na úrovni existenčního minima

PODOBY DEPRIVACE

biologická – nedostatek spánku, tepla atd.
senzorická (smyslová) – nedostatek podnětů
sociální – sociální izolace
citová – neuspokojování potřeby lásky a jistoty
motorická – nemožnost přiměřeného pohybu

Vůle

označuje soubor psych. procesů a vlastností, které zajišťují řízení lidské činnosti a dosahování cílů
nejvyšší úroveň motivace
vůle lze posilovat našim odhodláním, sportem atd.

VÝSKYT VOLNÍCH PROCESŮ

v přípravné fázi
- uvědomění si vnějšího nebo vnitřního motivu
- následuje volba cíle a rozhodování
v průběhu činnosti – realizování vytyčeného cíle, překonávání překážek

VOLNÍ VLASTNOSTI

vlastnosti podmíněné vůlí člověka, vyjadřují záměrné úsilí směřující k cíli
př. odpovědnost, vytrvalost, spolehlivost, sebeovládání, svědomitost, sebehodnocení
volní vlastnosti souvisí se sebevýchovou

PORUCHY VŮLE

hypobulie – snížená vůle
abulie – úplná ztráta vůle
hyperbulie – nadměrná vůle

Konflikt

vede k neuspokojení člověka, může být i zdrojem motivace

DĚLENÍ KONFLIKTŮ

vnější – např. střetnutí rodiče s dítětem
vnitřní – střetnutí dvou zájmů nebo potřeb

ČTYŘI DRUHY KONFLIKTŮ

dvou pozitivních sil – jedince lákají 2 cíle, ale nelze se věnovat oběma
dvou negativních sil – splnit nepříjemný úkol, nebo přijmout trest za nesplnění
mezi pozitivní a negativní silou – např. dítě si chce pohladit psa, ale bojí se
dvojitý konflikt kladných a negativních sil – např. dítě chce vylézt na strom, ale bojí se, zároveň ho sledují přátelé, od nichž chce získat obdiv