Osídlení

článek

Celosvětová průměrná husotota zalidnění je asi 50 obyvatel na km². To ale není moc zajímavé číslo, protože lidé jsou na Zemi rozmístěni velmi nerovnoměrně. Na velkých plochách kolem pólů, v tropických deštných lesech a na pouštích nenajdete živáčka, zatímco ve velkoměstech v Evropě nebo jihovýchodní Asii žijí desetitisíce lidí na jednom čtverečním kilometru. Kromě podnebí to ovlivňuje také nadmořská výška (většina populace žije v nížinách) a vzdálenost od moře (půlka lidí bydlí do 200 km od pobřeží). Pokud chcete znít chytře, tak trvale osídleným oblastem říkejte ekumena, přechodně obývaným subekumena a zcela neosídleným anekumena.

Když se řekne sídlo, myslí se nejspíš město, městys nebo vesnice.

Venkovská osídlení

vznik v souvislosti s neolitickou revolucí
cca 9000 let př.n.l. na Blízkém Východě
venkovský způsob života – méně anonymní než městský, dojezd za službami mimo sídlo, méně pracovních příležitostí

Města

zakládána již od starověku (Jericho, Gaziantep)
skutečný rozvoj začal až od 18. století v západní Evropě (zejména v Anglii za průmyslové revoluce)
- urbanizace = růst a zvyšování úlohy měst
- suburbanizace = lidé se stěhují do okolí velkých měst (na sídliště, předměstí a do přilehlých vsí) – snižování počtu obyvatel v centrech
městský způsob života: větší anonymita, vyšší úroveň vzdělání a dostuptnost služeb, ale také vyšší kriminalita a více drogově závislých

STRUKTURA MĚSTA

jádro města – centrum (city)
- vysoké ceny pozemků a nemovitostí
- obvykle starobylé budovy, dále administrativní budovy
- služby, které nejsou tak časté v jiných částech města (soudnictví, vysoké školy, veřejná správa, banky)
- dále též např. hotely
- koncentrovaná místní veřejná doprava
obytná zóna
- dříve se zde nacházela průmyslová zóna a ubytování lidí pracujících v průmyslu
- s vývojem však došlo ke změně využití průmyslových budov na budovy využitelné pro služby
- v Praze např. Vysočany, Libeň, Smíchov
průmyslová zóna
- na okraji města
- přiblížily se totiž s vývojem k důležitým dopravním tahům
suburbanizovaná zóna
- výhodou je blízkost města, ale zároveň kontakt s venkovem (např. les, není to čistě městského charakteru)
- zázemí velkoměst – např. Úvaly jsou v blízkosti Prahy
- ale zároveň kvalitnější životní prostředí než ve městě

v rozvojových státech je struktura města jiná než ve vyspělých zemích – kvůli špatnému městskému plánování je město obklopeno chudinskými čtvrtěmi („slumy“) a dochází k jejich rozšiřování, naopak jádra měst jsou čím dál tím menší a taky méně luxusní
- favela = slum v Brazílii
- ranchos = slum v Caracasu ve Venezuele
- callampas = slumy v Chile

VELKOMĚSTO

má více než 100 000 obyvatel
v některých oblastech 1 milion (USA, Rusko, Čína)
aglomerace = propojení jádra města s okolní zástavbou (s předměstím a přilehlými obcemi)
konurbace = spojení několika podobně velkých a původně samostatných městských jader
megalopolis = rozsáhlé oblasti městského osídlení nad 10 milionů obyvatel (BosWash – megalopolis od Bostonu k Washingtonu)

Jádrové a periferní oblasti

jádrové oblasti mají klíčovou roli v ekonomice a politice státu
- obvykle oblasti velkých měst
- vysoká koncentrace obchodu, průmyslu, dopravy
- světovými jádrovými oblastmi jsou severovýchod USA, vyspělé státy západní Evropy, Japonsko a tichomořské pobřeží Kanady a USA)
periferní oblasti jsou méně zalidněné, často malého hospodářského významu, mnohdy s nepříznivými životními podmínkami