Politika je společenská činnost, vztahující se k řízení věcí veřejných. Má dva hlavní znaky:
- obecný dopad (jak to poznají občané, jak tím budou ovlivněni)
- mocenský dopad (moc státu vůči občanům a států vůči sobě)
Rozlišujeme politiku vnější (zahraniční politika, vztahy s jinými státy a nadnárodními organizacemi) a vnitřní (fungování uvnitř státu).
Na úrovni státu je politika chápána jako správa věcí veřejných, jejímž cílem je obecné blaho společnosti a umění řídit stát a vztahy mezi národy. Podstatou politiky je konflikt a odlišnost názorů a následné řešení těchto sporů (kompromisy apod.).
Čtyři základní rysy politiky
- překonávání odlišností názorů
- používání různých postupů (přesvědčování a vyjednávání) k dosažení nějakého společného rozhodnutí
- závaznost rozhodnutí
- vynucování rozhodnutí s pomocí moci
Typy politiky podle jejího vedení
- Pragmatický přístup k vedení politiky znamená, že politická rozhodnutí přináší užitek, mají nějaký přínos a prospěch (v demokracii pro občany, v diktatuře pro sebe), ale morálka nehraje důležitou roli.
- Nepolitická (antipolitická) politika je vedena tak, aby byla hlavně a především v souladu s morálkou a morálními hodnotami.
- Fundamentalistická politika je založena na slepém dodržování pravidel a hodnot nějakého náboženství nebo ideologie.
- Negativistická (mocenská) politika má za cíl získat si moc, držet si ji, a ovládat
Politické systémy
Politika se uskutečňuje prostřednictvím politických systémů. Politický systém je tvořen vztahy mezi
- státními orgány (vláda, parlament, ministerstva, úřady, ...)
- politickými subjekty (politické strany, občanská sdružení)
- zájmovými organizacemi
- nátlakovými skupinami (odbory)
- veřejnými médii (tím do politického systému vstupuje veřejné mínění)
Účast na politice se nazývá „politická participace“, má dvě podoby:
- konvenční participace je přijímána jako běžná a obvyklá, protože odpovídá zvykům a pravidlům (volby, vyjadřování názorů např. peticemi a demonstracemi)
- nekonvenční participace je (podle názoru společnosti) nezvyklá, nemorální, až nelegální (teroristické útoky, úplatky apod.)
Politické strany
Politická strana je dobrovolná společenská organizace sdružující občany s podobnými politickými názory. Jejím cílem je své hodnoty, cíle a postoje prosadit a uplatnit v politice a tím politiku státu ovlivnit. Politická strana by měla mít:
- členy
- vlastní program (obsahující jejich názory a postoje, často vycházející z nějaké ideologie)
- transparentní financování
- u větších politických stran také vnitřní strukturu (krajskou, celostátní, ...)
FUNKCE POLITICKÝCH STRAN
- zprostředkující funkce – strany navrhují kandidáty a my se tak s nimi seznamujeme a volíme je
- integrační funkce – spojuje zájmy občanů v jeden program
- socializační funkce – učí své členy i voliče účastnit se politiky
- mobilizační funkce – oslovuje voliče a snaží se zvýšit jejich zapojení do politiky
- rekrutivní funkce – vybírá a vychovává budoucí elity
- ústavní funkce – sestavuje vlády a je zodpovědná za výkon moci
DĚLENÍ POLITICKÝCH STRAN
- podle charakteru členství
- masové politické strany usilují o co největší počet členů, takže přijímají prakticky kohokoliv
- strany s omezeným členstvím mají stanovené podmínky pro vstup
podle šířky spektra, které oslovují
- ideologicky úzké strany se orientují na jednu určitou skupinu obyvatelstva (agrární strany se zaměřují na zemědělce apod.)
- catch-all strany oslovují všechny a usilují o podporu celé společnosti
podle ideologické podstaty
- levicové strany – sociální politika a jistoty, rovnost výsledků (přerozdělování), odstranění nezaměstnanosti, sociálně odpovědný silný stát, důraz na prospěch kolektivu
- pravicové strany – rovnost příležitostí, podpora podnikatelských aktivit, odpovědnost jedince, minimalizace kompetencí státu, liberalizace a deregulace
Hospodářská politika
Hospodářská politika propojuje politiku a ekonomiku. Do ekonomiky (neboli hospodářství) totiž vstupuje i stát, aby usměrnil její vývoj k většinovému prospěchu. Cílem hospodářské politiky typicky bývá udržení tzv. „magického čtyřúhelníku“, což znamená:
- růst HDP
- nízká nezaměstnanost
- stabilní inflace
- vnější ekonomická rovnováha (vyrovnaný import a export)
V průběhu času se hospodářská politika i její cíle a priority mění, neboť je částečně závislá na tom, kdo je právě u moci. Mezi subjekty, které zasahují do hospodářské politiky, patří parlament, vláda, centrální banka (u nás ČNB), občané (jelikož mají volební právo), mezinárodní organizace, lobbisté, odbory atd.
NÁSTROJE HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY
- měnová politika – ovlivnění míry inflace a stabilizace kupní síly peněz, měnovou politiku v ČR řeší Česká národní banka (ČNB)
- fiskální politika – řeší státní rozpočet (viz Veřejná správa)
- důchodová politika
- vnější obchodní a měnová politika – regulace měnových kurzů a snaha o dosažení vyrovnané platební bilance
TYPY HOSPODÁŘSKÉ POLITIKY
- Keynesovská – cílem je vysoká zaměstnanost, stát může zasahovat do ekonomiky
- neoklasická – cílem je udržení stability cen, stát by neměl do ekonomiky tolik zasahovat, trh se reguluje sám
Jirka
Castillo