Socializace je proces zespolečenšťování člověka neboli začleňování člověka do společnosti. Uskutečňuje se prostřednictvím sociálního učení. Z člověka se díky ní stává kulturní bytost schopná fungovat ve složitém systému lidské společnosti. V procesu socializace působí nejbližší příbuzní (utvářejí vzhledem k dítěti primární skupinu), škola, vrstevnická skupina atd. Výsledkem socializace je porozumění kultuře, přijetí jejích prvků, souboru hodnot a norem dané společnosti.
Socializace je celoživotní proces, neustále vstupujeme do kontaktů a vztahů s ostatními lidmi:
- primární socializace – nejintenzivněji probíhá v raném dětství
- sekundární socializace – člověk si hodnoty, normy a pravidla později osvojuje i v dalším průběhu života, např. při nástupu do zaměstnání, založení rodiny (probíhá během pozdějšího dětství a v pubertě)
- terciální socializace – probíhá v dospělosti
Během socializace může docházet k socializačním problémům (např. izolace jedince v dětství). Člověk a společnost se vzájemně ovlivňují (oboustranný vztah), socializace zajišťuje plynulost společenského vývoje. Člověk se socializuje, ale zároveň i individualizuje (personalizace) – proces sebeuvědomování, schopnost samostatně myslet a jednat.
POJMY RESOCIALIZACE A REEDUKACE
Resocializace označuje chtěný i nechtěný proces zbavování se původních vzorců chování a hodnot, za kterým následuje přijímání vzorců nových, mnohdy radikálně odlišných (např. pobyt ve vězení, nástup do nového zaměstnání, odchod do důchodu, ...).
Reedukace je převýchova, specifická varianta resocializace uplatňovaná u osob s poruchami chování nebo s patologickým chováním.
Základní aspekty socializace
- osvojení si základních kulturních návyků (např. slušné chování, stolování atd.)
- účelné používání předmětů denní potřeby
- osvojení si mateřského jazyka a dalších forem komunikace
- vzdělání – základní poznatky
- základní sociální role
- orientace v základních společenských normách a hodnotách
- postupný vývoj sebekontroly
Co ovlivňuje socializaci
- vývoj jedince (ontogeneze) je složitý proces, ve kterém dochází ke kvalitativně odlišným změnám:
- biologické (tělesné – vliv dědičnosti)
- psychologické (změny emocí, citů a postojů k sobě i okolí)
- sociální – působení vnějších vlivů (rodina, prostředí, společnost, kultura)
- socializace směřuje k samostatnosti a rostoucí nezávislosti
- aktivita jedince – člověk je sám tím, kdo svůj život aktivně utváří a nese za něj odpovědnost
Dědičnost vs. prostředí
- dědičnost – přenos znaků a vlastností z jedince na jeho potomky (geny)
- prostředí – veškeré vlivy, které ovlivňují život jedince (životospráva)
- spory o to, co je člověku vrozené a co získává během života
- dnes: vzájemné působení obou faktorů
Problémy se sociální adaptací
- ohrožení procesu socializace při absenci určité zkušenosti
- např. agresivita dětí způsobená nevhodnou výchovou, obtížné začlenění do kolektivu a potíže s navazováním přátelství, potíže s respektováním pravidel apod.
PSYCHICKÁ DEPRIVACE
- stav vzniklý následkem náročných životních situací
- člověk nemá dlouhodobě uspokojeny základní potřeby (nedostatečné hygienické podmínky, špatná výživa, týrání, zanedbávání apod.)
- následek: zaostávání ve vývoji, celkové neprospívání dítěte
- co může vést k psychické deprivaci:
- extrémní sociální izolace („vlčí děti“)
- podmínky ústavní výchovy (dětské domovy aj.)
- podmínky v rodině (časté konflikty, špatné sociální podmínky, zanedbávání či týrání dítěte)
Hanka
