Lidská práva jsou práva fyzických osob vyplývající už z toho, že patříme k lidskému rodu. Jsou upravena ústavami a zákony, ale jinak by měla být univerzální – platná pro všechny. Jsou nezrušitelná a nezcizitelná – nikdo jiný nemá právo nám je odebrat. Ani my sami se jich nesmíme vzdát.
Negativní lidská práva jsou taková, do kterých nesmí zasahovat stát (otevřené hranice, soukromí, ...). Ostatní (pozitivní) práva už se snaží zajišťovat stát (bezpečnost, vzdělání, zdraví, ...).
První zmínkou o právech člověka je zřejmě Velká listina svobod (Magna Charta) z roku 1215. Šlo ale jen o svobodu pro určitou skupinu lidí. Moderní koncept lidských práv a svobod vznikal během osvícenství v 18. století. A to díky myslitelům jako byli J. Locke, C. L. de Montesquieu, Voltaire, D. Diderot nebo J. J. Rousseau, kteří rozvinuli teorii přirozených lidských práv (a také nové teorie o státu).
Teorie lidských práv vychází ze dvou hlavních hodnot: důstojnost a rovnost. Lidská práva jsou tedy vlastně normy nezbytné pro důstojný život. Z těchto základních se pak odvíjí další hodnoty, třeba:
Lidská práva byla podle osvícenců přirozenými právy člověka. Objevovaly se tedy myšlenky a snahy o omezení panovnického absolutismu a rozšíření politických a občanských práv (to je svoboda projevu, právo na spravedlivý soud, svoboda vyznání, volební právo, ...) mezi širší vrstvy obyvatelstva. Jsou tedy formulovány Listiny práv:
Všeobecná deklarace práv byla přijata Valným shromážděním 10.12.1948 (10.12. je Dnem lidských práv). Není právně závazná, ale inspirovala spoustu ústav jednotlivých států, ve kterých pak už vymahatelná je.
Rada Evropy je organizace založená 5.5.1949. Jejím členem se může stát jakýkoliv právní stát, který zaručí svým občanům lidská práva a svobody. Sídlí ve Štrasburku. Mezi její politické cíle patří:
Evropský soud pro lidská práva vznikl roku 1959 na základě Evropské úmluvy o lidských právech a základních svobodách. Soudci tohoto soudu jsou voleni Parlamentním shromážděním Rady Evropy na 9 let, po těchto devíti letech nemohou být znovu zvoleni. Každý zapojený stát je zastoupen jedním soudcem.
Stížnost k tomuto soudu může podat stát i jednotlivci, skupiny nebo nevládní organizace. Rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva jsou závazná. Stěžovat si lze na porušení práv v Úmluvě a jen proti zapojeným státům (které ratifikovaly zmiňovanou Úmluvu). Stěžovat si k tomuto soudu lze až po tom, co stěžovatel vyčerpal všechny ostatní možnosti stížností, tedy např. ústavní stížnost k Ústavnímu soudu. Až 90 % stížností bohužel tyto podmínky nesplní.
Ombudsman chrání občany před nečinností úřadů nebo před protiprávním úředním jednáním, které odporuje principům demokracie a právního státu. Ombudsman může jen doporučovat, jeho rozhodnutí nejsou vymahatelná. Je volen Poslaneckou sněmovnou a sídlí v Brně.
Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.