populace: cca 1,39 mld. obyv. (2021, druhý nejlidnatější světadíl)
rozloha: cca 30 mil. km2
nejvyšší bod: Uhuru (jeden z vrcholů Kilimandžára) (5 895 m n. m.)
Poloha a členění
leží na všech polokoulích (většina ale na severní a východní) – územím prochází jak rovník, tak i nultý poledník
málo členité pobřeží
relativně málo ostrovů (největší z nich je Madagaskar v Indickém oceánu, mezi další ostrovy patří Maskarény, Seychely, Zanzibar, v Atlantiku pak Kapverdy a Kanárské ostrovy)
od Asie odděluje Afriku Suezský průplav (dokončen 1869)
od Evropy ji odděluje Gibraltarský průliv (14 km)
Reliéf
převážně hornatý
vysoká průměrná nadmořská výška (750 m n. m.)
jihovýchod Afriky je vůbec nejhornatější, např. Dračí hory
nížiny jen u pobřeží
severní Afrika je tvořena starým Africkým štítem a obsahuje staré horniny
pohoří Atlas na severozápadě Afriky (území Maroka) – počítá se k Alpám, jelikož byl také vyvrásněn srážkou Africké a Eurasijské litosférické desky
na východě Afriky dochází k divergenci litosférických desek (Somálské a Africké)
vzniká Východoafrická příkopová propadlina – soustava geologických zlomů a příkopů, které se táhnou od Adenského zálivu až k Mosambickému průlivu
Východoafrická vysočina na východě Afriky – tři nejvyšší Africké hory, na jejím západním okraji jsou masivy Ruwenzori a Virunga
ve vnitrozemí najdeme náhorní plošiny a pánve (např. Čadská, Konžská, Etoša)
aktivní sopky v Dračích horách, v pohoří Ruwenzori, sopečná horstva Hoggar, Tassili (jihovýchod Alžírska), Tibesti (Libye, Čad), Adamauské pohoří (Kamerun) a Dárfúr (Súdán)
pouště – viz Přírodní krajiny níže
dva ledovce: Kilimandžáro a Mt. Kenya ve Východoafrické vysočině
Vodstvo
třetinu území tvoří bezodtoková oblast (např. Sahara a Čadská pánev)
nejdelší africkou řekou je Nil (6 671 km) – má dva různé prameny:
Modrý Nil pramení v jezeru Tana
Bílý Nil pramení ve Viktoriině jezeru
největší průtok má řeka Kongo – dva prameny Lualaba a Luvua
nejvyšší vodopád na světě Tugela v Jižní Africe
národní park Viktoriiny vodopády na řece Zambezi
v oblasti Východoafrické příkopové propadliny se nacházejí jezera tektonického původu (Tanganika, Malawi)
Viktoriino jezero („Ukerewe“) je největší v Africe
dále šoty – slaná bezodtoková jezera (např. Čadské jezero)
Suezský průplav
spojuje Středozemní a Rudé moře
prochází Egyptem
skoro 200 km na délku
dokončen a otevřen v roce 1869
Podnebí
nejteplejší světadíl
většina Afriky se nachází v tropickém podnebném pásu, okraje v subtropickém (severní Afrikou probíhá obratník Raka, jihem obratník Kozoroha)
studené proudy (Kanárský, Benguelský) na západě způsobují sucho (pouště Namib a Kalahari)
teplý proud Střelkového mysu přináší na východ srážky
na severu vanou jihozápadní větry, trochu více na jih severovýchodní pasáty, na jih od rovníku jihovýchodní pasáty – sbíhají se nad rovníkem („zóna sbíhavosti pasátů“, tlaková níže), úplně na jihu severozápadní větry
národní parky: Serengeti, Krugerův NP (nejstarší), Kafue
Přírodní krajiny
TROPICKÉ DEŠTNÉ LESY (DŽUNGLE)
po obou stranách rovníku – v Konžské pánvi a Guinejském zálivu (povodí Konga)
liány, orchideje, až 60 m vysoké stromy
tropické dřeviny – ratan, mahagon, eben, teak
želvy, opice, krokodýli, aligátoři, kajmani, papoušci, anakondy, mnoho hmyzu, tygři atd.
národní parky Virunga a Upemba
SAVANY
rozsáhlé travnaté porosty s ostrůvky stromů a keřů
severně a jižně od džunglí
tvoří většinu afrických národních parků a chráněných území
největší je NP Serengeti
nejstarší je Krugerův NP
dále Olduvai, Ngorongoro, Masai Mara, Tsavo, Kafue, Etoša, Kilimandžáro, ...
