Sluneční soustavu tvoří naše nejbližší hvězda jménem Slunce, osm planet, které kolem Slunce obíhají (v pořadí od Slunce: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun), plus spousta trpasličích planet, planetek, měsíců, meteoroidů a dalších kosmických objektů. Sluneční soustava je součástí galaxie nazývané Mléčná dráha, která obsahuje dalších asi 150 miliard hvězd.
Slunce
- naše nejbližší hvězda (1 AU = cca 150 milionů km od Země) - proto je zdánlivě i největší a nejjasnější
- je 4,6 miliard let staré
- bude svítit ještě asi 6 miliard let, pak se zvětší na červeného obra, pohltí nejbližší planety a nakonec se smrskne na bílého trpaslíka
- v jeho jádře se přeměňuje vodík na helium, při tom se uvolňuje energie (světlo a teplo) a Slunce pomalu ztrácí svou hmotnost
- světlo ze Slunce dorazí na Zemi za cca 8 minut
- 100× větší průměr než Země
- 300 000× větší hmotnost než Země
MYŠLENKA HELIOCENTRISMU
Od dob starého Řecka až do 17. století většina lidí věřila v geocentrismus, tedy že Země je středem vesmíru a kolem ní obíhá Slunce, Měsíc, planety a všechno ostatní. Naopak heliocentrismus je představa, že středem vesmíru je Slunce a vše obíhá kolem něj. Starověké Řeky napadla i tahle druhá možnost, ale během středověku a na začátku novověku skoro všichni věřili církvi, která podporovala geocentrismus. V 16. století myšlenku heliocentrismu obnovil polský astronom Mikuláš Koperník a brzo nato Italové Giordano Bruno a Galileo Galilei prohlásili, že dokonce ani Slunce není uprostřed všeho. Dnes víme, že planety skutečně obíhají kolem Slunce, které není středem vesmíru ani středem sluneční soustavy, ale jen jednou z mnoha hvězd.
Planety
V naší sluneční soustavě se nachází osm planet. Ty čtyři blíž ke Slunci (Merkur, Venuše, Země, Mars) jsou menší a mají pevný povrch - někdy se jim říká kamenné nebo terestrické planety anebo taky
planety vnitřní sluneční soustavy. Zbytek (Jupiter, Saturn, Uran, Neptun) jsou planety o dost větší a jejich povrch je plynný, proto se jim přezdívá plynní obři nebo planety vnější sluneční soustavy. Uvnitř ale dost možná mají pevné jádro z ledu, prachu nebo hornin.
A teď průlet sluneční soustavou směrem pryč od Slunce:
MERKUR
- nejmenší planeta (18× lehčí než Země)
- nemá atmosféru ani měsíce
- jeho povrch je pokryt lávovými poli a krátery podobně jako na Měsíci
- šedivá barva
- obrovské změny teplot: přes den je na povrchu 430 °C, přes noc −170 °C
- posílat sondy k Merkuru je nejtěžší kvůli silné gravitace Slunce - kolem Merkuru obíhaly zatím jen dvě sondy (obě od NASA), teď se k němu blíží třetí (evropsko-japonská), žádná tam zatím hladce nepřistála
VENUŠE
- nepatrně menší než Země
- den na Venuši trvá déle než rok (kolem své osy se otáčí pomaloučku - jen jednou za 243 pozemských dní, ale oběh kolem Slunce stihne za 225 pozemských dní)
- jako jediná planeta se kolem své osy točí po směru hodinových ručiček
- má hustou atmosféru zejména z oxidu uhličitého CO2
- nejteplejší planeta - silný skleníkový efekt způsobuje průměrnou teplotu na povrchu 460 °C
- pozorovatelná na obloze, někdy i za dne - říká se jí Jitřenka nebo Večernice
- nažloutlá bílá barva
- nemá měsíce
- vysláno mnoho sond včetně hladkého přistání (to se poprvé povedlo Sovětům v roce 1970), ale nikdy se nepodařilo udržet spojení déle než 2 hodiny (kvůli vysokým teplotám a tlakům)
ZEMĚ
MARS
- menší než Země
- povrch je velmi podobný povrchu Země - sopky, pohoří (hora Olympus Mons je 3× vyšší než Mt. Everest), kaňony, koryta a další náznaky, že tu dříve bývala voda
- byl zde objeven led
- tzv. "rudá planeta" - rezavě červená barva způsobená oxidy železa
- občas viditelný ze Země
- má 2 měsíce: Phobos a Deimos
- nejlépe prozkoumaná planeta - mnoho hladkých přistání sond i vozítek, které se dodnes pohybují po povrchu Marsu
- první přistání v roce 1971 (sovětský Mars 3)
- nejdéle fungovalo americké vozítko Opportunity (14 let posílalo data, ujelo 45 km)
- naposledy americké vozítko Perseverance s dronem Ingenuity (přistály 2021)
JUPITER
- největší planeta sluneční soustavy (11× větší průměr než Země, hmotnost větší než všechny ostatní planety dohromady)
- na povrchu jsou mraky, bouřky a blesky
- viditelný ze Země - hnědo-oranžová barva
- má velmi slabé prstence
- 79 pojmenovaných měsíců - nejznámější jsou Galileovy měsíce (Io, Europa, Ganymed, Callisto)
- kolem proletělo několik sond, jedna kolem Jupiteru aktuálně obíhá (americká sonda Juno), pár jich "spadlo" do Jupiteru, kde byly rozdrceny
SATURN
- druhá největší planeta (9× větší průměr než Země)
- nízká hustota - Saturn je jediná planeta, která by plovala na vodní hladině (kdybychom měli dostatečně velký bazén)
- zlato-žlutá barva (mraky odráží sluneční světlo)
- má soustavu tenkých, ale ze Země viditelných prstenců z kousíčků ledu, prachu a kamene
- dosud známo 83 měsíců
- tři americké sondy proletěly kolem Saturnu a jedna jej třináct let obíhala (americko-evropská Cassini)
URAN
- jako jediný je pojmenovaný po řeckém bohu, ostatní planety mají jména podle římských bohů
- nemá osu rotace kolmou na rovinu sluneční soustavy jako ostatní planety, ale "koulí se" po této rovině
- nejchladnější planeta (průměrné teploty kolem -200 °C)
- modro-zelená barva (červené odstíny pohlcuje metan v atmosféře)
- 13 tenčích prstenců
- 27 měsíců (pojmenovaných podle Shakespearových postav)
- narozdíl od předchozích planet byl objeven až v novověku (1690)
- proletěla kolem něj jen jedna sonda (Voyager 2 od americké NASA)
NEPTUN
- na povrchu je prakticky stejná gravitace jako na Zemi
- větry až 2100 km/h
- modrá barva (červené odstíny pohlcuje metan v atmosféře)
- několik prstenců
- 14 měsíců
- objeven relativně nedávno (1846)
- proletěla kolem něj jen jedna sonda (Voyager 2 od americké NASA), žádné další se nyní neplánují
Jirka
Hanka, Tereza
