Soudní moc (jurisdikci) má u nás v rukou Ústavní soud a soustava dalších (běžných) soudů. Soudy jsou nezávislé a běžní soudci jsou doživotně jmenováni prezidentem. Musí jim být minimálně 30 let a v 70 letech přestávají aktivně soudit, ale funkce jim zůstává. Jsou prakticky neodvolatelní. Pokud soudce nesoudí spravedlivě nebo překračuje své pravomoci, může na něj být podána „kárná žaloba“. Soudce nesmí být zároveň prezidentem nebo členem parlamentu, nesmí působit ve státní správě nebo místní samosprávě a nesmí vlastnit podnik či firmu.
SOUDNÍ PRAVOMOCI
- Ústavní soud má ústavněprávní pravomoc – rozhoduje o ústavnosti zákonů a zákonných předpisů
- běžné soudy mají civilněprávní pravomoc – rozhodují spory mezi stranami – a trestněprávní pravomoc – rozhodují o vině a trestu
- správní soudy mají správněprávní pravomoc – přezkoumávají rozhodnutí správních orgánů
Ústavní soud
Ústavní soud stojí mimo systém běžných soudů – jako jediný rozhoduje, zda jsou zákony v souladu s ústavou. Také může jako jediný soudit prezidenta. Může také rušit nařízení a vyhlášky. Ústavních soudců je většinou 15, ale soud funguje dál i v případě, že jich je zrovna méně. V konkrétních případech pak může rozhodovat třeba jen jeden samotný soudce. Jsou jmenováni prezidentem na 10 let, ale toto funkční období se může libovolněkrát opakovat. Ústavní soudce musí být starší 40 let a mít právní praxi.
Hierarchie běžných soudů
OKRESNÍ SOUDY
nejmenší pravomoci, podřazené všem ostatním
-
většinou řeší občanskoprávní, rodinné, pracovní, hospodářské a obchodní spory nebo méně závažné trestné činy
v Praze se jim říká soudy obvodní, v Brně soudy městské
KRAJSKÉ SOUDY
druhý stupeň
-
řeší právně složitější občanskoprávní i komplikovanější trestní spory, nebo ty společensky závažné (ochrana osobnosti, autorské právo)
v Praze je to Městský soud (!)
VRCHNÍ SOUDY
vykládají zákony, předpisy atd.
slouží jako odvolací soudy
jsou dva: pro Čechy v Praze a pro Moravu v Olomouci
NEJVYŠŠÍ SOUD
vrcholný orgán
sleduje a zjišťuje zákonnost rozhodnutí Vrchních soudů
sídlí v Brně
Řízení před soudy
Je zákonem stanoveno, kdo bude s jakým sporem přiřazen ke kterému soudu. Nikdo nesmí být odjat svému zákonnému zástupci. Kdokoliv z účastníků řízení může podat stížnost na „podjatost soudce“ (= zaujatost, osobní zájem, kvůli kterému soudí neobjektivně). Všichni (nehledě na majetek, příslušnost, postavení ve společnosti) jsou si před soudem rovni, mají stejná práva a stejné povinnosti. Jednání před soudem jsou veřejná (lze udělat bezpečnostní výjimku); rozsudek s odůvodněním je pak veřejný vždy.
Soudce
bezúhonný občan starší 30 let s vysokoškolským právnickým vzděláním a justiční zkouškou
jmenován doživotně prezidentem, funkce se ujímá slibem
-
může rozhodovat sám (jako samosoudce) nebo v senátu (v důležitějších sporech) – ten je zpravidla tříčlenný (předseda soudu a dva přísedící)
hubKONTEXT
Moc je u nás rozdělena mezi tři složky: moc zákonodárná, výkonná a soudní.