PSYCHICKÉ PROCESY 

• krátké trvání
• vnímání, myšlení
• orientace v okolí

DRUHY PSYCHICKÝCH PROCESŮ

• poznávací: seznamování se s novými skutečnostmi
• paměť: zapamatovávání, uchovávání
• motivační: citové

Vnímání

• základ našeho poznávání vnějšího i vnitřního světa
• poznáváme to, co působí na naše smyslové orgány
• předchází mu čití: proces, při kterém smyslové orgány přijímají informace z okolí

TŘI PROCESY VNÍMÁNÍ

1. recepce – schopnost přijímat podněty smyslovými orgány
2. percepce – schopnost uvědomovat si podněty
3. apercepce – vnímání využívající předchozí zkušenost

VÝSLEDKY VNÍMÁNÍ

• počitek: barva, vůně
• vjem: zobrazuje obraz předmětu jako celek

DRUHY VNÍMÁNÍ PODLE SMYSLOVÝCH ORGÁNŮ

• zrakové: poznávání předmětů i na velkou vzdálenost, důležité při psaní
• čichové a chuťové: schopnost odlišit potravu od nebezpečných látek ke konzumaci
• sluchové: vnímání řeči, výstražná funkce
• hmatové: slučuje informace kožního a pohybového analyzátoru při ohmatávání
• pohybové: vnímání polohy těla a kontrola pohybů
• doteky: vnímání bolesti, chladu, tepla...

Adaptace: smysly se přizpůsobují podnětům

Představa

• schopnost vybavit si podnět, který zrovna nepůsobí na naše smysly
• obraz počitků a vjemů v našem mozku

DRUHY PŘEDSTAV

• podle smyslových orgánů: zrakové, sluchové, hmatové, čichové
• podle obsahu: konkrétní, abstraktní představy
• podle podnětu: paměťové, fantazijní

Představy se vybavují na základě asociací (představy se spojují do řetězů).

ASOCIAČNÍ ZÁKONY

• dotyk v prostoru a čase: lépe se vybavují zážitky vzniklé na témže místě nebo čase
• podobnost a kontrast: vybavují se nám podobné nebo protikladné představy
• novost: nové okamžiky se lépe vybavují
• četnost: více opakované vzpomínky se lépe vybavují
• živost: prožitky, které zanechají hlubší dojem, se lépe vybavují do vědomí
• příčiny a následky: paměť si něco vybaví, uvědomí si následek
• část a celek: př. úryvek – vybavení celé písničky

Fantazie

• vznikají relativně nové představy vycházející ze zkušenosti a z paměťových představ
• obrazotvornost

DRUHY FANTAZIÍ

• podle způsobu vytváření:
• rekonstrukční fantazie – vytvoření představy na základě schématu
• tvůrčí fantazie – v umělecké tvorbě
• podle způsobu vybavování:
• záměrná fantazie – řídí se záměrem
• bezděčná fantazie – nemá záměr

Myšlení

• proces řešení problémů
• kognitivní (poznávací) proces
• dochází ke zpracovávání a využívání informací

VLASTNOSTI MYŠLENÍ

• hloubka – jev pochopen do hloubky
• šířka – zaměření se na více oborů
• pružnost – rychlost reakce na podnět
• kritičnost – schopnost nestranně posuzovat
• tvořivost – tvůrčí aktivita

FORMY MYŠLENÍ

• slovní podoba, jíž člověk vyjadřuje výsledek myšlení

1. pojem – základní forma
2. soud – vyjádření vztahu mezi 2 pojmy
3. úsudek – vyjádření vztahu mezi 2 nebo více soudy
1. premisa – soudy, ze kterých vycházíme
2. závěr – vyvozený soud
3. úsudek – vyvození závěrů z premis

DRUHY MYŠLENÍ

• praktické – problém řešíme praktickou činností
• konkrétně názorné – problém řešíme využíváním názorných představ
• abstraktně teoretické – problém řešíme využíváním abstraktních pojmů a představ

SMĚRY, KTERÝMI SE MYŠLENÍ UBÍRÁ

• konvergentní (sbíhavé) myšlení – jedno řešení
• divergentní myšlení – více řešení

