DUŠEVNÍ PORUCHY 

Psychopatologie

• obor, zabývá se psychickými poruchami a obtížemi
• diagnostika poruch
• výzkum duševních poruch, metody a intervence (jak odstranit obtíže, psychoterapie)

Duševní poruchy vyjadřují změnu některých psychických jevů, která se projevuje v chování a prožívání a znesnadňuje interakci člověka s jeho sociálním okolím.

PŘÍČINY VZNIKU DUŠEVNÍ PORUCHY

1. biogenní příčiny
• dědičné (genetické) zatížení a dispozice, vrozené (př. nemoc)
• poškození plodu v těhotenství nebo při porodu
• faktory související s věkem (např. demence ve stáří)
2. organické (somatogenní) příčiny
• poškození mozku během života infekční nemoci
• poranění mozku při úrazu
3. psychogenní příčiny
• dlouhotrvající vnitřní konflikt, deprivace (sociální, emoční), stres
• psychotrauma (výrazně negativní zážitek)
4. sociální (sociogenní) příčiny
• trvale nepříznivé sociální prostředí (především z dětství)
• disharmonické sociální prostředí

ZÁKLADNÍ TRADIČNÍ DĚLENÍ DUŠEVNÍCH PORUCH

• neurózy
• dočasné funkční nervové poruchy bez onemocnění mozku (poruchy fungování nervové soustavy)
• nejde o organické poškození CNS
• psychogenní příčiny – dlouhodobé, neřešené, potlačované konfliktní nebo frustrační situace, nejčastěji z dětství
• k léčbě je nutná terapie – pomoc nemocnému, ale i jeho blízkým
• psychózy
• vážné neuropsychické poruchy, které narušují osobnost člověka
• mohou být přechodné, periodické i dlouhodobé
• nevyléčitelné
• některé jsou vyvolány chorobnými změnami mozkové tkáně (nádor, drogy, alkohol)
• chování a myšlení jedince je natolik narušeno, že ztratil kontakt s realitou

INDIKÁTORY DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ

• přiměřené vnímání reality (nepřeceňování ani nepodceňování)
• schopnost ovládat své chování
• sebeúcta a akceptance
• schopnost ovládat citové vazby (blízké a uspokojivé vztahy)
• činorodost (uplatnění se, dostatek energie)

Porucha není nemoc, ale může vést k duševnímu onemocnění...

DUŠEVNÍ ONEMOCNĚNÍ

• když člověk prožívá něco jinak, než je realita
• iracionální prožívání = to je jeho realita, ale ve skutečnosti to tak není
• podle vnějšího okolí se chová neadekvátně, zvláštně = „blázen“

Poruchy nálad (psychózy)

DEPRESE

• jedná se o patologických depresivní náladu, zoufalství, smutek ,pocity méněcennosti
• pesimistické uvažování, černé myšlenky
• způsobena klesání hladiny látky serotonin v mozku
• vnější příčiny: následek vnějšího stresu, který člověk nemůže zvládnout
• přesné příčiny nevíme
• někdy se objevu bludy – např. přesvědčení o své bezvýznamnosti a bezcennosti, pocity nepřiměřené viny za vše, zasloužení trestu

Symptomy deprese:

• emoční symptomy = smutek a sklíčenost, pocity bezmocnosti, pláč, přemýšlení o sebevraždě, ztráta radosti ze života, potěšení že života, ztráta zájmu o koníčky, rodinný život, blízké osoby
• kognitivní symptomy = negativní myšlenky, nízké sebevědomí, pocity nedostatečnosti, obviňování se, obavy z budoucnosti, pesimistické hodnocení výhledů do budoucna, negace smyslu života
• motivační symptomy = motivace je utlumena, pasivita
• tělesné symptomy = ztráta chuti k jídlu, poruchy spánku, pocit únavy, ztráta energie, ochabl držení těla, tichá mluva

MANIODEPRESIVITA (BIPOLÁRNÍ AFEKTIVNÍ PORUCHA)

• jedná se o extrémní výkyvy nálad, afektů
• střídání deprese s mánií a normální náladou

Fáze mánie – nepřirozené veselí, absolutní bezstarostnost, pocit schopnosti měnit svůj život, podnikat, nekritičnost k tomu, co zamýšlím, co dělám a jak se chovám

