Náboženství se definuje jako vztah k transcendentní skutečnosti, tedy k něčemu nadosobnímu, k nějaké vyšší moci – může jít o boha, skupinu bohů, vesmír, řád, osud, cestu, energii apod.
Náboženství je „antropologická konstanta“, tedy něco, co odděluje lidi od ostatních živočichů, něco, co zvířata na rozdíl od nás neumí. Dalšími antropologickými konstantami jsou třeba řeč a umění.
Náboženství můžeme rozdělit takto:
Ateismus není náboženství, ale přesvědčení o neexistenci jakékoliv transcendentní skutečnosti.
Jako první se začala objevovat náboženství kmenová (např. mytologie přírodních národů), některá se přerodila v náboženství národní (např. egyptská a řecká mytologie) a později v náboženství světová. Existují také náboženství synkretická, která vznikla kombinováním a spojováním několika jiných náboženství.
V době osvícenství vznikla religionistika – věda o náboženství z objektivního a nezaujatého hlediska. Oproti tomu teologie zkoumá jedno konkrétní náboženství, které pozoruje, vysvětluje a obhajuje z pohledu těch, kteří v toto náboženství věří.
Slovo „mýtus“ pochází z řeckého „mythos“ (= slovo, příběh). Mýty pomáhaly lidstvu vysvětlit si všechno, co by bez nich nedokázalo pochopit. Podle toho, o čem vypráví, se mýty dělí na:
Mýty samozřejmě mohou tyto prvky kombinovat. Soubor mýtů jedné civilizace nebo kultury se nazývá mytologie.
Podle mnoha mytologií existovala před vznikem světa jen nicota a temnota plná chaosu (často mívá vodní podobu). Pak do nicoty někdo vložil světlo. Na začátku bývají častým motivem dva bohové – matka Země a otec Nebe. Všichni ostatní bozi jsou většinou jejich potomci, kteří mnohdy své předky svrhnou.
Našli jste chybu? Máte dotaz? Nápad? Připomínku? Pochvalu? Napište nám na info@edisco.cz.