MYŠLENKOVÉ OPERACE

• třídění – srovnávání, uspořádání
• analýza – rozbor (rozčlenění celků na části)
• syntéza – skládání (spojování částí v celek)
• abstrakce – výběr nejdůležitější informací
• generalizace – zobecňování (spojování společenských vlastností)
• indukce – vyvozování obecných tvrzení z jednotlivých případů
• dedukce – opak indukce, aplikace obecných poznatků na konkrétní případ

Řeč

• nástroj myšlení
• umožňuje komunikaci

DVĚ SLOŽKY ŘEČI

• receptivní – porozumění (schopnost přijímat zvukové podněty)
• expresivní – vyjadřování (artikulace, fyziologická způsobilost produkovat řeč skrze mluvidla)

DVA DRUHY ŘEČI

• vnitřní řeč – řeč sama pro sebe, není vyslovena nahlas
• vnější řeč – komunikujeme s okolím
• mluvená
• psaná

PORUCHY ŘEČI

• afázie – ztráta řeči
• mutismus – oněmění
• koktavost – porucha plynulosti řeči
• dyslalie – dětská patlavost, porucha výslovnosti

Paměť

• uchovávání a používání minulých informací

FÁZE PAMĚTI

1. zapamatování
• vštěpování si něčeho do vědomí
• druhy:
• bezděčné – co nás zaujalo
• úmyslné – ve škole
2. uchovávání
• zahrnuje časovou etapu, která uplyne od zapamatování k vybavení
• charakteristické zapomínání (pozitivní – traumatické zážitky)
3. vybavování
• uvědomění zapamatovaných zážitků
• nikdy není přesnou kopií původního zážitku

DRUHY PODLE UCHOVÁNÍ

• krátkodobá
• vybavitelnost informace po dobu několika vteřin či minut
• hlavní jsou zrakové a sluchové vjemy
• dlouhodobá
• informace v paměti dlouhodobě zakódována

DRUHY PODLE ZAPAMATOVÁVÁNÍ

• mechanická – učení se nazpaměť
• logické – vyvozování souvislostí

DRUHY PODLE VNÍMÁNÍ

1. zraková – výtvarníci
2. sluchová – melodie, zvuk
3. pohybová – chůze, tanec
4. hmatová – chirurg

PORUCHY PAMĚTI

• amnézie – úplná ztráta paměti na určitou dobu
• atrofie – dočasné vyhasínání dočasných spojů
• hypomnézie – člověk si špatně zapamatovává nové věci
• hypermnézie – nadměrná výkonnost paměti

Emoce (city)

• jsou psychické jevy (procesy), které hodnotí různé situace, skutečnosti, události, průběh a výsledky činnosti jedince
• vyjadřují prožívání subjektivního stahu a vztahu k působícím předmětům
• prožívání subjektivního stavu je, jak se jedinec cítí – příjemně, či nepříjemně
• prožívání subjektivního vztahu je, zda člověka působící podněty přitahují, nebo odpuzují
• jsou to emocionální prožitky, které se odrážejí v celé osobnosti

CHARAKTERISTICKÉ ZNAKY CITŮ

• subjektivnost – např. sytý hladovému nevěří
• spontánnost – city nejsou závislé na vůli, vznikají samy
• aktuálnost – neopakovatelnost, jedinečnost jednoho citu v určité podobě
• polarita (protikladnost) – většina emocí má svůj protiklad (např. radost a smutek)
• pestrost (časové střídání) - něco trvá zlomek sekundy, něco je na celý život
• aktuálnost – neopakovatelnost prožité emoce v téže podobě
• adaptace – přenášení pocitu z jednoho člověka na druhého, např. nakažlivý smích
• předmětovost – spojeny s myšlenkou, osobou, předmětem, ...

AMBIVALENCE

• pokud jedinec zároveň prožívá kladné i rozporuplné emoce (zejména k určité osobě nebo skupině)
• základní znak citů je polarita = protikladnost (převážná část citů má protiklad – 2 póly)

CITOVÁ ŠKÁLA

• záporný cit – smutek
• neutrální cit – lhostejnost
• kladný cit – radost

• astenické = nepříjemné city (nelibost)
• oslabující emoce, snižují aktivitu, zvyšují nesamostatnost, závislost, neprůbojnost
• stenické = příjemné city (libost)
• podněcující, mobilizační, posilující (energie), zvyšuje sebevědomí, radost ze života

