Vesmír je časoprostor, který obsahuje veškerou hmotu (všechna kosmická tělesa) i energii.
Vznik vesmíru
Vesmír vznikl asi před 13,8 miliardami let. Nejpravděpodobnější teorií o jeho vzniku je teorie Velkého třesku, podle které byla nejprve všechna energie a hmota vesmíru nahuštěna na malinkatém prostoru (ve zlomku milimetru), kde byla nekonečná teplota a nekonečný tlak. Čas v tu chvíli ještě neexistoval. Pak došlo k „velkému třesku“ – takové explozi, která spustila rozpínání vesmíru a rozptylování hmoty do prostoru. Asi po sto milionech let z této hmoty vznikly první hvězdy a později i planety a všechna ostatní vesmírná tělesa.
Edwin Hubble roku 1929 zjistil, že vesmír se rozpíná stále rychleji. Také víme, že to, co je od nás dál, se vzdaluje rychleji a zdá se být načervenalé.
Složení vesmíru
- 5 % pozorovatelná hmota – čili atomy, ze kterých jsou složené všechny vesmírné objekty popsané níže (drtivou většinu tvoří atomy vodíku a helia)
- 22 % temná hmota – hypotetická hmota, která má gravitaci (a působí i na pozorovatelnou hmotu), ale nemůžeme ji pozorovat
- 73 % temná energie – hypotetická energie, která způsobuje, že rozpínání vesmíru zrychluje
Jednotky vzdálenosti ve vesmíru
- astronomická jednotka (zkratka „AU“) = cca 150 milionů km = střední vzdálenost Země od Slunce
- světelný rok (zkratka „ly“ z angl. „light year“) = cca 9,5 bilionu km = vzdálenost, kterou světlo urazí za jeden rok rychlostí světla (tj. asi 300 000 km/s)
- parsek (zkratka „pc“) = 3,262 ly = vzdálenost, ze které by byla 1 AU vidět jako 1 úhlová vteřina
Hvězdy
Hvězdy jsou velké žhavé plynné koule (hlavně z vodíku a helia), v nichž probíhá termonukleární reakce. To znamená, že se za vysokého tlaku a teploty spojují jádra atomů a uvolňuje se spousta světla a tepla. Většina hvězd tvoří dvojhvězdy, trojhvězdy atd. Naší nejbližší hvězdou je Slunce (150 mil. km od Země) a pak Proxima Centauri (v trojhvězdě Alfa Centauri, cca 4 světelné roky od Země) a nejjasnější hvězdou na naší obloze je Sirius.
SOUHVĚZDÍ
Souhvězdí jsou skupiny hvězd, které jsou na obloze zdánlivě blízko u sebe. Většinou jsou pojmenované podle zvířat, postav z řeckých mýtů nebo astronomických pomůcek. Ze severní polokoule jsou vidět úplně jiná souhvězdí než z jižní polokoule a mění se to i v průběhu roku. Hvězdy v rámci jednoho souhvězdí navíc bývají různě daleko od Země a pohybují se různými směry, takže za sto tisíc let budou mít souhvězdí úplně jiné tvary. Pojmenovaných souhvězdí je 88 a pozor: Velký vůz mezi nimi není, to je jen pojmenování pro část ze souhvězdí Velká medvědice.
Galaxie
Galaxie jsou seskupení miliard hvězd, které se díky gravitaci drží u sebe. Zdá se, že uprostřed galaxií bývá černá díra – extrémně těžká hvězda, která má takovou gravitaci, že přitahuje i okolní světlo. Galaxie můžou mít různé tvary – eliptický, spirální nebo úplně nepravidelný.
Naše galaxie se jmenuje Mléčná dráha (nebo se označuje jako „Galaxie“ s velkým „G“), má tvar spirálového disku o průměru zhruba 100 000 světelných let a obsahuje asi 150 miliard hvězd. Všechny hvězdy, které vidíme lidským okem, jsou v Mléčné dráze, ale občas se dají pozorovat i sousední galaxie, které na obloze vypadají jako světelné „fleky“ – jednou z nich je galaxie Andromeda (2,5 mil. světelných let od Země)
Planety
Planety jsou přibližně kulaté vesmírné objekty, které obíhají kolem nějaké hvězdy (ne kolem jiné planety) a samy nevytváří záření nebo energii tak jako hvězdy. Podle přísnější definice se dá za planety považovat jen těch osm, které známe v naší sluneční soustavě: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran a Neptun.
infoTRPASLIČÍ PLANETY A PLANETKY
V roce 2006 se astronomové na shromáždění v Praze shodli, že správná planeta musí mít dostatečnou hmotnost, aby svojí gravitací přitáhla malá tělesa kolem sebe a „pročistila“ tak svoje okolí. Pokud tohle není splněno, pak to není planeta, ale jen trpasličí planeta. Pluto tuhle podmínku neplní, a tak bylo právě roku 2006 „poníženo“ na trpasličí planetu. Podobných je v naší soustavě pět. A ještě menší jsou planetky neboli asteroidy, které už se ani nesnaží být kulaté, ale mají aspoň 100 metrů.
Měsíce
Měsíce jsou přirozené družice (satelity), které obíhají kolem planety nebo planetky. Země má jen jeden Měsíc s velkým „M“, ale třeba Jupiter jich má nejmíň 79 a celkem jsou jich jen ve sluneční soustavě stovky.
Další kosmická tělesa
METEOROIDY
- velké několik milimetrů až několik metrů (čili menší než planetky)
- denně se miliony malých meteoroidů dostanou do zemské atmosféry, ale většina shoří před dopadem na zem – tomuto světelnému jevu se říká meteor (nebo „padající hvězda“)
- pokud jsou dostatečně velké a dopadnou až na povrch Země, říká se jim meteority
- rychlost kolem 20–40 km/s
KOMETY
- tělesa z ledu a prachu
- obíhají kolem Slunce po protáhlé elipse
- rychlost poblíž Slunce kolem 40–70 km/s (jsou tedy nebezpečnější než meteoroidy)
- např. Halleyova kometa – kolem Země prolétne jednou za 75 let (příště to bude v roce 2061)
VESMÍRNÝ PRACH
Objevování vesmíru
- 1610 – první pozorování měsíčních kráterů teleskopem (italský astronom Galileo Galilei)
- 1781 – objev Uranu
- 1846 – objev Neptunu
- 1944 – první raketa (německá V-2) překonala Kármánovu hranici vesmíru (100 km nad zemí)
- 1947 – první zvíře ve vesmíru (octomilky)
- 1957 – první umělý satelit (na oběžné dráze kolem Země)
- 1959 – první sonda na Měsíci (sovětská mise Luna 2)
- 1961 – první člověk ve vesmíru (sovětský kosmonaut Jurij Gagarin v rámci mise Vostok 1)
- 1961 – první průlet sondy kolem jiné planety (sovětská mise Venera 1 kolem Venuše)
- 1969 – první člověk na Měsíci (američtí astronauti Neil Armstrong a Edwin „Buzz“ Aldrin v rámci mise Apollo 11)
- 1998 – začala fungovat Mezinárodní vesmírná stanice (ISS)
- 2005 – první sonda na kometě
- 2008 – objev ledu na Měsíci
- 2012 – první sonda mimo sluneční soustavu (americký Voyager 1)
- 2019 – první fotka černé díry
- 2020 – první pilotovaný vesmírný let soukromé společnosti (SpaceX)