Sahara – největší poušť na světě (9 mil. km2, větší než Austrálie)
v překladu znamená „poušť“
převážně skalnatá (tzv. hamada) a štěrkovitá (serír), písek je jen na jedné pětině Sahary!
Sahel – jižní okraj Sahary, tzv. „pás chudoby a hladu“
součástí jsou Libyjská, Arabská a Núbijská poušť
dále pouště Kalahari nebo Namib
obrovským problémem je dezertifikace (rozšiřování pouští) kvůli nedostatku srážek a dobytku, který spásá a zadupává rostliny
sukulenty, kaktusy, v oázách palmy, datlovníky, fíkovníky atd.
velbloudi, štíři, hadi, pouštní lišky atd.
SUBTROPICKÁ KRAJINA
na severním a jižním okraji Afriky
macchie (nízké tvrdolisté keře), olivovníky, citrusy, cedry, borovice atd.
osli, cikády, ještěrky, hadi, muly atd.
mnoho endemitů, tzn. druhů, které se vyvíjely izolovaně a nežijí nikde jinde na světě (např. lemuří na Madagaskaru jsou endemiti)
Obyvatelstvo
druhý nejlidnatější kontinent
světadíl s nejrychleji rostoucím počtem obyvatel (přírůstek 2,4 % ročně)
nejzalidněnější je tropický pás kolem jezer, jihovýchodní pobřeží (Mosambik, Tanzanie), severní pobřeží (Alžírsko, Tunisko), údolí Nilu (Egypt) a pobřeží Guinejského zálivu (Nigerie, Ghana)
děti tvoří více než polovinu obyvatel (tzv. progresivní věková pyramida)
špatná životní a zdravotní úroveň
průměrně 4 děti na 1 matku
vysoká kojenecká úmrtnost (každé 10. dítě umírá během prvního roku života)
Berbeři, Tuaregové, Tibuové, Afrigové (v saharských horách, možná je od nich odvozen název světadílu)
přistěhovalí Arabové (od 7. stol.), Beduíni (arabští nomádi)
potomci evropských kolonialistů (např. Búrové jsou potomci Nizozemců, Belgičanů a Němců v Jižní Africe)
JAZYKY
přes 1000 jazyků a řada místních dialektů
vlivem kolonialismu jsou jako úřední jazyky rozšířené např. angličtina, francouzština nebo portugalština
někde jsou úředním jazykem i původně domorodé jazyky – např. svahilština (v Tanzanii, Keni, Rwandě a Ugandě)
v severní Africe arabština
na Madagaskaru malgaština
NÁBOŽENSTVÍ
islám (45 %) – v severní Africe, Sahelu a východní Africe
křesťanství (40 %)
katolické – v západní a jižní Africe
protestanské – v Jihoafrické republice
etiopská pravoslavná církev – v Etiopii
Koptové – egyptští křesťané (mají katolickou i pravoslavnou církev)
tradiční přírodní náboženství (animismus, asi 15 %) – ve střední a jižní Africe
hinduismus – na Mauriciu
Hospodářství
převážně rozvojové a chudé země
nejchudší je subsaharská Afrika a Sahel – konkrétně např. Burundi a Somálsko
naopak ekonomicky nejúspěšnější jsou JAR a Botswana
„neokolonialismus“ – ekonomická závislost na vyspělých zemích, které zde hospodaří
hospodářství silně orientováno na zemědělství – zaměstnává 75 % ekonomicky aktivního obyvatelstva
služby jsou ve většině států na velmi nízké úrovni
chybí kvalitní dopravní infrastruktura, významná je říční doprava (Nil, Kongo, Niger)
ZEMĚDĚLSTVÍ
převážně ruční, bez strojů, hnojiv a postřiků
zemědělství negativně ovlivňují klimatické vlivy (např. extrémní sucha), půdní eroze, dezertifikace, škůdci, nemoci dobytka nebo výkyvy cen u exportních plodin