• během manických epizod je jedinec energický, nadšený a sebevědomý
• neustále se žene z jedné činnosti do druhé
• malá potřeba spánku
• spřádá velkolepé plány, ale málo se stará o jejich reálnost, cítí se ke všemu kompetentní
• je stále nabuzený a aktivní, když se někdo pokusí narušit jejich činnost, dostanou vztek a nadávají

Fáze deprese – prožívání stavů beznaděje, bědování nad těžkostmi života, sklon k sebevraždě

LAKTAČNÍ PSYCHÓZA

• speciální onemocnění žen – matek po porodu
• matka nemá zájem o narozené dítě, nezáleží jí na jeho osudu, odmítá ho
• někdy usiluje i o jeho poškození a dokonce zabití
• toto onemocnění po několika dnech nebo týdnech (do šestinedělí) ustupuje

Úzkostné poruchy (neurózy)

ÚZKOST

• považujeme za abnormální pouze tehdy, když se vyskytuje v situacích, která většina lidí zvládne bez nesnází
• je to skupina poruch, kde je hlavním symptomem úzkost, nebo ji jedinec prožívá, když se pokouší ovládnout určité maladaptivní chování
• 4 hlavní příznaky:
• fyziologické = somatické
• kognitivní (člověk si např. myslí, že umře)
• behaviorální (ztuhnutí, ...)
• emoční (strach, hrůza, ...)
• generalizovaná úzkostná porucha se projevuje jako stav neustálého napětí a obav, pro další úzkostné poruchy (panická, obsedantně-kompulzivní, ...) je typická konkrétnější událost

PANICKÉ PORUCHY

• hlavním rysem jsou ataky těžké úzkosti, které nelze předvídat
• během záchvatu jedinec cítí, že se musí stát něco strašného (má strach, že to nepřežije)
• příznaky vegetativního podráždění (např. zrychlený pulz, pocení, třes...)
• nepříjemné psychické prožitky (např. neklid, pocit, bezmoci, strach...)

FOBIE

• jedná se o intenzivní strach z něčeho, co ostatní lidé nepovažují za výrazně nebezpečné
• jedinec si obvykle uvědomuje, že strach je iracionální, ale přesto prožívá úzkost, kterou lze zmírnit jen vyhýbáním se objektu svého strachu
• druhy:
• prosté fobie = strach z různých zvířat, výšek, tmy, prostoru, ...
• sociální fobie = strach ze styku s lidmi, strach že ztrapnění, z hodnocení
• agorafobie = obává ze všech míst, odkud by člověk nemohl uniknout (např. hromadné dopravní prostředky, přeplněné prostory, kino)
• řada fobií vzniká po prožití traumatické situace
• původně neutrální podnět je spojen s traumatickou událostí, nastává úzkost, vyvolána klasickým podmiňováním (dítě se topí, napadení psem, ponížení...)
• některé fobie jsou patrné výsledkem prožitků strachu, jiné mohou být získané pozorováním (úzkostní rodiče mívají úzkostné děti)

OBSEDANTNĚ-KOMPULZIVNÍ PORUCHA (OCD)

• obsese = nežádoucí, vtíravé myšlenky, obrazy nebo impulzy vzbuzující úzkost
• kompulze = neodolatelná nutkání provést určitý čin nebo rituál zmenšující úzkost
• subjektivní prožitek ztráty vůle
• usilování o zbavení se nepříjemných myšlenek či odolání opakujících se činů
• uznání, že jejich myšlenky jsou iracionální, ale neschopnost potlačit je
• je geneticky podmíněna, vyskytuje se asi u 2,5 % populace
• rituály = odměnou je dočasný pocit uvolnění
• časté je např. umývání a kontrolování, nebo touha vykřikovat sprostá slova
• odměnou je dočasný pocit uvolnění

NEURASTENIE (CHRONICKÝ ÚNAVOVÝ SYNDROM)

• projevuje se neustálou unaveností (= syndrom únavy), bolestí hlavy, podrážděností
• neurastenika všechno vyrušuje
• nesnáší určité zvuky, hluk, prudké světlo, citlivě a nepříjemně vnímá změny teploty
• odmítá řešit běžné problémy s tím, že ho to vyčerpává

