Sluneční soustava

Sluneční soustavu tvoří naše nejbližší hvězda jménem Slunce, osm planet, které kolem Slunce obíhají (v pořadí od Slunce: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun), plus spousta trpasličích planet, planetek, měsíců, meteoroidů a dalších kosmických objektů. Sluneční soustava je součástí galaxie nazývané Mléčná dráha, která obsahuje dalších asi 150 miliard hvězd.

Slunce

• naše nejbližší hvězda (1 AU = cca 150 milionů km od Země) – proto je zdánlivě i největší a nejjasnější
• je 4,6 miliard let staré
• bude svítit ještě asi 6 miliard let, pak se zvětší na červeného obra, pohltí nejbližší planety a nakonec se smrskne na bílého trpaslíka
• v jeho jádře se přeměňuje vodík na helium, při tom se uvolňuje energie (světlo a teplo) a Slunce pomalu ztrácí svou hmotnost
• světlo ze Slunce dorazí na Zemi za cca 8 minut
• 100× větší průměr než Země
• 300 000× větší hmotnost než Země

tips_and_updatesMYŠLENKA HELIOCENTRISMU

Od dob starého Řecka až do 17. století většina lidí věřila v geocentrismus, tedy že Země je středem vesmíru a kolem ní obíhá Slunce, Měsíc, planety a všechno ostatní. Naopak heliocentrismus je představa, že středem vesmíru je Slunce a vše obíhá kolem něj. Starověké Řeky napadla i tahle druhá možnost, ale během středověku a na začátku novověku skoro všichni věřili církvi, která podporovala geocentrismus. V 16. století myšlenku heliocentrismu obnovil polský astronom Mikuláš Koperník a brzo nato Italové Giordano Bruno a Galileo Galilei prohlásili, že dokonce ani Slunce není uprostřed všeho. Dnes víme, že planety skutečně obíhají kolem Slunce, které není středem vesmíru ani středem sluneční soustavy, ale jen jednou z mnoha hvězd.

Planety

V naší sluneční soustavě se nachází osm planet. Ty čtyři blíž ke Slunci (Merkur, Venuše, Země, Mars) jsou menší a mají pevný povrch – někdy se jim říká kamenné nebo terestrické planety anebo taky

planety vnitřní sluneční soustavy. Zbytek (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun) jsou planety o dost větší a jejich povrch je plynný, proto se jim přezdívá plynní obři nebo planety vnější sluneční soustavy. Uvnitř ale dost možná mají pevné jádro z ledu, prachu nebo hornin.

A teď průlet sluneční soustavou směrem pryč od Slunce:

MERKUR

• nejmenší planeta (18× lehčí než Země)
• nemá atmosféru ani měsíce
• jeho povrch je pokryt lávovými poli a krátery podobně jako na Měsíci
• šedivá barva
• obrovské změny teplot: přes den je na povrchu 430 °C, přes noc −170 °C
• posílat sondy k Merkuru je nejtěžší kvůli silné gravitace Slunce – kolem Merkuru obíhaly zatím jen dvě sondy (obě od NASA), teď se k němu blíží třetí (evropsko-japonská), žádná tam zatím hladce nepřistála

VENUŠE

• nepatrně menší než Země
• den na Venuši trvá déle než rok (kolem své osy se otáčí pomaloučku – jen jednou za 243 pozemských dní, ale oběh kolem Slunce stihne za 225 pozemských dní)
• jako jediná planeta se kolem své osy točí po směru hodinových ručiček
• má hustou atmosféru zejména z oxidu uhličitého CO₂
• nejteplejší planeta – silný skleníkový efekt způsobuje průměrnou teplotu na povrchu 460 °C
• pozorovatelná na obloze, někdy i za dne – říká se jí Jitřenka nebo Večernice
• nažloutlá bílá barva
• nemá měsíce
• vysláno mnoho sond včetně hladkého přistání (to se poprvé povedlo Sovětům v roce 1970), ale nikdy se nepodařilo udržet spojení déle než 2 hodiny (kvůli vysokým teplotám a tlakům)

ZEMĚ

infoZEMĚ

Země si zaslouží samostatnou kapitolu, ne?

MARS

• menší než Země
• povrch je velmi podobný povrchu Země – sopky, pohoří (hora Olympus Mons je 3× vyšší než Mt. Everest), kaňony, koryta a další náznaky, že tu dříve bývala voda
• byl zde objeven led
• tzv. „rudá planeta“ – rezavě červená barva způsobená oxidy železa
• občas viditelný ze Země
• má 2 měsíce: Phobos a Deimos
• nejlépe prozkoumaná planeta – mnoho hladkých přistání sond i vozítek, které se dodnes pohybují po povrchu Marsu
  • první přistání v roce 1971 (sovětský Mars 3)
  • nejdéle fungovalo americké vozítko Opportunity (14 let posílalo data, ujelo 45 km)
  • naposledy americké vozítko Perseverance s dronem Ingenuity (přistály 2021)

JUPITER

• největší planeta sluneční soustavy (11× větší průměr než Země, hmotnost větší než všechny ostatní planety dohromady)
• na povrchu jsou mraky, bouřky a blesky
• viditelný ze Země – hnědo-oranžová barva
• má velmi slabé prstence
• 79 pojmenovaných měsíců – nejznámější jsou Galileovy měsíce (Io, Europa, Ganymed, Callisto)
• kolem proletělo několik sond, jedna kolem Jupiteru aktuálně obíhá (americká sonda Juno), pár jich „spadlo“ do Jupiteru, kde byly rozdrceny

SATURN

• druhá největší planeta (9× větší průměr než Země)
• nízká hustota – Saturn je jediná planeta, která by plovala na vodní hladině (kdybychom měli dostatečně velký bazén)
• zlato-žlutá barva (mraky odráží sluneční světlo)
• má soustavu tenkých, ale ze Země viditelných prstenců z kousíčků ledu, prachu a kamene
• dosud známo 83 měsíců
• tři americké sondy proletěly kolem Saturnu a jedna jej třináct let obíhala (americko-evropská Cassini)

URAN

• jako jediný je pojmenovaný po řeckém bohu, ostatní planety mají jména podle římských bohů
• nemá osu rotace kolmou na rovinu sluneční soustavy jako ostatní planety, ale „koulí se“ po této rovině
• nejchladnější planeta (průměrné teploty kolem -200 °C)
• modro-zelená barva (červené odstíny pohlcuje metan v atmosféře)
• 13 tenčích prstenců
• 27 měsíců (pojmenovaných podle Shakespearových postav)
• narozdíl od předchozích planet byl objeven až v novověku (1690)
• proletěla kolem něj jen jedna sonda (Voyager 2 od americké NASA)

NEPTUN

• na povrchu je prakticky stejná gravitace jako na Zemi
• větry až 2100 km/h
• modrá barva (červené odstíny pohlcuje metan v atmosféře)
• několik prstenců
• 14 měsíců
• objeven relativně nedávno (1846)
• proletěla kolem něj jen jedna sonda (Voyager 2 od americké NASA), žádné další se nyní neplánují