ATMOSFÉRA 

Atmosféra je plynný obal planety (nebo klidně jiného kosmického tělesa), který se u ní drží díky gravitaci. V téhle kapitole se samozřejmě soustředíme na atmosféru planety Země.

Funkce a složení atmosféry

• zemská atmosféra způsobuje rozptyl a pohlcování slunečního záření a na ostatní sféry působí jak fyzikálně, tak i chemicky
• složení atmosféry: 78 % dusík (N), 21 % kyslík (O₂), 0,9 % argon (Ar), 0,04 % oxid uhličitý (CO₂)
• atmosféra obsahuje vždy určité množství vody (až 4 % objemu, viz níže)

Tlak

• zemská atmosféra je hmotná, a proto působí na zemský povrch tlakem – jako „normální tlak“ se označuje hodnota 1013,25 hPa
• tlakové útvary:
• cyklóny = tlakové níže vyplněné lehčím a teplejším vzduchem
• anticyklóny = tlakové výše obsahující těžší a chladnější vzduch
• vzduch proudí z míst s vyšším tlakem do míst s nižším tlakem vzduchu
• tlaková výše obecně přináší počasí slunečné a jasné, s tlakovou níží je naopak spojena oblačnost a srážky
• meteorologové tvoří synoptické mapy, které ukazují aktuální tlak vzduchu v různých místech, cyklóny i anticyklóny
• izobary = čáry spojující místa se stejným tlakem vzduchu
• izotermy = spojnice míst o stejné teplotě vzduchu

Vrstvy atmosféry

Atmosféru tvoří soustředné vrstvy, které se v pořadí směrem od povrchu Země do výšky označují jako:

• troposféra – od zemského povrchu do výšky 17 km nad rovníkem a 9 km nad póly
• funguje zde „teplotní gradient“ – teplota klesá o 0,65 °C na každých 100 m výšky, v ostatních vrstvách už toto neplatí
• probíhají zde děje, které souhrnně označujeme jako počasí (viz níže)
• v této vrstvě také létají letadla
• stratosféra – do výšky cca 50 km nad Zemí
• její součástí je i ozonosféra – ozon (O₃) brání pronikání ultrafialového (UV) záření k zemskému povrchu
• mezosféra – cca od 50 do 85 km nad Zemí
• zde shoří a zaniká naprostá většina meteoroidů mířících k Zemi, některé z nich můžeme pozorovat jako meteory („padající hvězdy“)
• termosféra – cca od 85 do 690 km nad Zemí
• ve výšce cca 400 km obíhá Zemi Mezinárodní vesmírná stanice (ISS)
• exosféra – cca od 690 do 10 000 km nad Zemí
• v této výšce obíhá Zemi mnoho umělých družic (satelitů)

Voda v atmosféře

• v atmosféře probíhá neustálý koloběh vody
• různé malé pevné částice (kosmický prach, krystalky soli, produkty sopečné činnosti, pylová zrna atd.) slouží jako kondenzační jádra, okolo kterých se vytváří dešťové kapky, z nichž pak vznikají oblaky
• srážky jsou na Zemi rozděleny značně nerovnoměrně, vliv na to má místní charakter georeliéfu, tzn. nadmořská výška a horské překážky (vznik návětrných a závětrných poloh a srážkového stínu)

Proudění v atmosféře

• cirkulace atmosféry je ovlivněna rozložením pevnin a oceánů a také otáčením Země
• Coriolisova síla způsobuje stlačení vzduchových hmot na severní polokouli vpravo a na jižní polokouli vlevo
• nepravidelné proudění:
• monzuny v jižní a jihovýchodní Asii – v létě vanou na pevninu a přinášejí vláhu a srážky, v zimě vanou na oceán
• bríza – cirkulace mezi mořem a pobřežím
• föhn – horský padavý vítr

Vzduchové hmoty a fronty

• vzduchové hmoty podle obsahu vodních par dělíme na:
• oceánské – vlhké
• kontinentální – suché
• vzduchové hmoty jsou od sebe odděleny přechodnou vrstvou (plochou), která se označuje jako atmosférická fronta:
• stacionální (nepohyblivé) fronty – oddělují od sebe základní typy vzduchových hmot, jsou u nich celoročně rovnoměrné srážky
• fronty pohyblivé (fronta teplá, studená nebo okluzní) – způsobují výrazné změny počasí

Hanka