Rodinné právo je jedno z devíti hlavních odvětví práva. Zabývá se rodinnými vztahy, výchovou a péčí o děti, rozvody apod.
fast_rewindZPÁTKY
Systém práva a důležité základní informace popisujeme v kapitole Právo a jeho systém.
Manželství
Manželství je definováno jako trvalý svazek muže a ženy (vzniklý v souladu se zákonem) za účelem založení rodiny, řádné výchovy dětí a vzájemné podpory a pomoci. Manželství mohou uzavřít jen dvě osoby opačného pohlaví, obě plnoleté (nebo zplnoletněné), bez vzájemných příbuzenských vztahů a takové, které nejsou zatím v žádném manželském svazku (to je princip monogamie). Manželství může vzniknout jen svobodně a dobrovolně, způsobem předepsaným zákonem – před příslušným orgánem veřejné moci, církve nebo náboženské společnosti. Muž a žena jsou si ve vztahu jednoznačně rovni.
VZNIK MANŽELSTVÍ
Pro vznik manželství je potřeba dobrovolný souhlas muže i ženy před příslušným orgánem za přítomnosti dvou svědků. Existuje sňatek občanský a církevní – církevní může následovat po občanském, ale ne naopak. V předdodatkovém řízení je předem nutné, aby se oba budoucí manželé ujistili, že znají své zdravotní stavy (například dědičné choroby) a zvážili budoucí majetkové vztahy.
Zasnoubení není nijak právně závazné, právní řád ho nijak neřeší a žádná práva ani povinnosti z něj nevyplývají.
PRÁVA A POVINNOSTI MANŽELŮ
Oba manželé mají rovná práva a povinnosti. Jsou si povinni úctou, musí žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, vytvářet zdravé rodinné prostředí a pečovat o děti. Životní úroveň všech členů rodiny by měla být srovnatelná, každý se o to snaží, jak nejlépe může – finanční plnění má stejný význam jako péče o rodinu.
RODINA
O záležitostech rodiny a způsobu života by se měli manželé dohodnout, pokud se tak nestane, může toto upravovat soud. V běžných záležitostech právní jednání jednoho manžela zásadně zavazuje a opravňuje oba společně a nerozdílně. V neběžných záležitostech musí dát jeden z manželů druhému souhlas k jednání (např. nákup jachty za milion ze společného jmění většinou není běžný, takže je k tomu potřeba souhlas druhého z manželů).
SPOLEČNÉ JMĚNÍ MANŽELŮ (SJM)
Společné jmění manželů je souhrn společných aktiv (majetek a vlastněné finance) a pasiv (dluhy a závazky). Může existovat v různých režimech:
- zákonný režim (nejčastější, bez vlastních smluv a dohod, spoléhá na zákon)
- smluvený režim (dohoda o společném vlastnictví)
- režim založený na rozhodnutí soudu
Zákonný režim určuje, že všechna aktiva a pasiva, která manželé nabyli v době manželství, spadají do SJM, s výjimkou:
- věcí osobní potřeby
- náhrad újmy („bolestné“, odškodnění, …)
- všeho, co bylo jednomu z manželů dědičně odkázáno nebo darováno
- peněz z prodeje všeho výše uvedeného (nikoliv však např. z pronájmu)
Do SJM tedy spadá:
- zisk z toho, co náleží jednomu z manželů (peníze z pronájmu zděděného bytu)
- podíl jednoho z manželů v obchodní společnosti nebo v družstvu
- to, co slouží k výkonu povolání
- obvyklé vybavení domácnosti (lednička, postel, …)
-
převzaté dluhy (nevzniklé ze zákona), ledaže:
- se týkají majetku jednoho z manželů
- je převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého
Nesezdané soužití
Dvě osoby v nesezdaném soužití společně trvale žijí v jedné domácnosti a společně financují chod domácnosti a své potřeby. Právně se tito dva označují jako „druh“ a „družka“. Nevzniká zde SJM a může to být nevýhodné při dědění.
Registrované partnerství
Registrované partnerství je trvalé společenské soužití dvou osob stejného pohlaví a blíží se v některých ohledech k manželství. Vzniká souhlasem před příslušným úřadem.
Rodičovství
Rodiče mají právo rozhodovat o podstatných otázkách v životě dítěte, zároveň však za dítě nesou zodpovědnost. Rodiče mají povinnost pečovat o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj dítěte, chránit ho, udržovat s ním osobní styk, zajistit mu výchovu a vzdělání, spravovat jeho jmění (v zájmech dítěte) a zastupovat ho v různých jednáních a řízeních.
Náhradní péče o dítě
Nemůže-li dítě vyrůstat ve své přirozené rodině, musí v zájmu blaha zasáhnout stát, a to jedním z těchto způsobů:
- osvojení (adopce)
- pěstounství
- poručenství
- opatrovnictví
- svěření do péče jiné osoby
- ústavní výchovy
OSVOJENÍ (ADOPCE)
Osvojení (neboli adopce) je přijetí dítěte za vlastní – zanikají všechny vztahy s původní rodinou, vznikají vztahy s adoptivní rodinou, jako kdyby se dítě narodilo tam, mění se příjmení dítěte v rodném listě. Osvojení je prakticky nezrušitelné (výjimečně ho lze zrušit do 3 let).
PĚSTOUNSTVÍ
Pěstounství je dlouhodobá péče o dítě, při které ale nevzniká příbuzenský vztah (nemění se příjmení, právně je pěstoun jen zákonným zástupcem, nikoliv rodičem).
PORUČENSTVÍ
Poručník vykonává všechna práva a povinnosti rodičů, když rodiče zemřeli nebo byli zbaveni rodičovské odpovědnosti. Vyživovací povinnost v takových případech přebírá stát. Poručník je stanoven soudem a soud na něj i dohlíží.
OPATROVNICTVÍ
Opatrovník vykonává jen některá z práv a povinností za rodiče. Krátkodobé opatrovnictví může nastat, když například dítě uteče z domu nebo dojde k vážnému úrazu u rodičů. Tzv. kolizní opatrovník pak zastává určená práva a povinnosti. Dlouhodobé opatrovnictví znamená třeba správu jmění dítěte.