Výpisky ze zeměpisu

POJMY MINERÁL, NEROST A HORNINA

Minerál neboli nerost lze zapsat chemickým vzorcem (je to buď prvek nebo sloučenina) a má velmi pravidelnou krystalovou strukturu, protože vznikl krystalizací nějakého roztoku nebo třeba magmatu. Příkladem je diamant, sůl, křemen a opál.
Horniny jsou složitější - skládají se z různých minerálů, vulkanického skla a někdy také z organických složek. Nelze je zapsat jedním chemickým vzorcem. Skály jsou typicky právě z hornin, příkladem je žula, pískovec nebo mramor.

Struktura a textura

STRUKTURA HORNIN

popisuje tvar, velikost a minerály v hornině, velikost částic (jílovité, písčité, prachové)
vyvřelé horniny (magmatity) - vznikly ztuhnutím z tekutého magmatu
přeměněné horniny (metamorfózy) - vznikly změnou struktury působením vysokého tlaku a teploty, ale úplně se neroztavily (např. mramor)
usazené horniny (uložené horniny, sedimenty) - vznikly nahromaděním rozpadlých kousků často na dně vodních ploch

TEXTURA HORNIN

popisuje prostorovou orientaci částic (minerálů) vůči sobě v hornině
u usazených hornin je textura vrstevná (stejný materiál, ale patrné zvrstvení) nebo zvrstvená (jiný materiál)
u přeměněných hornin je textura foliační

Vyvřelé horniny

vznikají utuhnutím roztaveného magmatu, tzv. taveniny
k tavení dochází při rozbíhání litosférických desek nebo při jejich podsouvání (subdukci)
hornina se taví při vyšší teplotě a menším tlaku (např. při 650-800 °C), pokud obsahuje vodu, stačí k roztavení trochu nižší teplota (už 500 °C)
při tavení se mění složení horniny a její obsah křemíku (v plášti mají horniny nízký obsah křemíku, v kůře větší) a krystalizují (rostou) v ní minerály (pokud hornina utuhne velmi rychle, vznikne sklo)
dělí se na:
- hlubinné - tuhly delší dobu pod povrchem a stihla se v nich vytvořit větší zrna minerálů (např. gabro, žula, diorit, tonalit)
- výlevné - tuhly rychleji na povrchu (např. čedič je výlevná verze gabra, ryolit výlevná verze žuly a andezit výlevná verze dioritu, dále bazanit)

PERIDOTIT

je z něj složen svrchní zemský plášť
obsahuje minerál olivín (peridot)
z peridotitu se nejčastěji vytaví čedič (viz níže)

GABRO

chemické složení stejné jako čedič (viz níže), ale tuhlo pomalu v mnohem větší hloubce
obsahuje tmavé těžké minerály, které padly na dno magmatického krbu – obsahují kovy, ne tolik křemíku
hodně velkých minerálů, konkrétně amfibol

ČEDIČ (BAZALT)

hornina vyvřelá výlevná - magma (1000–3000 °C) se vylilo na chladný povrch, stala se z něj láva, minerály rychle tuhnuly a vytvořila se jen malá zrnka
část horniny utuhla tak rychle, že se minerály vůbec nestihnuly vytvořit a vzniklo tmavé vulkanické sklo, které je amorfní (tzn. nemá krystalickou strukturu)
když láva chladne, zmenšuje objem a popraská – nejideálnějším tvarem jsou pro ni mnohoúhelníky (pěti- a šestiúhelníky), proto tvoří pravidelné sloupy (např. Panská skála přezdívaná "čedičové varhany")

ŽULA (GRANIT)

podobné složení jako ryolit (níže), ale chladla pomaleji v hloubce, takže minerály vykrystalizovaly na větší zrníčka
minerály obsažené v žule:

křemen - šedivá sklíčka
živce (plagioklas) - bílá zrna
draselné živce - zrna do růžova
tmavá slída (biotit) - lesklé černé kousky

obsahuje také jiné horniny

RYOLIT

výlevná hornina, složením podobná žule
obsahuje nejvíc křemíku z vyvřelých hornin a hodně malých minerálů (jemná zrna)

Přeměněné horniny

vznikají za nižších teplot (třeba 200 °C) a vyšších tlaků, kdy se hornina ještě netaví, ale už může docházet k její přeměně
dochází k tomu opět při subdukci (když je podsouvaná deska ještě studená, ale už v hloubce, tzn. pod vysokým tlakem) nebo při zatížení horniny shora
při přeměně často dochází k pomalé plastické deformaci - natažení v jednom směru (podobně jako plastelína)
dělí se dále na zrnité, lupenité, vláknité a okaté
např. ortorula, amfibolit, mramor, svor, fylit, granulit

ORTORULA

vznikla ze žuly
zůstala v ní velká zrna živců, ale jsou roztažená kvůli deformaci

AMFIBOLIT

tmavý amfibolit vzniká z gabra (viz výše)
hornina se natahovala, mačkala a zvrásněla
ve větších hloubkách vzniká hornina granulit

Usazené horniny

vznikají za normálních teplot a tlaků ukládáním malých kousků erodovaných hornin (tzn. rozpadlých kvůli větru, vodě atd.)
k tomuto usazování dochází v "sedimentačních pánvích" - na dně řek, v deltách, jezerech, lagunách, ale i na pouštích (podle prostředí se pak pozná tvar)
živočichové v nich nechávají otisky (zkameněliny) - pevné schránky mořských živočichů padají na dno a stávají se součástí horniny
v ČR např. v Podkrušnohoří (hnědé uhlí) a na Ostravsku (černé uhlí)
dělí se na:

úlomkovité - pouze z úlomků (např. pískovec, křemenec)
organické - ze zbytků živočichů (např. vápenec, opuka, uhlí, buližník)
chemické - vzniklé krystalizací (např. travertin)

VÁPENEC

obsahuje usazené živočišné schránky, ze kterých už vidíme jen otisky - např. živočicha jménem ortocer (chobotnička v kornoutové schránce), někdy také obsahuje zrníčka bahna
obsahuje minerál kalcit (CO₂)
znovu může být mačkána a deformována, čímž dojde k "rekrystalizaci" (opět velká zrna krystalů)
v hloubce vylučuje vodu, čímž vznikají jakési "bubliny"

PÍSKOVEC

zachovávají se v něm i krátké a okamžité události, jako např. "čeřiny" z mořských vlnek na dně poblíž břehu
"písečné vulkány" tvoří spirály a kruhy na pískovci – písek přijme vodu a "vyteče" na dno, což vypadá jako výbuch minisopky
bahenní praskliny – vysychající bahno zmenšuje objem a popraská, což je vidět na povrchu pískovce