Deviace je chování lišící se od jakékoliv společensky přijaté normy nebo hodnoty, kterou zastává většina členů určité skupiny nebo společnosti. Jenže... co jedna kultura považuje za normální, pro jinou může být nenormální (např. násilí na manželkách nebo pití alkoholu), proto je problém s vymezením, co je „normální“ a kde už začíná deviace. Je to velmi široký pojem a je neutrální a emocionálně indiferentní – nehodnotí odchylku jako pozitivní nebo negativní, dobrou nebo špatnou.
Sociální deviace
Sociální deviace je porušení nebo podstatná odchylka od společenských norem, nerespektování požadavků, které na jednotlivce či skupinu klade určitá norma, nebo soubor norem.
OTÁZKY DEVIACE
- od jakých norem se chování odlišuje? porušuje to zvyky, obyčeje nebo i zákony?
- v jaké míře? jedná se o trvalý, nebo výjimečný jev?
- jaké jsou sankce? pozitivní nebo negativní?
Negativní sociální jevy jsou nežádoucí sociální procesy (např. rozvodovost).
Protispolečenské jednání je vyvoláno narušením ekonomických či politických zájmů nebo morálky.
Sociálně patologické jevy jsou nejnebezpečnější jevy ve společnosti s negativními sankcemi, např. nezaměstnanost, bezdomovectví, xenofobie, antisemitismus, násilí, šikanování, prostituce, alkoholismus, tabakismus, drogy, gamblerství, sebevražednost, deviantní subkultury atd.
Sociální kontrola označuje mechanismy, které nutí členy společnosti dodržovat takové chování, které je považováno za žádoucí.
- vnitřní kontrola – normy (mé vlastní normy, hodnoty)
- vnější kontrola – zákony (např. právní řád ČR)
- pozitivní kontrola – odměna za dodržování norem (např. pochvala)
- negativní kontrola – sankce (např. vězení)
Teorie původu deviace
BIOLOGICKÁ TEORIE
- historicky nejstarší
- kriminální sklony se poznají na základě tvaru lebky a jsou dědičné (dnes se mluví o kulturní podmíněnosti prostředí v rodině více odsouzených)
- spojitost určitých fyziologických typů s určitým druhem kriminality
- nelze vyloučit, že existuje souvislost mezi biologickými faktory a určitými typy zločinů
PSYCHOLOGICKÁ TEORIE (SIGMUND FREUD)
- kriminalita spojená s určitým typem osobnosti
- psychoanalýza – zjišťuje předpoklady deviantního chování ze zkušeností z dob dětství a dospívání (náš smysl pro morálku má původ v sebeomezeních, která si malé děti vštěpují v oidipovské fázi vývoje)
- vzniká psychopatická osobnost – nejen kriminální typy, ale dobrodruzi, odvážliví revolucionáři (není jasné, zda psychopatické rysy nutně predisponují ke zločinu)
- podle podílu sociálních faktorů výchovy, socializace, vlivů prostředí
SOCIOLOGICKÉ TEORIE
- povaha kriminality je sociologická, protože společnost určuje, co je kriminální čin a jaké sankce za něj budou (co bude považováno za zločin, rozhodují společenské instituce, např. policie, soudy, nápravná zařízení)
- rozdíl v subkulturách – platné normy v jedné kultuře považovány ve většinové kultuře za deviantní (u Romů násilné tresty za nevěru)
- sociální patologie diferencována rozdílnostmi mezi jednotlivými vrstvami – krádeže u nižších vrstev, korupce a daňové úniky u vyšších vrstev
DIFERENCOVANÉ PŘIČLENĚNÍ
- lidé nejsou kriminální z důvodu nedostatku přizpůsobivosti, ale protože společnost je složena z mnoha subkultur, jejichž chování je z pohledu celé společnosti kriminální
- člověk tyto normy přejímá, aby přežil v dané kultuře
- typické pro vrstevnické skupiny
TEORIE ANOMIE (ROBERT K. MERTON)
- rozvinul Durkheim při studiu sebevražednosti
- jedná se o stav bezmocnosti, rozklad norem, zhroucení norem, hodnot a kultury – dezintegrace (chaos)
- příznak moderní společnosti, meze zdrženlivosti a morální bariéry lidských tužeb odstraňovány v honbě za ziskem, prestiží a mocí
- pocit prázdnosti a ztráty životních hodnot vede k sebevraždě
TEORIE ETIKETIZACE („LABELLING“)
- etiketa je nálepka – za každý čin dostáváme nálepku, která nás v životě usměrňuje
- při stejném deliktu u chlapce z průměrné rodiny se jedná o klukovinu, u chlapce z kriminální rodiny opovržení („roste pro kriminál“)
- člověk se začne chovat tak, k čemu jej společnost předurčila (deviace se začíná opakovat)
Hanka