PROJEVY EMOCÍ

• fyziologické projevy (např. zrychlení a zpomalení dechu, tepu, zblednutí, zčervenání, pocení)
• neverbálně (ve výrazu tváře, poloha a držení těla, pohyby)
• verbálně

VLASTNOSTI EMOCÍ

• citlivost – citová dráždivost, jak snadno a rychle city vznikají
• citovost – bohatství, chudost citů (šíře citů)
• náladovost – citová labilita, rychlost střídání citů v čase
• intenzita – hloubka nebo povrchnost citů
• citová zralost – rovnováha mezi rozumovou a citovou složkou prožívání
• sugestibilita (ovlivnitelnost) – podléhání druhým
• zranitelnost – míra citové odolnosti vůči podnětům
• ovladatelnost – řízení citového prožívání výrazovost (míra vnějšího projevu emocí)
• citový optimismus a pesimismus

JAK A KDE VZNIKAJÍ CITY

• anatomicko-fyziologický základ citů: mozkové centrum citu je v hypotalamu a mezimozku (kousek vedle je centrum pudů a instinktů)
• vegetativní nervová soustava ovlivňuje city – např. zčervená
• úzká souvislost mezi city a činností vnitřních orgánů
• důležitá je činnost žláz s vnitřní sekrecí (štítná žláza, pohlavní žláza) – např. tréma, pocení rukou
• vylučování hormonů do krve ovlivňuje naše prožívání (zvýšená cit. dráždivost)
• vyšší nervová soustava ovlivňuje, zda jsme flegmatici (stabilní reakce), cholerici (labilní reakce), extroverti či introverti

DĚLENÍ EMOCÍ Z HLEDISKA VÝVOJE

• nižší emoce – vývojově starší
• souvisí s biologickými potřebami, instinkty a pudy (kontrolovány)
• např. agrese, únava, strach
• vyšší city (city společenského vědomí) – vývojově mladší
• vznikají během socializace jedince, jsou typické pouze pro člověka
• city intelektuální – prožívá jedinec při poznávací činnosti
• city estetické – prožívá jedinec při hodnocení působících podnětů z hlediska krásna
• city etické (morální) – prožívá jedinec při dodržování nebo porušování společenských pravidel, morálních principů (cit pro dobro a zlo, spravedlnost)

DĚLENÍ EMOCÍ Z HLEDISKA DÉLKY TRVÁNÍ A INTENZITY

1. afekty = krátce probíhající, silné, bouřlivé emocionální reakce (snížená sebekontrola, vysoce intenzivní)
• útočné – od rozhořčení po hněv a zuřivost, agrese: slovní, brachiální (tlučení), autoagrese (výčitky, pocity viny)
• obranné – strach, neklid, nervozita, mírný úlek, překvapení, obava, zděšení, panický strach
• strach objektivní – např. strach ze zubaře
• strach subjektivní – když nemáme zkušenost, např. fóbie z výšek nebo z pavouků
• pláč – výraz smutku z neúspěchu, ze ztráty blízkého, z bolesti
• údiv, překvapení, úžas
• sociální afekt = člověk prožívá vědomí podřazenosti vůči někomu, kdo je nadřazený, více hodnotí společnost než sebe (př. závislost, obdiv, respekt, pocit méněcennosti, hrdost)
2. citové stavy = nálady = dlouhotrvající a nepříliš intenzivní prožívání vlastního subjektivního stavu
• na delší dobu ovlivňuje naše prožívání a chování
• nálada poznamenává naše chování, vnímání (pesimisté vidí všechno černě, optimisté růžově)
• záleží na typu osobnosti, na ovladatelnosti, na citovosti a zralosti
• zvláštní citový stav je tréma (způsobí „okno“ = svérázný druh strachu trvající delší dobu)
• příčina: neúspěch, nedostatek sebedůvěry, nejistota
3. vášně = dlouhotrvající, poměrně silné emocionální stavy, které ovlivňují myšlení a činnost člověka (základem každého koníčku, zájmu, vztah k někomu či něčemu)
4. citové vztahy = více nebo méně dlouhotrvající emocionální stavy, prožívání subjektivního vztahu k osobě nebo předmětu či zvířátku
• intenzivní citové vztahy mohou být silným motivem jednání – např. vražda ze žárlivosti