samozásobitelství (pěstování pro vlastní spotřebu): pšenice, proso, čirok, batáty, hrách, čočka
málo rozvinutý – většina surovin se nezpracovává v Africe, ale vyváží se pryč
jen 2% podíl na světové průmyslové produkci
významnější odvětví průmyslu jen v JAR (strojírenství a výroba zbraní), zemích při Guinejském zálivu a v severní Africe
nejvýznamnější je textilní, potravinářský a dřevozpracující průmysl
tradiční řemeslná výroba keramiky, oděvů, koberců, tepaných předmětů a suvenýrů
hydroelektrárna na největší přehradní nádrži světa Volta v Ghaně
TĚŽBA
významné (a dosud nevyužité) zásoby nerostných surovin
ropa a zemní plyn – severní Afrika (Libye, Alžírsko), Guinejský záliv (Rovníková Guinea, Kamerun), Súdán
černé uhlí – JAR
barevné kovy ve státech „3Z“ – Zair (neboli Kongo), Zimbabwe, Zambie (zde leží „měděný pás“)
drahé kovy – JAR, Ghana, Pobřeží slonoviny, Mali, Burkina Faso
diamanty – JAR, Botswana, Namibie, Sierra Leone
fosfáty – Maroko, západní Sahara
v dolech mnohdy musí pracovat i děti
obrovský vliv zahraničních investorů (např. Číny)
CESTOVNÍ RUCH
letoviska v severní Africe (Egypt, Tunisko a Maroko)
safari a národní parky (Tanzanie, Keňa a Namibie)
dále Seychely, Kapverdy a JAR
Politika a problémy
54 států – z toho 3 království (Lesotho, Maroko a Svazijsko) a zbytek jsou republiky
mnoho autoritativních států s diktátory nebo vojenskou vládou v čele
politická nestabilita vede k častým převratům a občanským válkám
porušování lidských práv – dodnes se zde objevuje otrokářství a dětská práce
nesmírná chudoba i přes velké nerostné bohatství
BÝVALÉ KOLONIE
evropské mocnosti Afriku kolonizovaly hlavně na konci 19. století
v roce 1870 držely Evropané 10 % afrického území, v roce 1914 už to bylo 90 %
francouzské kolonie: Alžírsko, Maroko, Mali, Niger, Senegal, Pobřeží slonoviny, Čad, Madagaskar, Mauritánie, Burkina Faso (Horní Volta), dnes patří Francii ostrov Réunion
německé kolonie: Tanzanie (Tanganika), Rwanda, Burundi, Namibie, Kamerun, Togo
belgické kolonie: Demokratická republika Kongo (Belgické Kongo), později Rwanda a Burundi
španělské kolonie: Západní Sahara, dnes patří Španělsku města Ceuta a Melilla v Maroku a Kanárské ostrovy
portugalské kolonie: Angola, Mosambik (až do roku 1975), dnes patří Portugalsku Azorské ostrovy a Madeira
italské kolonie: Libye, Etiopie (Habeš)
Německo ztratilo své kolonie již po první světové válce, ostatní mocnosti se jich vzdaly po druhé světové, nechali jim nezávislost, avšak nadále je ovládaly ekonomicky (neokolonialismus), čím později se kolonie vzdaly, tím hůře pro nově vzniklé státy
1960 – rok Afriky, vzniklo nejvíce nových samostatných států
jediná dnešní kolonie je Západní Sahara, ovládaná Marokem
během určování hranic nových států však nebyl brán ohled na rozdílnosti etnik, které na daném území žily – zejména ve středním pásu Afriky tak vznikly státy, ve kterých měli obyvatelé značně rozdílnou kulturu a došlo tak k mnoha konfliktům, nepokojům a nestálosti ve vedení zemí
Dělení na regiony
severní Afrika (Maroko, Alžírsko, Tunisko, Libye, Egypt)