Konverzní poruchy (dříve „hysterické neurózy“)

• jejich podstatou je únik od subjektivně neřešitelných, traumatických problémů
• psychické problémy jsou transformovány do tělesných příznaků např. ztráta citlivosti ruky, která reálně neexistuje (pacient to nedělá úmyslně, jde o obrannou funkci – získává výhodnější sociální postavení než předtím = je více tolerován)

Hysterická reakce

• teatrálnost, proměnlivost psychických projevů, touha být středem pozornosti
• vyžadují naprostou oddanost a závislost blízkých, konfliktní v partnerství i v zaměstnání
• nadměrný význam tělesného vzhledu

Schizofrenie

• těžká dezintegrace osobnosti, zkreslené vnímání reality a neschopnost zvládat nároky běžného života
• patří k nejzávažnějším psychickým poruchám
• objevuje se zejména v mladém věku mezi 16–25 let
• postihuje max. 1 % populace, zastoupení jsou zhruba stejně muži i ženy
• schizofrenie obvykle vyžaduje hospitalizaci
• příznaky 1. řádu: ozvučování myšlenek, bludné vnímání, slyšení hlasů, pocity tělesného ovlivňování, pocity ovlivňování dalších psychických procesů (citů, vůle...)
• příznaky 2. řádu: bludné nápady, smyslové klamy, změny emočního ladění, bezradnost, ztráta schopnosti orientace v sobě samém i v okolním světě

Porucha myšlení a pozornosti u schizofrenie:

• slova a fráze, která samy o sobě dávají smysl, jsou ve vzájemném vztahu nesmyslné
• nedostatek náhledu, svůj stav si neuvědomují jejich chování jim připadá adekvátní
• bludy = přesvědčení, která by jiní lidé považovali za nesprávnou interpretaci skutečnosti (přesvědčení, že jsou něčím ovládáni)
• paranoia = přesvědčení, že ostatní proti nim organizují spiknutí nebo je sledují – nikomu nevěří

Poruchy vnímání – svět i jejich tělo se jim zdají jiné, slyší zvuky hlasitější, vidí barvy výraznější, deformované tělo, někdy se nepoznají v zrcadle.

• halucinace = smyslové prožitky, které se objevují bez odpovídající stimulace z prostředí
• sluchové = slyší hlasy
• zrakové = vidí neobvyklé tvory nebo božské bytosti,
• čichové = puch z těla, chuť jedu v jídle, pocity bodání nožem...

Poruchy emocí – nenormální emoční projevy (apatie, agrese nebo radost v neadekvátních situacích).

Poruchy motoriky – bizarní motorika, grimasy, gestikulace, chození sem a tam nebo naprostá apatie, katatonní nehybnost (stojí jako socha...).

FORMY SCHIZOFRENIE

• paranoidní = patologická podezíravost
• hebefrenní = vypadá jako prohloubená, protažená puberta, klackovitost
• katatonní = nepřiměřená pohybová aktivita (zaseknuté opakování určitých pohybů, nehybnost...)
• simplexní = plíživé, apatie ke všemu, nezvládání běžného života, nerespektování sociálních norem, zahálení, izolace od spol.
• člověk přestává mít zájem o svůj budoucí život a postupně o cokoli jiného
• toulají se, je jim jedno, jak žijí, neumí dlouhodobě plánovat, bývají sexuálně promiskuitní
• obracejí se do sebe, pokud jsou rodiči, odmítají odpovědnost za děti

Disociativní porucha identity

• přechodné změny vědomí nebo dočasné narušení vnímání vlastní osobnosti
• jedná se o vícečetnou osobnost
• existence dvou či více osobností v jednom jedinci, které střídavě řídí jeho chování
• každá má své jméno, vzpomínky a vzorce jednání
• někdy se liší i rukopisem, či schopnostech a znalostech (cizí jazyk)
• jedna z nich je primární identitou
• zvýšená schopnost autohypnózy = uvést se do transu charakteristického pro hypnózu
• většinou únik od emoční bolesti – náchylnost vytvářet další osobnosti