PORUCHY EMOCÍ

• emoční labilita
• citová nestálost, značná proměnlivost emocí
• fobie
• chorobný strach, nelze potlačit vůlí
• arachnofobie (pavouci), klaustrofobie (uzavřené prostory), agorafobie (otevřené prostory)
• deprese
• stav projevující se smutkem, plačtivostí, zpomaleností, nic nemá smysl
• maniodeprese
• střídání depresivních a manických stavů
• manie = plný energie, nadšení, veselí, aktivity

TEORIE EMOCÍ

• autor: Robert Plutchik (1927–2006)
• mají genetický základ → mechanismy k přežití
• strach, smutek, hněv, radost, hnus, přijetí, překvapení, očekávání

Motivace

• motivace – soubor psych. procesů, které člověka podporují či tlumí v jeho činnosti
• motiv – pohnutka, psychologická příčina reakcí, činností a jednání člověka, základní forma motivu je potřeba
• potřeba – stav nedostatku či nadbytku něčeho, co člověka vede k činnostem, jimiž tuto potřebu uspokojuje

DĚLENÍ POTŘEB

• biologické (vrozené) – např. potřeba dýchat, spát
• sociální (získané)
  • kulturní: vzdělání, kulturní život
  • psychické: radost, štěstí, láska

HIERARCHICKÉ USPOŘÁDÁNÍ POTŘEB

• uspořádané podle důležitosti pro člověka
• autor: A. H. Maslow (1908–1970)

1. fyziologie
2. bezpečí, jistota
3. láska
4. ocenění, uznání
5. seberealizace

FORMY MOTIVU

• zájem – kladný vztah člověka k činnostem (vyhraněný zájem – záliba)
• hodnota – vlastnost ve spojitosti s uspokojováním potřeb a zájmů
• cíl – uvědomělý směr aktivity

Frustrace

• psych. stav a chování člověka, které jsou vyvolané rušivou překážkou na cestě k určitému cíli a uspokojení potřeb
• obranné frustrační mechanismy – agrese, únik ze situace k alkoholu atd.
• frustrační tolerance – stupeň odolnosti vůči frustrace

Deprivace

• chronické neuspokojování potřeb nebo nedosahování vytčených cílů
• dochází k ní, když jsou potřeby splněné na úrovni existenčního minima

PODOBY DEPRIVACE

• biologická – nedostatek spánku, tepla atd.
• senzorická (smyslová) – nedostatek podnětů
• sociální – sociální izolace
• citová – neuspokojování potřeby lásky a jistoty
• motorická – nemožnost přiměřeného pohybu

Vůle

• označuje soubor psych. procesů a vlastností, které zajišťují řízení lidské činnosti a dosahování cílů
• nejvyšší úroveň motivace
• vůle lze posilovat našim odhodláním, sportem atd.

VÝSKYT VOLNÍCH PROCESŮ

• v přípravné fázi
  • uvědomění si vnějšího nebo vnitřního motivu
  • následuje volba cíle a rozhodování
• v průběhu činnosti – realizování vytyčeného cíle, překonávání překážek

VOLNÍ VLASTNOSTI

• vlastnosti podmíněné vůlí člověka, vyjadřují záměrné úsilí směřující k cíli
• př. odpovědnost, vytrvalost, spolehlivost, sebeovládání, svědomitost, sebehodnocení
• volní vlastnosti souvisí se sebevýchovou

PORUCHY VŮLE

• hypobulie – snížená vůle
• abulie – úplná ztráta vůle
• hyperbulie – nadměrná vůle

Konflikt

• vede k neuspokojení člověka, může být i zdrojem motivace

DĚLENÍ KONFLIKTŮ

• vnější – např. střetnutí rodiče s dítětem
• vnitřní – střetnutí dvou zájmů nebo potřeb

ČTYŘI DRUHY KONFLIKTŮ

• dvou pozitivních sil – jedince lákají 2 cíle, ale nelze se věnovat oběma
• dvou negativních sil – splnit nepříjemný úkol, nebo přijmout trest za nesplnění
• mezi pozitivní a negativní silou – např. dítě si chce pohladit psa, ale bojí se
• dvojitý konflikt kladných a negativních sil – např. dítě chce vylézt na strom, ale bojí se, zároveň ho sledují přátelé, od nichž chce získat obdiv

---

Hanka

Eliška Gargulová