Socializace

Socializace je proces zespolečenšťování člověka neboli začleňování člověka do společnosti. Uskutečňuje se prostřednictvím sociálního učení. Z člověka se díky ní stává kulturní bytost schopná fungovat ve složitém systému lidské společnosti. V procesu socializace působí nejbližší příbuzní (utvářejí vzhledem k dítěti primární skupinu), škola, vrstevnická skupina atd. Výsledkem socializace je porozumění kultuře, přijetí jejích prvků, souboru hodnot a norem dané společnosti.

Socializace je celoživotní proces, neustále vstupujeme do kontaktů a vztahů s ostatními lidmi:

• primární socializace – nejintenzivněji probíhá v raném dětství
• sekundární socializace – člověk si hodnoty, normy a pravidla později osvojuje i v dalším průběhu života, např. při nástupu do zaměstnání, založení rodiny (probíhá během pozdějšího dětství a v pubertě)
• terciální socializace – probíhá v dospělosti

Během socializace může docházet k socializačním problémům (např. izolace jedince v dětství). Člověk a společnost se vzájemně ovlivňují (oboustranný vztah), socializace zajišťuje plynulost společenského vývoje. Člověk se socializuje, ale zároveň i individualizuje (personalizace) – proces sebeuvědomování, schopnost samostatně myslet a jednat.

chat_bubblePOJMY RESOCIALIZACE A REEDUKACE

Resocializace označuje chtěný i nechtěný proces zbavování se původních vzorců chování a hodnot, za kterým následuje přijímání vzorců nových, mnohdy radikálně odlišných (např. pobyt ve vězení, nástup do nového zaměstnání, odchod do důchodu, …). Reedukace je převýchova, specifická varianta resocializace uplatňovaná u osob s poruchami chování nebo s patologickým chováním.

Základní aspekty socializace

• osvojení si základních kulturních návyků (např. slušné chování, stolování atd.)
• účelné používání předmětů denní potřeby
• osvojení si mateřského jazyka a dalších forem komunikace
• vzdělání – základní poznatky
• základní sociální role
• orientace v základních společenských normách a hodnotách
• postupný vývoj sebekontroly

Co ovlivňuje socializaci

• vývoj jedince (ontogeneze) je složitý proces, ve kterém dochází ke kvalitativně odlišným změnám:
  • biologické (tělesné – vliv dědičnosti)
  • psychologické (změny emocí, citů a postojů k sobě i okolí)
  • sociální – působení vnějších vlivů (rodina, prostředí, společnost, kultura)
• socializace směřuje k samostatnosti a rostoucí nezávislosti
• aktivita jedince – člověk je sám tím, kdo svůj život aktivně utváří a nese za něj odpovědnost

Dědičnost vs. prostředí

• dědičnost – přenos znaků a vlastností z jedince na jeho potomky (geny)
• prostředí – veškeré vlivy, které ovlivňují život jedince (životospráva)
• spory o to, co je člověku vrozené a co získává během života
• dnes: vzájemné působení obou faktorů

Problémy se sociální adaptací

• ohrožení procesu socializace při absenci určité zkušenosti
• např. agresivita dětí způsobená nevhodnou výchovou, obtížné začlenění do kolektivu a potíže s navazováním přátelství, potíže s respektováním pravidel apod.

PSYCHICKÁ DEPRIVACE

• stav vzniklý následkem náročných životních situací
• člověk nemá dlouhodobě uspokojeny základní potřeby (nedostatečné hygienické podmínky, špatná výživa, týrání, zanedbávání apod.)
• následek: zaostávání ve vývoji, celkové neprospívání dítěte
• co může vést k psychické deprivaci:
  • extrémní sociální izolace („vlčí děti“)
  • podmínky ústavní výchovy (dětské domovy aj.)
  • podmínky v rodině (časté konflikty, špatné sociální podmínky, zanedbávání či týrání dítěte)