Poruchy osobnosti

• dlouhodobé, nevyléčitelné a sociálně nežádoucí chování
• např. histriónská porucha
• porucha s trvalou potřebou po pozornosti, kterou si jedinec vynucuje
• sebedramatizace, teatrálnost, vyhledávání vzrušení, egocentrismus
• člověk s touto poruchou manipuluje s ostatními, aby dosáhl svých cílů, chová se dětsky, infantilně
• je nadměrně soustředěn na svou fyzickou přitažlivost, přehnaně, nápadně se obléká

Poruchy příjmu potravy

MENTÁLNÍ ANOREXIE

• jedná se o chorobný strach ze ztloustnutí a z něho vyplývající odmítání potravy
• pocit hladu je pro jedince uspokojivý, poněvadž je pro něho signálem, že netloustne
• objevuje se většinou mezi 14–18 rokem, ale i u mladších i starších
• dalším projeven je úmorné cvičení, kterému se postižení věnují až několik hodin denně a jenž je opět vázáno na redukci vlastní hmotnosti
• vnímání vlastního těla je narušené, nemocný se stále subjektivně vnímá jako tlustý
• v důsledku hladovění dochází i k somatickým obtížím (ztráta menstruace, neschopnost termoregulace, snížená imunita), v krajním případě může vést až ke smrti (5 %)
• ke vzniku mentální anorexie mohou přispět jak faktory sociální, tak i genetická dispozice
• průběh onemocnění je zpočátku celkem nenápadný
• nejeví se jako porucha, dívka či chlapec jsou dokonce často okolím kladně hodnoceni pro jejich pevnou vůli dodržovat dietu a cvičit – to bývá impulsem v dalším pokračování
• nemocní argumentují zdravou životosprávou, bagatelizují svou nezdravou vyhublost a problémy, lžou a podvádějí, co se týče jídla
• popírají, že by měli jakékoli potíže
• většina z hladovějících občas propadne záchvatu „žravosti“ a pak cítí obrovskou vinu, která je dožene ke zvracení nebo použití projímadla

MENTÁLNÍ BULIMIE

• je charakteristická opakujícími se epizodami přejídání a následného zbavování se potravy pomocí zvracení či projímadel
• hmotnost bulimiček bývá většinou v normálu, což jim umožňuje dlouhodobě svou nemoc tajit před okolím
• bulimie je mnohem častější, než anorexie
• důvodem pro vznik nemoci může být více faktorů
• příčinou může být nedostatek serotoninu, který hraje důležitou roli při regulaci nálady a chuti k jídlu
• bulimie se vyskytuje většinou u dívek a žen
• rozvíjí se plynule, množství potravy, které nemocný při záchvatu sní bývá někdy neuvěřitelně velké
• tito lidé se již nedovedou normálně najíst
• buď hladoví, nebo se přecpou
• jezení i zbavování se potravy probíhá tajně, neboť se za své chování stydí
• opakované záchvaty žravosti není nemocný schopen ovládat, stejně jako nutkavý pocit zbavit se jídla jakýmkoli způsobem
• hnacím motorem je strach z obezity a často nereálné představy o vlastních proporcích
• bulimičky nemají zdaleka tak silnou vůli jako anorektičky, což vede k větší kritičnosti sama k sobě
• cítí se samy sebou zhnusené a zároveň bezmocné

Psychologická pomoc

• duševními poruchami se zabývá psychiatrie – lékařský obor zabývající se diagnostikou poruch a jejich léčbou
• někdy využívána psychoterapie – léčení duševních životních poruch a hraničních psychických stavů

Další formy psychologické pomoci:

• krizová intervence – zaměřena na akutní problémy a psychické stavy
• linky důvěry – telefonická pomoc
• krizová centra – pracoviště zaměřena na nepřetržitou pomoc (možnost přijít bez ohlášení)

poradenství – krátkodobá forma psychologické pomoci, zabývá se spíše konkrétní situací

• institut pedagogicko-psychologického poradenství ČR, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků
• manželské a rodinné poradenství – zabývá se prevencí, poradenskou činností týkající se partnerských, manželských a rodinných problémů
• poradenství zaměřené na konkrétní problematiku – na alkohol, drogy, poruchy příjmu potravy atd.

---

Hanka

Eliška Gargulová