Atmosféra je plynný obal planety (nebo klidně jiného kosmického tělesa), který se u ní drží díky gravitaci. V téhle kapitole se samozřejmě soustředíme na atmosféru planety Země.
Funkce a složení atmosféry
- zemská atmosféra způsobuje rozptyl a pohlcování slunečního záření a na ostatní sféry působí jak fyzikálně, tak i chemicky
- složení atmosféry: 78 % dusík (N), 21 % kyslík (O2), 0,9 % argon (Ar), 0,04 % oxid uhličitý (CO2)
- atmosféra obsahuje vždy určité množství vody (až 4 % objemu, viz níže)
Tlak
- zemská atmosféra je hmotná, a proto působí na zemský povrch tlakem – jako „normální tlak“ se označuje hodnota 1013,25 hPa
-
tlakové útvary:
- cyklóny = tlakové níže vyplněné lehčím a teplejším vzduchem
- anticyklóny = tlakové výše obsahující těžší a chladnější vzduch
- vzduch proudí z míst s vyšším tlakem do míst s nižším tlakem vzduchu
- tlaková výše obecně přináší počasí slunečné a jasné, s tlakovou níží je naopak spojena oblačnost a srážky
-
meteorologové tvoří synoptické mapy, které ukazují aktuální tlak vzduchu v různých
místech, cyklóny i anticyklóny
- izobary = čáry spojující místa se stejným tlakem vzduchu
- izotermy = spojnice míst o stejné teplotě vzduchu
Vrstvy atmosféry
Atmosféru tvoří soustředné vrstvy, které se v pořadí směrem od povrchu Země do výšky označují jako:
-
troposféra – od zemského povrchu do výšky 17 km nad rovníkem a 9 km nad póly
- funguje zde „teplotní gradient“ – teplota klesá o 0,65 °C na každých 100 m výšky, v ostatních vrstvách už toto neplatí
- probíhají zde děje, které souhrnně označujeme jako počasí (viz níže)
- v této vrstvě také létají letadla
-
stratosféra – do výšky cca 50 km nad Zemí
- její součástí je i ozonosféra – ozon (O3) brání pronikání ultrafialového (UV) záření k zemskému povrchu
-
mezosféra – cca od 50 do 85 km nad Zemí
- zde shoří a zaniká naprostá většina meteoroidů mířících k Zemi, některé z nich můžeme pozorovat jako meteory („padající hvězdy“)
-
termosféra – cca od 85 do 690 km nad Zemí
- ve výšce cca 400 km obíhá Zemi Mezinárodní vesmírná stanice (ISS)
-
exosféra – cca od 690 do 10 000 km nad Zemí
- v této výšce obíhá Zemi mnoho umělých družic (satelitů)
Voda v atmosféře
- v atmosféře probíhá neustálý koloběh vody
- různé malé pevné částice (kosmický prach, krystalky soli, produkty sopečné činnosti, pylová zrna atd.) slouží jako kondenzační jádra, okolo kterých se vytváří dešťové kapky, z nichž pak vznikají oblaky
- srážky jsou na Zemi rozděleny značně nerovnoměrně, vliv na to má místní charakter georeliéfu, tzn. nadmořská výška a horské překážky (vznik návětrných a závětrných poloh a srážkového stínu)
Proudění v atmosféře
- cirkulace atmosféry je ovlivněna rozložením pevnin a oceánů a také otáčením Země
- Coriolisova síla způsobuje stlačení vzduchových hmot na severní polokouli vpravo a na jižní polokouli vlevo
-
nepravidelné proudění:
- monzuny v jižní a jihovýchodní Asii – v létě vanou na pevninu a přinášejí vláhu a srážky, v zimě vanou na oceán
- bríza – cirkulace mezi mořem a pobřežím
- föhn – horský padavý vítr
Vzduchové hmoty a fronty
-
vzduchové hmoty podle obsahu vodních par dělíme na:
- oceánské – vlhké
- kontinentální – suché
-
vzduchové hmoty jsou od sebe odděleny přechodnou vrstvou (plochou), která se označuje jako
atmosférická fronta:
- stacionální (nepohyblivé) fronty – oddělují od sebe základní typy vzduchových hmot, jsou u nich celoročně rovnoměrné srážky
- fronty pohyblivé (fronta teplá, studená nebo okluzní) – způsobují výrazné změny počasí
infoPOČASÍ A PODNEBÍ
Atmosféra není všude stejná, liší se v čase (dnes prší, zítra bude jasno) i v prostoru (na severu v horách je větší zima). To popisuje kapitola Počasí a podnebí.