Kritéria, podle kterých rozdělujeme společnost na vrstvy, jsou:
- horizontální – řazení jedinců do uskupení, mezi nimiž není rozdíl v dimenzi vyšší nižší (např. učitelé různých aprobací)
- vertikální – umisťování jedinců výše nebo níže na společenském žebříčku (rodový původ ve stavovské společnosti, majetek, vzdělání)
Hlavní druhy společenské diferenciace
- demografická struktura – pohlaví, věkové skupiny, …
- etnická a národnostní – vztahy mezi národnostmi, projevy skupinového vědomí, …
- profesní – dělba práce, povolání, zaměstnání, kvalifikace, …
- socioekonomická – majetek, příjmy, životní úroveň, …
- sociokulturní – vztahy kultur, subkultur, trávení času, kulturní hodnoty, …
- struktura moci – vliv a moc spjata s dělbou práce, kooperace, politický systém, …
- prostorová – přírodní nebo umělé prostředí, …
Sociální mobilita ve společnosti
Jako sociální mobilita se označují pohyby mezi společenskými pozicemi v různých strukturách společnosti.
-
horizontální mobilita – přestěhování do jiných čtvrtí, měst, nová manželství, …
-
vertikální mobilita – společenský vzestup a sestup
-
intragenerační – probíhá během života jedné generace, v průběhu životní dráhy
-
intergenerační – dochází ke změnám společenského postavení mezi generacemi (např. rozdíly mezi vzdělaností rodičů a dětí)
Teorie o nerovnosti ve společnosti
STRATIFIKAČNÍ TEORIE (MAX WEBER)
- stratifikace (neboli vrstvení) označuje nerovnost mezi různými skupinami lidí
- stratifikace postihuje hierarchické uspořádání sociálního systému
-
Max Weber dělí společnost na 4 hlavní třídy:
- vyšší vrstvy
- maloburžoazie
- „třída bílých límečků“
- manuálně pracující („třída modrých límečků“)
- důležité je dělení podle ekonomického hlediska, ale ještě důležitější je odměna, jakou lidé na trhu dostávají
- důležitý je tedy společenský status (místo na společenském žebříčku), který je určen převážně naší prací (pravidelnost mzdy, úroveň vyžadované kvalifikace, manuální vs. intelektuální práce, pracovní podmínky, prestiž atd.)
- typ povolání ovlivňuje a je přímo závislý na životním stylu
- lidé se více identifikují s těmi, kdo mají stejný životní styl, než s těmi, co mají tutéž ekonomickou pozici
-
je potřeba rozlišovat:
- subjektivní kritéria – sebezařazení, řazení druhých, prestiž
- objektivní kritéria – příjem, majetek, dosažené vzdělání, mocenské postavení, složitost práce, bydlení (sociální ekologie)
- předpoklad: ve stratifikované společnosti mezi sebou jednotlivá kritéria mají souvislost – lepší vzdělání znamená složitější práci, tím pádem i vyšší příjem, prestiž a větší podíl na moci
infoSTRATIFIKACE SPOLEČNOSTI V ČR
- zajištěná střední třída (22 %) – vysoké příjmy a nahromaděný majetek, velká síť známých, ale malý počet přátel a blízkých (např. advokáti, lékaři, manažeri)
- tradiční pracující třída (14 %) – solidní majetek, mírně nadprůměrné příjmy, nepříliš zapojení do lokálních vazeb (např. řemeslníci, kvalifikovaní dělníci)
- nastupující kosmopolitní třída (12 %, často pracovníci ve finančnictví či specialisté v technických oborech)
- třída místních vazeb (12 %) – dobré kontakty, podprůměrné příjmy, nižší náklady na život na venkově
- strádající třída (18 %) – všechny generace a všechny věkové kategorie, často čelí exekucím (např. prodavači, pracující ve stavebnictví, nezaměstnaní)
- ohrožená třída (22 %) – podprůměrné příjmy i majetek, ohroženi rozvody a ztrátou zaměstnání
TŘÍDNÍ TEORIE (KARL MARX)
- Karel Marx (1818–1883) byl německý myslitel, žil v Londýně, nelze ho považovat za sociologa, ale jeho dílo nesmírně ovlivnilo celou řadu sociologů
- materialistické pojetí historie – hlavní jsou ekonomické podmínky
- hnací silou dějin jsou konflikty mezi třídami (jde tedy o „dějiny třídního boje“)
- rozpad tradiční společnosti souvisí s rozvojem kapitalismu (to je společnost, v níž menšina ovládá výrobní prostředky a většina je nucena jim prodávat svou pracovní sílu), který vyvolává třídní konflikt
- existují dvě třídy: buržoazie a proletariát
- všechny procesy probíhají v neustálých rozporech (nová výroba vytlačuje starou technologii) – nutná je revoluce (radikální společenská změna)
- třídní boj povede nutně k diktatuře proletariátu a ta bude přechodem ke zrušení tříd a beztřídní společnosti
- cílem je tedy vytvořit společnost bez tříd, výrobní prostředky musí být ve společném vlastnictví
-
tato teorie obsahuje i vlastní teorii dějin – historický materialismus:
- společnost je dějinný proces hnaný dopředu rozpory a konflikty
- dějiny jsou interpretovány jako sled etap třídního boje – základní společenské třídy se nacházejí ve vzájemném antagonismu, konfliktním vztahu
- cílem je vytvořit beztřídní společnost – společnost komunismu
- po Marxově smrti Engels jeho učení „zjednodušil“
TEORIE SOCIÁLNÍHO KONFLIKTU PODLE RALFA DAHLENDORFA
- kniha Moderní sociální konflikt
- dělení společnosti na základě postavení ve struktuře moci ve všech oblastech života
- záleží na funkci (vládnoucí vs. ovládaný) a na tom, kdo má nástroje moci (politici, podnikatelé, …)
- společenské třídy mohou žít vedle sebe, v souladu, ale i ve střetu (střet zájmů je zdrojem konfliktu)
- třídní konflikt je dynamizující faktor vývoje, pokud probíhá za dohodnutých podmínek a sdílenými pravidly (poznat třídní vztah a stanovit pravidla řešení)
TEORIE SOCIÁLNÍHO KONFLIKTU PODLE PIERRA BOURDIEU
- Pierre Bourdieu byl francouzský sociolog, zdůrazňoval reprodukci mocenských vztahů a sociální nerovnosti pomocí prostředků symbolických a kulturních, spíše než prostřednictvím procesů ekonomických
-
teorie kulturního kapitálu (kapitál je ovládání zdrojů, ale i ovládání lidí) rozlišuje
několik druhů kapitálu:
- ekonomický kapitál – je důležité, zda je majetek z rodiny či ne
- sociální kapitál – vyplývá ze sociálních sítí, využívání příbuzenských vztahů a známých (např. nepotismus), cílem je ovládat druhé
- kulturní kapitál – získává se procesem socializace v rodině a vzděláváním, jde o vědění o tom, jak se práce dělá a proč (hlavně v oblasti komunikace), umět být v pravý čas na pravém místě a říct to pravé (tzv. symbolická dominance)
- politický kapitál – síť užitečných vazeb prostřednictvím politických struktur